Mnoho lidí je doposud přesvědčeno, že paprika má dvě hlavní váze – fázi růstu a květu. Tento naprostý nesmysl je, bohužel, natolik zažitý, že jsme se dokonce rozhodli přejmenovat starý článek "Přesazování a růst" na "Předpěstování sazenic". Tento článek tak pokrývá kompletní péči o sazenice od jejich vyklíčení až po umístění na finální stanoviště. Shrneme si postup přesazování, vysvětlíme zásady hnojení a zálivky a také si řekneme pár slov o umělém osvětlení.
OSVĚTLENÍ
Na konci předchozího článku jsme nakousli typy světel, pod kterých rostliny pěstujeme. Jelikož je světlo první a vůbec nejdůležitější zdroj, který musíme rostlinkám dopřát, rozebereme si je jako první. Na začátek bychom chtěli všechny ubezpečit, umělé osvětlení nutně nepotřebujete. Sazenice lze vypěstovat i bez něj a mnoho z nás zapomíná, že i naše začátky na parapetech vedly ke krásným úrodám. Bohužel je tam však často velmi rapidní rozdíl a mít umělé osvětlení je tak skutečně gamechanger. Jediné skutečně vhodné místo pro pěstování bez umělého osvětlení je vytápěný skleník či zimní zahrada. Přijatelných výsledků pak dosáhneme umístěním rostlin na jižní parapet. Pokud je naše jediná možnost západní, východní nebo dokonce severní okno, rostlinky sice vypěstujeme, s největší pravděpodobností z nich ale nebudeme mít radost. Proto pokud nemáme pro pěstování vhodné světelné podmínky, je správný čas nad umělým osvětlením zauvažovat. Typů takových osvětlení je celá řada, nejčastěji se jedná o LED panely a trubice, fluorescenční trubice (zářivky), úsporné zářivky (CFL), výbojky (HPS), LEC / CMH aj. Pokud spojíme požadavky papriky na světlo a vymoženosti moderních technologií, vychází nám LED osvětlení jako nejlepší volba. Jistě, výbojky nebo fluorescenční trubice mají skvělé spektrum, perfektní hodnoty par atd., paprika nic z toho ale nepotřebuje. Rozhodně ne prvních pár týdnů, než ji umístíme ven. Z hlediska nároků na pěstování se jedná o "plevel" a geniální CMH výbojka za 3 tisíce korun a spotřebou 350 W oproti LED osvětlení nic nedá (tabulkově ano, v praxi zanedbatelné). Jediný zásadní rozdíl bude náš srdeční tep při obdržení účtu za elektřinu.
U samotných LED osvětlení pak rozlišujeme dva zásadní typy, bílá svítidla a full spectrum svítidla. Paradoxem je, že full spectrum svítidla neobsahují ani zdaleka plné spektrum, ale zpravidla jen dvě nebo několik málo barev o striktní vlnové délce. Lidově řečeno se jedná o taková ta růžová svítidla, která když rozsvítíte v paneláku, tak máte do hodiny u dveří kriminálku. Druhým typem jsou jednoduchá bílá svítidla. U paprik se osvědčila nejlepší chromatičnost okolo 5000-7000 K, tedy spektrum, které označujeme jako studená bílá. Teď přichází ta dobrá zpráva. Můžete skutečně pořídit obyčejné bílé LED trubice či žárovky v řádu desítek korun a výsledky budou skvělé. Velmi oblíbené jakožto alternativa LED panelů jsou pak zářivková svítidla čtvercového tvaru, kde se vedle sebe vejde třeba 4-6 zářivek. Nakonec se samozřejmě dostáváme ke svítidlům typu plug & play, tedy z krabice rovnou do zásuvky. Jedná se o nejdražší svítidla jako jsou LED panely, akvarijní svítidla typu LFL-CL, grow svítidla Secret Jardin apod. Samotný typ svítidel se odvíjí od způsobu pěstování. Pokud máme sazenice na podlouhlém parapetu či v úzkém regále, volíme trubice či podélná svítidla, naopak v případě pěstování na velké ploše se poohlédneme po panelech či čtvercových zářivkových svítidlech. My sami používáme celou škálu svítidel. Marian svítí obyčejnými LED žárovkami v regálu vystlaném odraznou fólií, Michal používá převážně LED panely Viparspectra P600. Rostliny v obou prostorách prosperují výtečně a jsou později obalené desítkami plodů. Opět to tedy dokazuje, že i za pár korun lze z vytahaných špaget udělat krásné a silné sazenice.
Velmi oblíbeným tématem je pak doba svícení rostlinám během dne. Dostaneme se k tomu později, nicméně mnoho lidí bezmyšlenkovitě opakuje nesmysly o různé délce svícení ve fázi růstu a květu, které u papriky neexistují. Pro papriky je nejlepší poměr 12 hodin světlo, 12 hodin tma. Papriky pocházejí z oblasti rovníku a jsou tedy na tento režim perfektně adaptované. Při menším poměru světla začínají rostliny strádat jeho nedostatkem a začnou se vytahovat. Naopak přidávání dalších hodin svícení už nemá pro papriku význam. Při překročení určité hranice, kterou nelze stanovit přesnou číselnou hodnotou, pak světlo začíná dokonce škodit. Fotosyntéza rostlin má totiž dvě fáze, světelnou a temnostní. Během temnostní váze pak probíhají nezbytně důležité procesy jako např. C3–cyklus (též Calvinův cyklus). Dále během zatmění dochází k regeneraci fytochromů, což jsou velmi důležité fotosenzory, které během střídání světla a tmy mění svou konformaci. Střídání světla a tmy je pak nezbytné také pro správnou funkci fotorespirace. V určitém poměru světla výrazně převažujícím nad tmou totiž rostlina není schopna dokončit nebo dokonce provádět některé z nezbytných cyklů pro její správný metabolismus a celkové fungování. V případě extrémního režimu 24/0, tedy svícení nonstop, pak dochází zprvu k rapidnímu růstu sazenic, po nějaké době však začínají hynout vysílením. Tento proces je již nevratný. Příliš dlouhá doba svícení se později na rostlinách projevuje jejich spíše nižším vzrůstem, drobnými listy a bohatou násadou květů. Po první vlně sklizně však papriky téměř nerostou a přestávají zcela kvést.
PŘESAZOVÁNÍ
Semínka nám tedy klíčí, rostlinky mají zajištěný dostatek světla a všechno nám zatím dělá velkou radost. Brzy však bude potřeba semenáčky přesadit. Kdy je nutné přesadit je vždy velmi individuální, my však máme jednoduchou zásadu. Rostlinky přesazujeme v momentě, kdy si začínají vzájemně stínit. V takovém případě totiž rostliny soutěží o zcela zásadní zdroj, světlo. A v případě kompetice má vždy jeden navrch na úkor toho druhého. Stínící rostlinka tedy bude vyšší, ale vytáhlá, jelikož živiny musí soustředit k růstu do výšky než pro rozvoj větší listové plochy, aby nebyla zastíněna druhou rostlinou. Kdo zná evoluční pojem trade off, přesně ví, o čem je řeč. Naopak zastíněná rostlina strádá, protože se k ní nedostane potřebné množství světla. Čím větší plochu její silnější kompetitor má, tím hůře na tom je. Asi už jsme pomalu pochopili, že tolik opěvované pěstování paprik ve dvojicích v jedné nádobě, aby "se vzájemně popoháněly" je absolutní nesmysl, který vede k jedné vytáhlé a druhé slabé vytáhlé sazenici. A ačkoliv pohádka Štaflíkovi a Špagetce nepochybně byla krásný večerníček, v květináči je rozhodně nechceme. Rostliny vždy pěstujeme tak, aby měly dostatek světla a sazenice mezi sebou za žádných okolností nesmí o nic soupeřit. V takové situaci totiž jedna bude mít vždy méně, než potřebuje.
Pokud tedy klíčíme rostlinky hned v půllitrovém květináčku, přesazovat nemusíme opravdu dlouhou dobu. A pokud začneme vysévat v rozumnou dobu, možná budeme přesazovat až na venkovní stanoviště. Naopak pokud jsme nasypali hrst semínek do misky, pikýrujeme semenáčky ihned po vyklíčení. Nejen že si děložními lístky vzájemně stíní od samého začátku, pokud by došlo k propletení kořenů, zbytečně bychom je při rozsazování později porušili a rapidně tak rostlině snížili množství vody a živin, které je schopná neustále absorbovat. Pokud se budeme držet této jednoduché zásady, pak bude přesazování provedeno vždy v tu pravou chvíli.
Samotný proces přesazování je poměrně snadný. Nejprve si připravíme nový květináč, který naplníme substrátem až po vrch. Spousta lidí z nějakého důvodu plní květináče pomalu do půlky a následně substrát dosypávají. To navíc dělají v momentě, kdy rostlina skutečně živoří, nemá další místo na kořeny a začne formovat vzdušné kořeny ze stonku nad substrátem. Pokud rostliny ihned umístíme do plného květináče, ušetříme si další zcela zbytečnou práci a rostlinu povedeme k přirozenému růstu kořenů směrem dolů. Doprostřed substrátu dále vyhloubíme díru jen tak velkou, aby se do ní rostlinka s drobnou rezervou vešla.
Semenáčky můžeme vyjmout celou řadou šetrných způsobů. Pokud používáme pro klíčení výsevní plata z měkkého plastu, není nic jednoduššího, než semenáček vyloupnout promáčknutím plastu. V případě pevnějších materiálů je velmi oblíbené semenáče podebrat lžící. Následně semenáček umístíme do připravené jamky, zahrneme a jemně utlačíme. Při přesazování větších sazenic, které jsou již zpravidla v květináči, postupujeme jednoduše. Květináč nejprve několikrát zmáčkneme ze stran, čímž vytvoříme vzduchovou mezeru mezi substrátem a stěnou květináče.
Opravdu pevné sazenice pak můžeme jednoduše vytáhnout za stonek, ty menší doporučujeme vyklopit. Jen pozor, aby substrát nezasypal rostlinu, nebo ji dokonce nezlomil. Pro takové případy máme velmi jednoduchý grif. Prsty jedné ruky položíme na květináč tak, máme dva prsty na každé straně stonku. Prsty tlačíme (s citem) k sobě, takže stonek je ukotvený mezi prostředníčkem a prsteníčkem. Květináč i s rostlinou otočíme vzhůru nohama a druhou rukou sundáme květináč. Tím celou dobu rostlinu chráníme proti kusům padajícího substrátu. Pokud se nám květináč nedaří sundat, pomůžeme si opět jeho mačkáním ze stran, což substrát od jeho stěn opět uvolní.
Při přesazování neoklepáváme předchozí substrát, zbytečně tím narušujeme kořenový bal a již existující a skvěle funkční bakteriální a houbovou mikrofloru. Naopak můžeme podpořit kořeny umístěním mykorrhizních kultur do vyhloubené jamky pod rostlinku (např. Symbivit). Samotný substrát už nepoužíváme výsevní. Ničemu sice nevadí, ale je pro použití ve větších objemech zbytečně drahý. Použít můžeme substrát pro pěstování zeleniny, ne úplně skvělou volbou je pak univerzální zahradnický substrát, což je zbytek z výroby ostatních substrátů s hromadou větví a kusů všeho možného jako bonus. Substrát může být předhnojený, a to i pro ty nejmenší sazeničky. O tom si však více povíme v patřičném odstavci. Pro přesazování malých sazenic (dejme tomu do 10 cm výšky) pak nedoporučujeme používat vlastní substrát. Sami pro pěstování ve finálních pěstebních nádobách náš vlastní substrát používáme, nicméně je zde velké riziko přenosu různých patogenů jako jsou houbové choroby, vajíčka škůdců apod. Vždy, když do pěstírny přineseme cokoliv zvenku, zejména pak organický materiál, riskujeme zatažení škůdců. Proto se takové situace snažíme minimalizovat. Malé riziko všeho toho samozřejmě hrozí i v případě substrátu kupovaného, my jsme však takový problém zatím nikdy neměli. Substrát ale zároveň nepečeme či jinak nesterilizujeme vysokou teplotou. Mnoho pěstitelů to dělá právě proto, aby zlikvidovala případné patogenní organismy. Zároveň však během tohoto procesu zlikvidují veškeré bakterie a další prospěšné mikroorganismy, které jsou to jediné, co vůbec tvoří funkční a živý substrát. Vypečením se ze substrátu stane mrtvá hmota s absencí jakéhokoli ekosystému, čehož si všimneme zejména tvorbou plísní na jeho povrchu. Pokud přeci jen máme potřebu substrát z nějakého důvodu sterilizovat, volíme naopak teploty pod bodem mrazu. Půdní bakterie jsou totiž odolné i vůči extrémně nízkým teplotám, ve kterých nepřežije nic jiného.
Samotná četnost, tedy kolikrát rostliny před jejich umístěním ven přesadíme, není absolutně důležitá. Narazíte na spoustu mylných informací, že je potřeba nejprve přesadit do 0,2l květináčku, potom do 0,3l, následně do 0,5l, poté do 1l atd. Zastánci těchto "technik" argumentují tím, že rostlina tak nejprve zcela využije prostor v původní nádobě a tvoří se tak větší kořenový bal. Tuto větu od nás, zejména v tomto článku, uslyšíte mnohokrát, ale buňky mají určitou rychlost, kterou jsou schopny se dělit a rostlinné orgány tak mají geneticky danou rychlost, kterou se mohou rozrůstat. Pokud jednu rostlinu přesadíme z 0,5l květináče do 2l a druhou ze stejného objemu do 20l a za dva týdny je zkontrolujeme, zjistíme, že v případě obou rostlin došlo k tvorbě prakticky totožného objemu kořenů. Jediný rozdíl je v tom, že kořeny sazenice ve větším květináči budou řídčeji rozprostřené, protože prostě můžou, mají prostor navíc. Naopak kořeny v menším květináči narazí na jeho stěnu a "zjistí", že nemají kam dál růst. Následně se stočí a začnou prorůstat zpět do středu květináče, kdy se snaží využít zbylý substrát. Což je samozřejmě problém, protože starší části kořenů u stěny květináče začínají s věkem dřevnatět, tedy tvořit jakousi zeď okolo celého kořenového balu. Z již zdřevnatělých kořenů pak trvá růst nových kořenových špiček dlouho. Samotné vrcholy kořínků se pak nachází ve středové části květináče, kde se snaží prorůst posledními zbytky místa, které jim ještě zbývá. Při přesazení rostliny do větší nádoby, případně již na venkovní stanoviště pak trvá, než takové kořínky najdou cestu opět směrem ven a narazí na problém v podobě barikády starých dřevnatých kořenů. Tento problém se zpravidla "řeší" potrháním kořenového balu. Tady je ale potřeba si uvědomit, že čím starší kořen, tím víc více menších kořenů z něj již vede. Pokud takový kořen potrháme, ve výsledku můžeme přerušit kontakt mezi rostlinou a více než 50 % kořenového balu. Rozhodně se proto nejedná o cestu ven z problému, naopak dochází k dalšímu zbrzdění růstu, protože rostlina je teď schopna absorbovat daleko menší množství vody a živin. Je až zarážející, kolik lidí tak tlačí rostlinu k tvorbě extrémního kořenového balu jen proto, aby ji pak o polovinu připravili porušením nejstarších kořenů. Z naší zkušenosti je nejlepší řešení tohoto problému rostlinu jednoduše vysadit tak, jak je. Následně ji hnojíme větším množstvím hnojiva přímo ke stonku, aby se dostalo výhradně do oblasti kořenového balu. Rostliny tak i s pomalu rostoucím kořenovým balem dokáží celou svou plochu zásobovat živinami.
ZÁLIVKA
V případě pěstování paprik je skutečně klíčová jejich pravidelná a vyvážená zálivka. Spousta lidí se nás každoročně ptá, jak moc zaléváme semenáčky po přesazení. Naše odpověď vždy zní, že my semenáčky po přesazení nezaléváme, jelikož je umisťujeme do předem navlhčeného substrátu. Trvá tak 2-3 dny, než je potřeba rostlinky opět zalévat. Jediné, co děláme, je, že substrát třeba jen vteřinu rosíme rozprašovačem. Voda protékající substrátem nám totiž pomůže vyplnit případné vzduchové mezírky, substrát si lépe sedne a rostlinky to tak stabilněji ukotví. Oproti výsevním platům, kde jsme vlhkost substrátu udržovali rosením na povrch substrátu, však rozsazené semenáčky zaléváme podmokem, tedy do podmisek. Při tomto stylu zalévání je tak substrát nejvíce vlhký u dna květináče, kdežto na povrchu je mírně vlhký či až mírně proschlý. Kořeny se samozřejmě snaží najít zdroj vody, prorůstají tak ke dnu květináče, kde se také hustě větví. To vede k mohutnému a pevnějšímu kořenovému balu. Oproti tomu, když rostlinky zaléváme pravidelně na povrch substrátu, vlhkost se drží právě zde a u dna je substrát jen mírně vlhký až proschlý. Mladé kořenové špičky samozřejmě nedokážou a ani nemají důvod prorůstat suchým substrátem, jelikož rostlině neposkytuje žádné využitelné zdroje. Výsledkem je tak mělký a slabý kořenový bal a rostliny se při umístění ven po prvním zavátí větru vylomí. Nehledě na to se při zálivce na substrát setkáme s růstem plísní na povrchu substrátu, ale hlavně vytváříme dokonalou živnou půdu pro smutnice.
Při pěstování papriky platí velmi jednoduchá zásada, substrát udržujeme neustále vlhký tak, aby rostlina nevyschla nebo abychom ji naopak nepřelili. Vyschnutí substrátu se na rostlině projevuje vadnutím listů, v případě častého vysychání pak jejich žloutnutím, opadem a později suchou hnilobou na plodech (více se povíme v odstavci věnovaném hnojení). Přelité rostliny se pak projevují žloutnutím a opadem listů bez předchozího vadnutí a také rapidním zpomalením růstu, jelikož dochází k uhnívání kořenů, které paradoxně přestávají přijímat vodu a také živiny. Pokud by se nám stalo, že rostliny vyschnou natolik, až začnou vadnout, není nic ztraceno. Papriky se zotavují velmi dobře. Provedeme bohatou zálivku do podmisek, aby substrát mohl ztracenou vodu nasát zpět. V tomto případě nemá zálivka na substrát sebemenší smysl. Při vyschnutí substrátu se snižuje jeho objem, mezi stěnou květináče a substrátem tak vzniká mezera, kterou substrát profrčí skrz. Pokud máme z nějakého důvodu pocit, že rostlina musí vodu dostat hned a není možné čekat, než ji substrát nasaje, můžeme jako bonus do substrátu svrchu udělat několik děr (např. tužkou) a nalít vodu do nich. Zbytečně však zase riskujeme porušení některého ze starších kořenů, takže naše snažení paradoxně opět sníží množství vody, které je rostlina schopná absorbovat. Pokud bychom se nám naopak podařilo substrát přelít, pak záleží na velikosti a stáří sazenice. Starší košaté keříky s obrovským kořenovým balem zvládnou vysát objem šíleně přelitého substrátu během jediného dne, nic hrozného se tak nestalo. Nicméně v případě semenáčků je to problém. Drobný kořenový bal není schopen vodu nasávat v rychlosti úměrné jejímu množství, takže kořínky začnou během pár dní uhnívat. V takovém případě je potřeba rostlinky jemně z květináče vyjmout (viz náš zlepšovací grif o pár odstavců výše) a přesadit do nového. Někteří lidé rostlinu nechají ve stávajícím substrátu, který pouze zabalí do novin či jiného savého materiálu a po odčerpání přebytečné vlhkosti je umístí zpět do květináče. To je samozřejmě také dobrá metoda, jen je potřeba na rostlinky myslet, jelikož noviny sají vlhkost opravdu rychle. Pomoci si můžeme také jiným savým materiálem jako rýže, silikagel (k dostání nejlevněji jako silikát pro kočky) apod. Samotný přelitý substrát pak poznáme velmi jednoduše. Je tak plný vody, že se jeho povrch sklovitě leskne. Nehledě na to při stisknutí květináče v dlani z něj teče voda. Opět platí stejný princip, jako v případě zmáčknutí substrátu mezi prsty. Pokud květináč zmáčkneme a spadne z něj maximálně pár kapek vody, ideálně se pouze voda vysráží u dna, máme u rostlin správnou vlhkost. Jakmile z květináče začneme ždímat proudy vody, došlo k přelití. Naopak pokud nám substrát pod rukama začne šustit či praskat, je potřeba zalít, což ale již vidíme na vadnoucích listech.
HNOJENÍ
– kámen úrazů většiny pěstitelů –
UPOZORNĚNÍ: Kompletní text na téma hnojení je věnovaný používání organických hnojiv. Ta jsou velmi slabě koncentrovaná a lze je přidávat de facto i denně s každou zálivkou. V případě, že používáte minerální hnojiva, zvolte preparáty s takovým poměrem NPK, kde fosfor je zastoupen znatelně méně, než ostatní prvky. Vzhledem k nesrovnatelně vyšší koncentraci těchto přípravků může dojít velmi rychle k přehnojení!
Nejdůležitější a naše oblíbená kapitola, protože se v ní setkáme snad s největším počtem mýtů, polopravd či úplných blbostí. Dovolíme si to důrazně napsat ještě jednou, paprika nemá žádnou fázi růstu a květu, nýbrž roste, kvete a plodí zároveň. Odkud se vůbec tento nesmysl vzal? Musíme si uvědomit, že veškerá hnojiva, growboxy, umělé osvětlení apod. začaly vznikat výhradně kvůli nárokům na pěstování konopí. Tato rostlina skutečně zmíněné fáze má, dokonce jsou vyvolány poměrem světla a tmy během dne. Z nějakého pro nás nepochopitelného důvodu se pak plevel jako paprika stal cílem č. 2 pro všechny grow e-shopy a právě tyto principy se na ni začaly uplatňovat. Existují hnojiva na papriku určená na růst, která obsahují výhradně dusík. Pak také existují hnojiva na papriku určená pro květ, kde najdeme výhradně draslík a fosfor. Na fórech se doporučuje různá intenzita osvětlení během "fází růstu a květu". Toto všechno je pouhé Ctrl+C a Ctrl+V z principů pěstování konopí, které ale v případě pěstování papriky nemají sebemenší váhu. Je to jako byste si donesli nástroje na opracovávání dřeva k obrábění kovů, je to zkrátka něco úplně jiného. Dost ale bylo opakování toho, jak je to špatně. Pojďme se podívat, jak to tedy dělat správně.
Papriky (celý rod Capsicum L.) jsou vytrvalé tropické keře či nízké stromky a jako takové neustále rostou, kvetou a plodí. Z toho důvodu potřebují neustálý příjem vyváženého poměru živin. Koneckonců si toho přeci musí všimnout každý. Papriky začíná kvést ve výšce cca 15-30 cm a na konci sezóny má obalená plody výšku třeba 1-3 m. To vážně nikomu nepřijde divné, že kvetla, ale nepřestala růst? Jeden z mnoha hřebíčků do rakve výše zmíněné teorie. Proč je tedy v praxi nesmysl hnojit malé semenáčky růstovými hnojivy a starší keříky hnojivy na květ a plod? V prvé řadě bylo u papriky prokázáno, že přemíra dusíku vede k opadu květů a opožděnému plození. Což vede ke každoročním dotazům ve stylu "proč mi u paprik opadávají květy?". Při použití hnojiva obsahujícím vesměs pouze dusík se ale není čemu divit a pokud jsme ještě k tomu použili některý syntetický koktejl typu Kristalon, jako bonus budeme mít "krásně" pokroucené listy. Typická rada pak zní začít dávat hnojivo na květ a plod. Dobře, takže teď se rostliny pomalu zbaví přemíry dusíku a začnou využívat fosfor a draslík k tvorbě květů. Jenže díky deficitu dusíku naopak výrazně zpomalují růst. A přesně tady je jádro dalšího mýtu, tedy že se musí trhat první květy, protože paprika by se prvními plody vysílila a dále by nerostla. Ne, není tomu tak. Tento mýtus vznikl na základě špatného hnojení. Pokud přestaneme rostlině dávat živiny pro růst a naopak ji přehltíme živinami pro květ a plod, musí být všem jasné, že s násadou plodů porostou jen minimálně. A asi největší mýtus na závěr tohoto odstavce je, že fosfor a draslík jsou potřeba pouze pro květy a plody. Všechny tři primární makroprvky jsou esenciální pro fungování rostliny vůbec.
Abychom naplnily potřeby rostlin a měli tak krásné velké sazenice obalené desítkami či stovkami plodů, dodáváme rostlinám vyvážený, vyvážený a do třetice VYVÁŽENÝ poměr živin. Nejlepší je proto najít přípravek s totožným poměrem všech tří primárních makroprvků – N (dusík), P (fosfor) a K (draslík). Od samého začátku tak bude mít rostlina dostatek živin pro růst, ale zároveň zásobu živin pro tvorbu květů a plodů. A jako bonus nám zcela odpadne starost nad neustálým nesmyslným střídáním hnojiv. Koneckonců, většinou je to náš materialismus, nikoli starost o rostliny. My totiž chceme mít doma všechny ty krásné lahvičky s drahými hnojivy, které pak budeme na rostlinky lít. Paprika to ale neocení. Je tak jedno, jestli se rozhodneme použít hnojiva značky Forestina, Canna, Plagron, BioBizz apod. Dokud rostlině zajistíme dostatečný příjem živin, budeme s výsledkem extrémně spokojeni.
N – DUSÍK
Nezbytný pro syntézu DNA, proteinů a chlorofylu. Tedy tří základních kamenů nezbytných pro fungování a život rostlin. Jeho nedostatek se projevuje výrazným žloutnutím listů, zakrnělým růstem, sníženou úrodou a také zakrnělými plody, ve kterých je jen velmi málo či žádná semena. Při přehnojení naopak dochází ke kroucení listů, které mají nepřirozenou, extrémně tmavě zelenou barvu.
P - FOSFOR
Zásadní pro správnou funkci respirace a fotosyntézy a také dělení buněk (tzn. růst). Dále je důležitou složkou proteinů, enzymů a DNA. Nedostatek se projeví zprvu na starších listech zpravidla jejich suchými, spálenými okraji, načervenalým až fialovým barevným nádechem* a zakrnělým růstem. Přehnojení není svým způsobem toxické, vede však ke snížené absorpci železa a zinku.
K – DRASLÍK
*) Fialové zbarvení je u řady odrůd přirozené. Způsobují je barviva zvaná antokyany. Ty odpovídají například za fialové až černé zbarvení listů, stonků, květů či nezralých plodů. Oproti rostlinám trpícím nedostatkem fosforu je však fialové zbarvení rovnoměrně rozprostřené a nedochází ke zmenšování listů. Oproti tomu je v případě nedostatku fosforu fialový zejména okraj listů, později se může zbarvení formou nepravidelných chlorotických skvrnek rozšířit směrem ke středu listů. Zároveň pak dochází k postupnému zmenšování nových listů a celkovému zakrnění rostlinek.
Čím tedy hnojíme? Do zálivky používáme jediné hnojivo, Hoštické hnojivo na okurky a cukety s guánem. Tento přípravek má NPK poměr 6-6-6, tedy všechny tři prvky jsou zastoupeny ve stejném poměru. Velmi dobrou alternativou je pak Jihočeské hnojivo 5v1 s NPK poměrem 8,5-7,8-9,5. Do zálivky mimo to přidáváme také Lignohumát, který nejen napomáhá rostlinám při vstřebávání živit ze substrátu, ale také dodává mikroprvky v chelátové formě. Jiné přípravky pro hnojení do zálivky nepoužíváme.
Mimo zálivku pak používáme několik přípravků pro foliární výživu (tj. hnojení na list). Nejznámějším a nejvíce používaným listovým hnojivem vůbec je Wuxal SUS Kalcium, případně Harmonie Vápník či CalMag. Primárně se přípravky používají pro doplnění vápníku, a tedy k prevenci suché hniloby. Listová hnojiva s vápníkem však pro rostliny nemají sebemenší efekt a jejich aplikace jsou vyhozené peníze. Problém s vápníkem není jeho nedostatek v substrátu, ale jeho nedostatek v rostlině. V substrátu se ho nachází spousta a jeho deficit je extrémně vzácný, setkali bychom se s ním prakticky jen v písečných či extrémně jílovitých půdách. Problém s vápníkem je ten, že k jeho vstřebávání dochází pouze v případě, že je substrát vlhký. Při vyschnutí substrátu není rostlina schopná vápník vstřebávat, což se projevuje právě suchou hnilobou. Stejně tak k absorpci nedochází za velmi vysokých teplot od 45-50 °C. Proto jsou horké dny problémem, jelikož dochází k vysychání substrátu a jeho rapidnímu ohřevu, což rostlině zcela znemožňuje vápník vstřebávat. Teď by se řeklo, že přichází na řadu doplnění listovým hnojivem. Další problém ohledně vápníku je ale ten, že v rostlině není prakticky vůbec mobilní. Tzn. po jeho dodání na cílové místo v rostlině zůstává absolutně nepohyblivý. V praxi to znamená, že pokud by rostlina nebyla schopna absorbovat vápník a my bychom ji dnes ošetřili listovým hnojivem typu Wuxal, všechny nové nárůstky ze zítřejšího dne budou trpět nedostatkem vápníku. Jediná možnost prevence jeho nedostatku hnojivy je tak aplikovat postřik DENNĚ. Což je samozřejmě nesmysl. Z toho důvodu jsme přestali veškeré podobné přípravky zcela používat. Použití tohoto přípravku však samozřejmě má smysl v případě extrémního deficitu, který se projevuje extrémně pokroucenými novými listy. Ty tak vypadají jako při nákaze sviluškou.
Naopak používáme čas od času Invital Tenso Micro. Ten obsahuje bor, zinek, vápník, měď, železo ve dvou formách, mangan a molybden, vše v chelátové formě. Tedy navázané na aminokyseliny. Živiny v takové formě jsou (nejen pro rostliny) nejpřirozenější a nejlépe vstřebatelné. Produkt používáme, abychom eliminovali případně nedostatky mikroprvků a celkově zvýšili odolnost rostlin. Poslední přípravek, Atonik, je skutečně unikátní produkt, který jsme na doporučení dobrého kamaráda objevili až nedávno. Tento růstový stimulátor vede nejen k vyššímu výnosu rostlin, ale také pomáhá při regeneraci poškozených pletiv, dochází k urychlení transportních procesů v rostlině a následně také anabolických procesů. Přípravek neobsahuje žádné živiny, pouze 3 růstové stimulátory: natrium-5-nitroguajakolát, natrium-2-nitrofenolát a natrium-4-nitrofenolát. Po aplikaci tohoto přípravku rostliny doslova vyletí před očima.
POMĚRY NPK – JAK JE TO SPRÁVNĚ?
Možná vám nyní vrtá hlavou, proč tedy mají hnojiva vyráběná přímo pro papriky tak šíleně rozházené NPK poměry. Co když mají výrobci hnojiv pravdu a my jsme úplně mimo? Co když vyvážený poměr není ten správný? Uveďme si pro začátek několik příkladů hnojiv uzpůsobených pro pěstování paprik: Chilli Focus (3-1-4,4), Hoštické hnojivo na rajčata a papriky s guánem (7-4-6), Agro Organominerální hnojivo na rajčata a papriky sypké (4-2-8) a kapalné (10-4-6) nebo aktuálně nejnovější přípravek Profík – Hnojivo na chilli papričky a papriky (5-2-8). Zajímavé je, že hnojiva nesdílí stejný vzorec. Například Chilli Focus, Argo Organominerální sypké a Profík mají převahu draslíku a naprosté minimum fosforu. Oproti tomu Hoštické na rajčata a papriky a Agro Organominerální kapalné mají převahu dusíku, až poté následuje draslík. Fosfor je tedy opět na posledním místě. Jednoduše tedy můžeme říct, že pokud budeme hnojit polovinu rostlin přípravkem s NPK poměrem 7-4-6 a druhou polovinu rostlin poměrem 5-2-8, jednu z nich hnojíme špatně i přes to, že oba preparáty jsou určené na papriky. Nicméně budeme-li pátrat dál, objevíme například Orgamin na rajčata a papriky s NPK poměrem 9-9-9. Jak sám výrobce uvádí, hnojivo "obsahuje všechny potřebné živiny ve vyváženém poměru, který zaručuje jeho bezprostřední a dlouhodobý účinek".
Různé poměry dusíku, fosforu a draslíku nejsou nějakými výmysly výrobců hnojiv nebo jejich snaha odlišit se unikátním poměrem od konkurence. Jelikož je paprika jedna z nejvýznamnějších hospodářských plodin, bylo na ni vypracováno obrovské množství studií, experimentů aj. Následující graf zobrazuje koncentraci všech hlavních prvků (N, P, K, Ca, Mg, S) v rostlině papriky po dobu 100 dní. Nezapomeňte si všimnout rozdílů na stupnici Y! Graf zřetelně ukazuje několik věcí. Prvek zastoupený v rostlině nejvyšší koncentrací byl draslík, až po něm následoval dusík. Na třetím místě se nachází vápník. Zbylé prvky (fosfor, hořčík a síra) se v rostlině nacházely v desetinové koncentraci oproti předchozím. Z této práce je tak zřejmé, že hnojivo určené pro papriky by mělo mít nejvyšší podíl draslíku, následně dusíku a fosfor by měl mít cca 10x nižší koncentraci. Modelový poměr NPK by tak byl cca 5-0,6-6.
Nyní se podíváme na jinou práci, tentokrát zaměřenou pouze na N, P a K (bez Ca, Mg, S). Autoři této práce zjistili, že rostliny vstřebávají nejvíce dusíku, draslík následuje v cca poloviční koncentraci a na posledním místě je opět fosfor. Pokud bychom měli NPK poměr hnojiva sestavit na základě této práce, došli bychom například k přibližnému poměru 4,4-0,6-1,8.
Oba autoři se shodují, že rostlina nepotřebuje tolik fosforu jako zbylých dvou primárních makroprvků. Nicméně se zásadně rozcházejí v příjmu dusíku a draslíku. Autoři první práce zjistili, že nárok papriky na draslík je asi o pětinu vyšší než u dusíku. Oproti tomu autoři druhé práce zjistili, že papriky vstřebávají draslíku méně než polovinu oproti dusíku. Pokud se navíc podíváme na tabulku pocházející z druhé práce, všimneme si rozdíly mezi odrůdami Petaling 1 a Nyelungkup. Odrůda Petaling 1 spotřebovala za celou sezónu dvojnásobek živin (ovšem ve stejném poměru). Řádek Gamal zcela ignorujme, jedná se o Gliricidia maculata z čeledi Fabaceae, která absolutně nesouvisí s paprikou.
Teď ovšem přichází ta nejdůležitější věc. Rostlina nespotřebuje vše, co jí dáme. Pokud budeme hnojit přípravkem s NPK poměrem 7-4-6, neznamená to, že poměr těchto tří prvků v rostlině bude taktéž 7-4-6. Stejně tak pokud budeme hnojit přípravkem s poměrem 6-6-6, neznamená to ani zdaleka, že poměr těchto prvků v rostlině bude stejný. Hnojivo je potřeba chápat jako zdroj, ze kterého rostlina živiny čerpá. Proto pokud hnojíme vyváženým poměrem NPK, máme jistotu, že si rostlina bere od každého prvku tolik, kolik potřebuje, přičemž nemá omezený žádný prvek. Pokud hnojíme jakýmkoli jiným poměrem, dostáváme se do situace, že jsou některé prvky v deficitu a rostlina k jim jednoduše přístup nemá. Shodneme se, že nároky na fosfor jsou u papriky relativně nízké? Rozhodně. Hnojili bychom Chilli Focusem s poměrem 3-1-4,4? Ani náhodou. Ani vědci se neshodli, jestli paprika potřebuje více dusíku nebo draslíku (a věřte nám, že těch prací jsou stovky, my jsme vybrali dvě s uživatelsky přívětivým grafickým výstupem). Pokud bychom tímto hnojivem hnojili odrůdu Petalin 1, velmi by strádala, neboť za sezónu spotřebovala více než dvakrát tak dusíku než draslíku. Velký vliv má pak samozřejmě samotný substrát a jeho složení. Kolega Francis Cagnon si nechával změřit vzorek své půdy a zjistil, že je velmi bohatá na fosfor. Celou sezónu tak hnojil pouze N-K a nepoznal rozdíl, protože fosforu měly rostliny v půdě dostatek. Dostáváme se k tématu na několik kapitol, proto téma uzavíráme a na závěr dodáváme stručné shrnutí. Je lepší, když mají rostliny živin v substrátu více než méně. Nesmíme pochopitelně překročit hranici, kdy se koncentrace prvků stává pro rostlinu toxická. Z toho důvodu také nedoporučujeme používat hnojiva syntetická, kde k toxicitě (přehnojení) dochází velmi snadno.
FINÁLNÍ STANOVIŠTĚ
Po posledních jarních mrazících můžeme sazenice umístit na jejich finální stanoviště. Více si povíme v následující a poslední kapitole naší pěstební trilogie. Jelikož je však volba finálního stanoviště velmi důležitá a může zásadně ovlivnit naše výnosy, pojďme si jen letmo shrnout rozdíly, výhody a nevýhody jednotlivých stanovišť.
SKLENÍK / FÓLIOVNÍK
Skleník (případně polykarbonátový tunel) poskytuje rostlinám ochranu před extrémním počasím, jako je silný vítr, prudký déšť či kroupy. Zároveň pomáhá udržovat stabilní mikroklima, takže do něj lze rostlinky zjara umístit dříve a zároveň je na podzim udržet déle při životě, což může zásadně zvýšit celkovou úrodu. Pochopitelně však musíme počítat se značnou cenovou investicí. Investici můžeme razantně snížit volbou fóliovníku, který rostliny opět uchrání před větrem či prudkým deštěm, zničí jej však první krupobití a zjara ani na podzim neudrží přes noc teplotu tak, aby rostliny přežily velmi chladné období. Další značnou nevýhodou krytého stanoviště je nutnost pravidelně zalévat, zejména v horkých letních týdnech pak s velkou četností.
+ ochrana před počasím, mrazem
+ udržování stabilního klimatu
- nutnost pravidelné zálivky
- cena
VENKOVNÍ ZÁHON
Možná by se dalo říci rovnou políčko. Výhodou je, že záhon je ihned k dispozici a bez dalších nákladů do něj lze sazeničky zasadit. Rostlinky jsou však plně exponované silnému či mrazivému vichru, případně přízemním mrazíkům zjara a na podzim. Oproti skleníku se tak snižuje doba, po kterou můžeme rostliny venku pěstovat, až o několik týdnů. Velkou výhodou je zálivka v podobě pravidelných srážek. Ta se však velmi rychle může obrátit ve velký problém v podobě silných přívalových dešťů. Následná extrémně promáčení zem vede k uhnívání rostlinek a může vést až k úplné ztrátě sazenic. Stejně tak napáchá obrovské škody například krupobití.
+ nejlevnější způsob
+ pravidelná zálivka srážkami
- plné vystavení extrémnímu počasí
- náchylnost na podmáčení
PĚSTEBNÍ NÁDOBA
+ možnost přenášet kdykoli dle potřeby
+ možnost pěstovat na balkoně, terase
- cena za nádobu a podmisky
- rychlé vysychání, přehřívání
Je potřeba důkladně promyslet, které stanoviště je pro nás nejlepší či nejvýhodnější. Každé má svá pro a proti a pro každou situaci je nejlepší volbou něco jiného. Pokud je naší jedinou možností pěstovat na balkoně či terase, bez pěstebních nádob se neobejdeme. Naopak pokud bydlíme v lokalitě, která je sužována silnými přívalovými dešti, krupobitím či silným větrem, při umístění sazenic volně do záhonu je jen otázkou času, kdy o ně přijdeme. V následující a kapitole si povíme o všem, co souvisí s pěstováním rostlin od jejich prvního umístění až po první podzimní mrazy.
