Výsev je téma, které se často zbytečně komplikuje a rozebírá do naprosto nežádoucích detailů. Ve výsledku je důležité dodržet pouze 3 jednoduché věci: obstarat kvalitní osivo, dodržet při výsevu konstantní podmínky a zajistit semenáčkům po vyklíčení dostatek světla. Toto vše pak také podléhá vhodnému načasování, protože pozdní výsev může být problém stejně tak jako příliš brzký. Začneme výběrem vhodné odrůdy, kde se mimo jiné seznámíme se základními druhy papriky a nejčastějšími kultivary, kterými jsou známé.
Prohlédněte si nabídku certifikovaného osiva na našem e-shopu »
Capsicum annuum
Hospodářsky nejvýznamnější a nejrozšířenější druh vůbec. Zahrnuje doslova tisíce odrůd, mezi které patří sladké zeleninové papriky (California Wonder, Kapia), kozí rohy, Jalapena, Serrano, Cayenne apod. Většina pálivých odrůd má spíše střední pal okolo 20-80 tisíc SHU. Vysoký pal je u tohoto druhu neobvyklý a velmi vzácný.
Capsicum chinense
U tohoto druhu se setkáme se zpravidla pálivými až extrémně pálivými kultivary jako jsou Habanera, 7 Poty, Scorpiony či Nagabrainy. Pal se zde pohybuje většinou od 200 tisíc po 2 miliony SHU. Setkáme se také se středně pálivými kultivary nebo výjimečně s odrůdami zcela bez palu (Aji Dulce Amarillo, Habanada apod.).
Capsicum frutescens
Druh s nejmenším počtem zastoupených kultivarů vůbec. Rostliny mají ve většině případů drobnější vzpřímené plody, kterých se ale na rostlině nachází stovky. Dokonalá volba pro přípravu sušeného koření díky tenké stěně a kořeněné chuti. Z nejznámějších odrůd lze jmenovat například Tabasco, Malagueta nebo Prik Khi Nu.
Capsicum baccatum
Tento druh byl nejoblíbenějších u dávných andských kmenů a dodnes se pěstuje převážně v oblastech Jižní Ameriky. Plody mají neskutečnou ovocnou chuť a exotické aroma doprovázené zpravidla středním palem. Rostliny jsou však rozložité a vyžadují zpravidla více prostoru. Jmenujeme třeba Aji Lemon Drop nebo Sugar Rush Peach.
Capsicum pubescens
Nejméně rozšířený domestikovaný druh ze všech. Tento spíše horský druh se vyznačuje nápadně ochlupenými rostlinami, jejichž větve mohou narůst prvním rokem i několik metrů. V jeho plodech najdeme jiný poměr kapsaicinoidů, což se projevuje spíše hřejivým palem. Zmínit lze Manzano, Rocoto či Locoto.
divoké druhy
Z celkového počtu asi 40 druhů je pouze 5 předešlých domestikovaných. Zbylé jsou divoké, vyznačují se drobnými kuličkovitými plody v průměru zpravidla menším než 1 cm. Oblíbené jsou v mnoha případech pro svou osobitou chuť, sběratelé pak ocení nádherné květy těchto rostlin. Začátečníkům je příliš nedoporučujeme.
Mimo zmíněné druhy pak ještě existují mezidruhoví hybridi. Ten vznikne, jak sám název napovídá, zkřížením dvou různých druhů, například C. chinense x C. annuum. Nejznámější hybridní odrůdou je pravděpodobně Bhut Jolokia, která vznikla spontánním křížením druhů C. chinense a C. frutescens v Assamu. Samotný výběr odrůdy pak záleží na našich prostorových možnostech, ale také zkušenostech. Pokud máme možnost pěstovat papriky pouze v bytě nebo na parapetu, volíme jen odrůdy dorůstající menších rozměrů, tedy keříkové. Pokud máme k dispozici zahradu, dá se zjednodušeně říct, že stačí vybírat očima. Pro začátek jsou nejlepší druhy C. annuum, C. chinense a C. frutescens. Skvělými kultivary pro začátek jsou Jalapena (vyjma NuMex Pinata), Habanera, Banjarmasin, Indian PC-1, Fatalii, Cumari do Para, Goronong a spousta dalších. Prvním rokem bychom se asi vyvarovali druhům C. baccatum a C. pubescens. První zmíněný druh dorůstá značných rozměrů (mnohdy výšky okolo 2 metrů i více), je z toho důvodu náročnější na živiny a přídavnou péči, jako je vyvazování bočních větví a kmene. Z menších druhů pro začátek ale můžeme jmenovat Moranguingo nebo Aji Challuaruro. Druhý zmíněný druh pak zpravidla plodí až pozdním podzimem, protože nemá v lásce horké letní klima. Z toho důvodu tak můžeme i o značnou část úrody přijít, pokud nevíme, jak si s nimi poradit. Divoké druhy bychom doporučili alespoň na druhou sezónu po nasbírání nějakých zkušeností.
VHODNÁ DOBA VÝSEVU
Správné načasování je velký krok ke zdárnému zvládnutí jarního předpěstu sazenic. Pokud vysejeme příliš pozdě, je pravděpodobné, že rostliny nestihnout v průběhu sezóny plodit či dozrát. Naopak brzký výsev vede často k nedostatku prostoru a světla pro sazenice a také k problémům s kořenovým balem. Pokud rostliny nemůžeme kvůli nedostatku prostoru přesadit do větší nádoby, kořenové špičky se při kontaktu se stěnou květináče otočí zpět a začnou prorůstat směrem doprostřed květináče. Po následném přesazení bude rostlina i několik týdnů zaseknutá, než kořenové špičky prorostou ven do okolního substrátu. Staré kořeny na okraji balu již začínají dřevnatět, pro kontaktu s novým substrátem tak nemohou prorůst novými kořínky. Rozmotávání kořenového balu je taktéž na škodu, protože při něm otrháme velké množství již existujícího kořenového systému. A kdy že je tedy vhodná doba výsevu, abychom tyto problémy nemuseli řešit? Obecně je nejlepší začínat nejdříve ve druhé polovině února, nejpozději pak začátkem března. Najde se řada pěstitelů, která nás bude přesvědčovat, že bez výsevu v lednu to nemá smysl, my jsme však zatím neviděli žádného takového člověka, který by měl větší rostliny a vyšší úrodu, než máme my s téměř dvouměsíčním zpožděním. Ve výsledku dodržujeme zlaté pravidlo, že výsev je nejlepší provádět 12-16 týdnů před výsevem rostlin na jejich finální stanoviště. Tabulky, se kterými se na internetu často setkáme a které nám radí, kdy které druhy vysévat, můžeme zcela ignorovat. Jediná přínosná informace pro nás je, že kultivary druhů C. annuum a C. frutescens plodé dříve, než ostatní druhy, proto pokud s jejich výsevem začneme až na přelomu března a dubna, pořád není nic ztraceno.
Certifikace osiva
Vzhledem k platné české i evropské legislativě platí přísná rostlinolékařská opatření omezující prodej osiva a sazenic papriky (Capsicum spp.) a rajčat (Solanum lycopersicum). Opatření bylo zavedeno vzhledem k vážnému šíření velmi nebezpečného rostlinného viru hnědé vrásčitosti plodů rajčete (Tomato brown rugose fruit virus, ToBRFV). Poprvé byl objeven roku 2015 a v zemích, kde se jeho šíření nereguluje způsobuje pravidelně extrémní škody na úrodách. Z toho důvodu musí být veškeré osivo papriky a rajčat prosté tohoto viru, což se zjistí testováním osiva metodou PCR. Zdravé osivo splňující veškeré kvalitativní náležitosti může být opatřeno tzv. rostlinolékařským pasem a pouze takové osivo smí být legálně uváděno do oběhu. Naše osivo je samozřejmě certifikované, při nákupu osiva od jiných prodejců si tuto skutečnost určitě nejdříve ověřte. Nedoporučujeme nakupovat nelegální osivo s rizikem přenosu tohoto nebezpečného onemocnění, naopak důrazně doporučujeme vyhnout se různých výměn semínek od jednotlivců, kteří dovážení osiva z celého světa. Takový zdroj osiva je totiž skutečně pouze časovanou bombou, po jejíž explozi si na zahradě několik let nevypěstujete jedinou papriku či rajče.
Kvalita osiva
Objednaná semínka bychom měli před výsevem zkontrolovat. Některá z nich totiž ani nemá cenu vysévat. Hnědé nebo černé skvrny uprostřed semínka, případně nahnědlá celá semínka značí uhnilé, odumřelé embryo. Takové semínko už nevyklíčí. Mechanické poškození či fragmenty semen (například polovina, dvě třetiny) značí narušený vnější obal, v důsledku čehož už vyschlo embryo. Opět taková semínka nemá smysl klíčit. Solidní prodejce tomuto zamezí standardem v podobě zasílání osiva v bublinkové obálce. Mírné rozpraskání nevadí, pokud se však semínko prakticky olupuje, je staré a přeschlé. Nejlepší obrázek si uděláme srovnáním semínek. Pokud je nějaké bílé, další hnědé, třetí skoro černé, jedno malinké, druhé obrovské, říká nám to docela jasně, že takové osivo už znovu nekoupíme. Prodejce nevěnoval žádnou péči výběru semínek. Pouze napočítal 10 kousků, zabalil do sáčku a odeslal. Embrya totiž zahnijí a odumřou nejčastěji v případě sběru semen z nezralých plodů nebo z plodů, které zrály mimo rostlinu anebo v případě, že plod v průběhu sušení nebo zrání zplesniví. Pokud jsou navíc semínka diametrálně odlišná co do velikosti, jedná se s největší pravděpodobností o tzv. kukačky (nechtěné hybridní osivo, povíme si později). Na našem e-shopu však žádné vady na kvalitě nenajdete, všechny semínka ručně vybíráme s důrazem na kvalitu.
Odrůdová čistota
Pod tímto pojmem se nemyslí mechanické znečištění. Pojmem čistota osiva označujeme jeho genetickou stabilitu. Více si povíme zejména v článku o křížení a šlechtění, kde tento problém probereme (možná až příliš?) dopodrobna. Některé druhy papriky, přinejmenším 4 z 5 domestikovaných druhů, si jsou velmi blízce příbuzné. Z toho důvodu se mezi sebou mohou křížit, a to tak, že pyl jedné odrůdy se dostane na bliznu odrůdy druhé. Ačkoliv z takového křížení vyroste normálně vypadající plod*, semínka z něj nesou zcela novou genetickou informaci - jedná se o hybridní F1 osivo. Takový hybrid bude mít jinou strukturu rostliny, dále barvu, tvar a velikost plodů, pálivost apod. Nechtěná hybridizace je bohužel poměrně častý jev. Jen málo pěstitelů tento problém řeší, nebo bychom spíše měli napsat, že valná většina o této možnosti ani neví a hybridní osivo pak označuje za pouhé fenotypy. Čistotu osiva můžeme zajistit buď izolací jednotlivých květů (téměř stoprocentní, ale pro masovou produkci semen nereálné) nebo izolací celých rostlin například jemnou sítí proti hmyzu na konstrukci (praktické, nákladné a není stoprocentní). Někdy se můžeme setkat se zkratkou O.P. (z angl. open pollinated), což značí semena pocházející z volně opylených květů. Sem spadá drtivá většina semen na světovém trhu. Oproti tomu ISO (isolated) značí semena pocházející z izolovaných květů. Velmi vzácně k sehnání.
*) Během mnoha let jsme zjistili, že to není tak úplně pravda. Nakřížené plody mají často mírně odlišní tvar, jsou také menší a zpravidla se v nich nachází o poznání méně semen. Tuto skutečnost jsme si potvrdili u řady mnohaletých šlechtitelů po celém světě. Proto z takových plodů nesbíráme osivo, čímž snižujeme šanci na vypěstování nechtěného hybrida.
JDEME NA TO
Výsevní médium
V dnešní době existuje celá řada výsevních médií, které lze pro pěstování použít. Jelikož jsme nikdy nepěstovali rostliny hydroponicky, aeroponicky apod., těmto okruhům se zde věnovat nebudeme. Mezi nejčastější média patří výsevní substrát, rockwool (skelná vlna), lignocel či rašelinové nebo kokosové tablety.
Vlhkost
Čím menší rostlinky jsou, tím citlivější jsou na veškeré výkyvy a změny. Je proto velmi důležité udržovat u semen a semenáčků stabilní vlhkost substrátu. Ve vysychajícím substrátu rostlinky zvadnou, zatímco v přelitém substrátu začínají uhnívat kořeny.
Teplota
Stejně jako vlhkost, i teplota musí být stabilní. Malé semenáčky jsou náchylné na její výkyvy. Není důležité, při stupních semenáčky klíčí. Pokud bude stabilně 18 nebo 28 °C, v obou případech vyprodukujeme krásné zdravé semenáčky.
Z naší mnohaleté zkušenosti na tisících rostlin můžeme říct, že v případě domestikovaných druhů chilli je výsev do obyčejného výsevního substrátu nejjednodušší a nejefektivnější řešení. Krom substrátu lze ale samozřejmě použít jiná výsevní média. Dobrou zkušenost máme například s rockwoolem, kde klíčíme ty nejnáročnější divoké druhy. Pro běžný výsev domestikovaných odrůd, které nebudou dále pěstovány hydroponicky, nemají sebemenší význam. Naopak příšerné zkušenosti máme s rašelinovými tabletami Jiffy. Rostliny v nich klíčí, ale oproti těm v klasickém substrátu rostou o poznání pomaleji. Existují ještě sadbovací kostky Root Riot nebo ROOT!T, se kterými však zkušenosti nemáme. Dále také nedoporučujeme nakličovat semínka ve vatě. Malé kořínky se mohou ve vláknech vaty zamotat a při jejich vyprošťování se snadno poškodí. Ulpělá vata na kořenech pak může v substrátu zahnívat, protože drží okolo kořenů nadměrnou vlhkost. Celkově zastáváme názor, že čím jednodušší výsev, tím lepší. Pokud budeme semena klíčit v minipařeništi, kde se udržuje stabilní vysoká vzdušná vlhkost, nebudeme mít problém se zasekáváním děložních lístků v semeni. Tomuto problému, kterému se přezdívá sloní ucho či helma, se dá také předcházet máčením semínek. Mimo to existuje celá řada pokročilých metod. Jedna z oblíbených je priming semen před výsevem (pozor, neplést s mořením, jehož cílem je zlikvidovat škodlivé patogeny na povrchu semen), což není nic jiného než máčení ve specifickém roztoku. Existuje nespočet látek, které se pro priming dají použít. Nejčastěji se používá destilovaná voda, roztok lignohumátu či jiného komerčního stimulátoru, roztok dusičnanu draselného, kyseliny giberelové atd. Priming probíhá zpravidla po dobu 24 hodin. Semena, která prošla primingem, většinou rychleji klíčí, lépe rostou, klíčky jsou vitálnější a díky dobré hydrataci nedochází zpravidla k zaseknutí děložních lístků v semeni. Mimo priming pak ještě existuje tzv. stratifikace v kyselém prostředí, například za použití 50% kyseliny (trihydrogen)fosforečné po dobu 15-20 minut. Ta naleptá pevný obal semene, která by jinak klíčila nepravidelně, dlouho nebo by nevyklíčila vůbec.
Samotný výsev je pak velmi jednoduchý. Při použití substrátu naplníme sadbovače substrátem a zarovnáme. Substrát by měl být již navlhčený, ale ne mokrý. Většinou je ve vhodném stavu už v zakoupeném pytli. Semínka vyséváme cca 5 mm hluboko, ideálně "naplacato". Jakmile jsme hotovi, použijeme rozprašovač pro mírné zavlažení půdy. Pokud sázíme do Rockwoolu, je postup podobný. Nejprve médium necháme nasáknout vodou. Poté semínko umístíme do kostky. Po výsevu (platí pro všechny doposud zmíněné možnosti) přiložíme víko minipařeniště (pokud používáme) a téměř úplně uzavřeme větrání. Tím docílíme stálých vlhkostních podmínek uvnitř. Dále je vhodné ustálení teplotních podmínek. Ideální teplota pro klíčení se uvádí 26 °C. Osobně jsme takto vysokou teplotu nikdy nepoužili, vždy se pohybovala od 18 do 24 °C. A s klíčením jsme nikdy neměli problém. Pokud chceme přeci jen klíčit při vyšší teplotě, nejlepší varianta je terarijní topná deska pod pařníkem napojená na termostat udržující stabilní teplotu uvnitř pařníku. Vždy doporučujeme vysévat všechna semena. Můžeme si tak později vybrat klidně jen 1-2 největší a nejsilnější rostliny. Proto pokud máme prostor, nešetříme a sázíme všechno. Dostaneme tak vždy ty nejsilnější rostliny, které jsme ze zakoupených semen dostat mohli. A pokud už teď myslíme na další sezónu, nemá cenu semínka šetřit, protože jakmile papriky dozrají, budeme mít hromadu vlastních semen.
PROBLÉMY PŘI VÝSEVU
Vlhkost, teplota
Přelitý substrát vede k uhnívání klíčících rostlin. Správně vlhký substrát poznáme snadno. Pokud jej stlačíme mezi dva prsty, měli bychom mezi nimi vidět trošku vody. Pokud nám od prstů ukápne kapka vody, substrát je příliš vlhký. Naopak pokud nevymáčkneme ani náznak vody, substrát je příliš suchý. Brzy však zjistíte, že poznat správně vlhký substrát okem není sebemenší problém. Při přelití malého semenáčku je potřeba klíček přesadit, protože má naprosto miniaturní kořenový systém, který nemá šanci přebytečnou vodu ze substrátu nasát. Naopak v případě povadnutí semenáčků z důvodu vyschnutí substrátu rostlinky porosíme umístěné v podmisce. Suchý substrát má totiž menší objem a voda zpravidla steče mezi vzniklým prostorem mezi substrátu a pěstební nádobou. Bez podmisky tak většina vody proteče a závlaha se k rostlině nedostane.
Případné kolísání teplot, zejména v případě umístění nad topení, pak vede k úhynu čerstvě klíčících semen, v tom lepším případě pouze ke vzniku růstových mutací.
Škůdci
Nejčastějším škůdcem v období výsevu jsou smutnice, tedy drobné mušky, jejichž larvy se živí kořínky. V případě přemnožení mohou semenáčky zcela zlikvidovat. Existuje celá řada metod, jak s nimi bojovat. Můžeme na povrch substrátu nasypat 1cm vrstvu písku, skrze kterou nedokážou dospělé mušky infikovat substrát a naklást do něj vajíčka, v případě silného výskytu pak můžeme použít zálivku s parazitickými hlísticemi či substrát prolít Mospilanem (standardní koncentrace). Na škodu také není sporadicky mezi semenáčky umístit žluté lepové pasti. Zejména od již pěstovaných rostlin pak můžeme na semenáčky introdukovat mšice, molice, třásněnky nebo svilušky a dále pak houbové choroby jako padlí apod. Všechny tyto škůdce a choroby také mohou pocházet z infikovaného substrátu. Z toho důvodu pro výsev nikdy nepoužíváme recyklovaný substrát, pouze originálně zabalený. Škůdcům jsme věnovali samostatnou obsáhlou kapitolu, kterou si můžete přečíst ZDE.
Edém, intumescence
Oba zmíněné problémy se projevují tvorbou krupičkovitých nádorů na listech a stoncích rostlin. Každý rok jsou fotkami tohoto jevu zahlceny snad všechny pěstitelské skupiny. Edém způsobuje vysoká vzdušná vlhkost a chabé větrání. Intumescence pak vzniká při nedostatku UV záření, zejména pod osvětlením typu LED. Je však velmi vzácná a prakticky bez výjimky se pěstitelé setkávají právě s edémem. Ten ale pro rostliny není jakkoli nebezpečný, jedná se spíše o kosmetickou vadu. Jakmile ji přesadíme na jaře na vzdušné a slunné stanoviště, tumory se již na nových částech rostlin objevovat nebudou. Prevence před edémem je poryv vzduchu, který můžeme zajistit například pěstebními větráčky. Pozor, rozhodně se v zimě vyvarujme větrání. Čerstvý vzduch je fajn, ale pokud má několik stupňů pod nulou, rostlinám skutečně dobře neudělá.
Fyziologie
S některými problémy toho bohužel moc nenaděláme. Pokud se nám v semínku zaseknou pouze špičky nebo půlka děložních lístků, o nic nejde. Opatrně chytneme jednou rukou sazeničku a druhou semínko, které za působení tlaku ze stran tak, aby se pootevřelo, vysvobodíme. Vhodné je před tímto úkonem zvýšit vlhkost, například rostlinky přes noc vydatně porosit. Někdy se stane, že se část lístků, která je v semínku, odtrhne. To však nevadí. I polovina nebo třetina děložních lístků rostlině stačí k dalšímu vývoji. Nejhorší případ nastává tehdy, když ze semínka trčí pouze stonek. Takováto rostlina se musí semínka zbavit sama, naší "pomocí" bychom pouze odtrhli celý stonek. Samotnému zaseknutí lze zabránit namočením semínek na 24 hodin před výsevem do vody. Rostlina z něj pak snáze vyklouzne.
Velmi nepříjemným jevem je pak zastavení růstu klíčku. Jedná se o vzácnější poruchu, kdy rostlina vyklíčí, mimo děložní lístky však nepokračuje v růstu. V tomto stavu setrvá několik týdnů, po kterých zpravidla uhyne. V některých případech je příčinou zaseknutí kořínků v semeni, jindy se však jedná o růstovou poruchu. Na vině však mohou být třeba smutnice nebo houbové choroby.
Plíseň?
Kdybychom se vás zeptali, jestli dokážete rozeznat dvouděložnou vytrvalou rostlinu od tak primitivním organismem jako je plíseň, asi byste si ťukali na čelo. Tedy samozřejmě, že dokážete. V některých situacích však jedno umí vypadat jako druhé. Pokud se kořeny nachází na substrátu obnažené, snaží se zachytit také vzdušnou vlhkost. K tomu účelu dochází k tvorbě výrazného kořenového vlášení, které vidíte na fotce. Jedná se o zcela přirozenou součást rostliny a není třeba se ničeho obávat. Skutečné plísně napadají zejména mrtvá semena a ne živé rostlinky. K tomu navíc dochází pouze při extrémním podmáčení, případně pokud na povrch substrátu spadne suchý list či jiný mrtvý organický materiál náchylný k tvorbě plísní. Plíseň také nikdy nevyrůstá přímo z kořínku, ale ze substrátu. V takovém případě lze spolehlivě vidět, jak se plísně ze substrátu naopak šíří k rostlině.
Lidský faktor
Lajdácké značení odrůd, které končí na podzim dotazy "co mi to vyrostlo?" Odpověď na tuto otázku má vědět zahradník, jinak je to opravdu velmi špatný zahradník. Co tedy správně udělat? Každou rostlinu označit štítkem s názvem této odrůdy. Štítek můžeme zakoupit zapichovací, který umístíme do substrátu vedle stonku rostliny, nebo přivazovací, který přímo na stonek uvážeme (ne moc natěsno, aby později během růstu stonek nerozřízl napůl). Štítek pak popíšeme nejlépe tužkou nebo lihovou fixou. Další možností je učinit si na papíře plánek záhonku a rostlinky si poznačit zde. Nejlepší je kombinace obou. Zde si dovolíme napsat holý fakt: Jen ustálených odrůd je tolik, že je nelze určit z fotek, a to ani při detailních snímcích listů, květů, plodů a habitu rostliny. Ne každá podlouhlá paprička je Rawit nebo Cayenne. Ne každá baculatá "chinenska" je Habanero. A ne každá paprika s ocáskem je Moruga. A pokud se ještě k tomu jedná o hybridní odrůdu, není v našich silách určit ani druh. My se zde sice vlastní odrůdy šlechtit naučíme, ale cíleně, nikoli nechtěně.
A KDYŽ KONEČNĚ VYKOUKNOU?
Ihned poté, co rostliny vyklíčí, potřebují světlo. Bez něj se vytáhnou a budou připomínat spíše řeřichu. Takto vytažené rostliny jsou příliš slabé, neudrží se vzpřímeně a plazí se po substrátu. Pokud máme okno směřované na jih, pak je to jediné vhodné místo, kde nemusíme používat dalšího umělého svícení. Okno směřované na východ, západ nebo dokonce sever má nedostatečné až téměř nulové osvětlení. I na jižním okně je však v zimních měsících a začátkem jara poměrně málo světla. Není tedy na škodu rostlinám více světla dopřát. Postačí nám k tomu otevřená kartonová krabice a alobal. Z krabice vyřízneme jednu přední stěnu. Poté zadní stěnu a obě boční strany zevnitř polepíme alobalem. Do krabice umístíme sadbovač nebo květináče a otevřenou stranou postavíme k oknu. Dopadající světlo se tak bude odrážet zezadu i ze stran a mnohonásobně tak zvýšíme množství světla, které na rostlinky dopadne. Není na škodu zauvažovat nad diamantovou odraznou fólií. Pokud však rostliny pěstujeme na okně, nesmí se pod ním nacházet topení. Zapínání a vypínání topení způsobující opakované ohřátí a ochlazení substrátu a samotné kolísání teploty vzduchu má velmi špatný vliv na sazenice. Trpí pak během růstu nevratnými, často fatálními deformacemi. Situaci může vyřešit polystyren umístěný mezi rostliny a topení. Ten by měl být alespoň 10 cm vysoký a jeho plocha by měla plně pokrývat plochu sadbovače. Při tomto opatření můžeme pěstovat i nad topením, protože polystyren všechno teplo nad topením pohltí a rozprostře do okolí. Dále si i po vypnutí topení teplo jakožto izolant uchová a pomáhá tak naopak stabilní podmínky udržet. Rostliny na okně mohou zůstat až do jejich přesazení v květnu. Pokud jižní okno nemáme, nebo se nám na něj sazenice nevejdou, musíme svítit. Lze použít žárovky i zářivky podle prostoru, který potřebujeme pokrýt. Ačkoliv v Grow-Shopech můžeme narazit na specializované zářivky pro pěstování rostlin, jako jsou různé fluorescenční trubice nebo panely, jejich cena je často astronomická. Bohatě si vystačíme s LED svítidly. Pro pěstování nejsou důležité lumeny, ačkoliv se vám prodejci budou pokoušet namluvit opak a prodat nejdražší zářivky a nejvyššími hodnotami. Klíčové je složení světelného spektra žárovky. V poslední době dochází k rozmachu tzv. full-spectrum svítidel. To jsou vesměs LED žárovky nebo panely, které mají složení spektra přesně dělané pro růst rostlin. Pozor je třeba dát si pouze na levná světla z Číny (Aliexpress apod.). Čipy těchto světel totiž nejsou originální UV diody, ale většinou pouze klasické bílé čipy překryté UV luminoforem, tedy pouze bílé světlo procházející přes obarvené sklíčko. A co hůř, tato nekvalitní světla můžete zakoupit u nás jako čistý přeprodej z Ali za nehorázně vysoké sumy. Vždy se proto zaměřte na původ čipů, což vám v každé prodejně rádi objasní. My osobně se držíme v oblasti bílých barev. Používáme převážně panely Viparspectra P600 založené na kombinaci teplé a studené bílé. Dobré zkušenosti pak máme také s akvarijním osvětlením Tommi LFL-CL B/W 36W. Stejně tak ale můžeme doporučit klasické LED žárovky či zářivky v provedení studené bílé. Velmi důležité je pak zajistit, že světlo zbytečně nevyzařuje do prostoru. To zajistíme stínidlem, které světlo emitované vzhůru odráží zpět na sazenice (pochopitelně není potřeba v případě panelů).
Tímto tedy zakončujeme článek věnovaný výsevu a klíčení. Následující článek pokrývá péči od přesazení až po vysazení na finální stanoviště a zahrnuje základy správné zálivky a hnojení. Dodáváme, že nejsme nikým sponzorování za zmínění konkrétních svítidel v tomto článku. Jejich doporučení zde vychází jen z našich dlouhodobých zkušeností.
