Divoké druhy chilli
Paprika, jak ji neznáme. Jako zelenina se pěstuje 5 domestikovaných druhů, mimo ně ale existují druhy divoké. Jejich pěstování je spíš sběratelská až botanická záležitost — ocení se květy, stavba rostliny, listy i jedinečná chuť. A že jich je.
Co jsou to divošky
Dnes je paprika hospodářská plodina, v minulosti ale byla jejím domovem výhradně Amerika — Jižní a Střední Amerika, Mexiko a jih USA. Divoké druhy se liší hlavně strukturou rostlin a velikostí plodů: najdeme hustě větvené keře i nižší stromy, plody jsou vždy kulaté a drobné (max. ~10 mm).
Typickým znakem jsou opadavé plody — po dozrání upadnou při doteku či vibraci (mají málo vyvinutý kalich). Toho využívají ptáci, kteří šíří semena trusem. Známe 43 popsaných druhů, z nichž jen 5 je domestikovaných; zbytek roste hlavně v tropických lesích Jižní Ameriky. V kultivaci koluje zhruba 23–24 druhů.
Náročnost na pěstování
Některé divošky zvládneme jako každou jinou papriku — hlavně domestikované variety (C. annuum var. annuum, C. baccatum var. pendulum) a druhy C. rabenii, C. chacoense, C. eximium, C. cardenasii či C. flexuosum. Proto jsou nejrozšířenější.
Řada druhů vyžaduje jiný přístup: stín a podmáčený substrát (C. lanceolatum), první rok bez plodů (C. caatingae, C. parvifolium) nebo klíčení 4–12 týdnů (C. galapagoense). Nejnáročnější jsou druhy z hlubin pralesů — C. geminifolium chce skoro 100% vlhkost, stabilní teplotu a max. 12 h světla. Pro začátečníky je ale spousta variant a k náročným se časem dopracujete.
Přehled kultivovaných druhů
Purple Corolla Clade
Tři nádherné druhy z andského pohoří Bolívie (až na C. eximium vzácné endemity). Druhy se ochotně kříží; plody jsou drobné červené kuličky (<10 mm), pálivé a aromatické — místně „ulupica", po tisíciletí používané jako koření.
Andean Clade
Andská větev zasahující do Střední Ameriky a Mexika; 9 popsaných druhů. Díky sadě 2n=26 papriku příliš nepřipomínají — hustě větvená křoviska bez hlavního kmene. Většinou žluté květy; patří sem i nejzvláštnější druh C. regale. Společný znak je absence palu a spíše nahořklá chuť.
Atlantic Forest Clade
Brazilská větev s nejvíce popsanými druhy (12), stále v taxonomickém vývoji. Komplikuje ji variabilita populací — tentýž druh na úpatí a na vrcholu hory se může zásadně lišit. Vesměs endemity JV Brazílie; víc než polovina je ohrožená kvůli odlesňování, požárům a záplavám.
Baccatum Clade
Jedny z nejznámějších a nejpěstovanějších druhů — mezi prvními domestikované. Divoká varieta C. baccatum roste od Venezuely po Argentinu a Brazílii, C. chacoense v Bolívii, Paraguayi a Argentině, C. rabenii ve východní a střední Brazílii. Místní názvy: Comarim, Cumarí, Ají, Putaparió, Aribibi.
Atlantic Forest Clade — Caatinga
Dva zvláštní druhy s monopodiálním nevětvícím stonkem — vysoký polokeř až nižší stromek. Endemity oblasti Caatinga (SV Brazílie). Podobně stavěný C. longidentatum tvoří vlastní větev.
Tovarii & Flexuosum Clade
Každý z druhů tvoří vlastní větev. C. tovarii roste západně od peruánských And na xerofilních stanovištích s kaktusy. C. flexuosum z jihu Brazílie stojí fylogeneticky na pomezí druhů s 26 a 24 chromozomy; bílé květy se zeleným středem.
Annuum Clade
Právě tato větev rozhodla, že paprika bude světovou plodinou — tři ze čtyř druhů tvoří téměř celou produkci: C. annuum 70–80 %, C. chinense 10–15 %, C. frutescens 5–10 %. Divokou varietu C. annuum využívaly kmeny Mexika jako koření, lék i rituální bylinu; C. galapagoense je endemit Galapág.
U C. chinense a C. frutescens je to složité — neznáme jediného skutečně divokého zástupce s opadavými plody. Polodivoké kultivary C. chinense mají drobné vzpřímené plody (Aji Charapita, Wiri Wiri, Olho de Peixe); u C. frutescens má kulaté plody snad jen Madre de Rios. Jisté je jen to, že všechny mají společného předka, jehož původní forma se už v přírodě nevyskytuje.
