Druh Capsicum eshbaughii je endemit vázaný na úzkou oblasti Samaipata v Bolívii. Je součástí vývojové větve Purple corolla clade, kterou sdílí s druhy C. cardenasii a C. eximium. Druh byl popsán poprvé r. 1971 jako C. eximium var. tomentosum. Statut samotného druhu se mu dostal až r. 2011 na základě podrobné analýzy herbářových položek. Při vyhledání lokalit uvedených u těchto položek z let 1959, 1960 a 2006 se však zjistilo, že tato místa zanikla pro účely zemědělství nebo výstavu domů. Znovuobjevení druhu se podařilo až r. 2019, kdyby bylo objeveno několik populací v oblasti Mairana-Samaitapa. Jedinou známou populaci rostoucí 100 km na západ v lokalitě Copachunchu se však doposud znovu objevit nepodařilo. Navzdory tomu, že je známá jediná oblast výskytu, byl statut extrémně ohrožený upraven pouze na ohrožený.
ROSTLINY
Zpravidla se jedná o vyšší, hustě a chaoticky větvené keře dorůstající výšky okolo 1-3 metrů. Hlavní kmínek může nad zemí měřit v průměru až 4 cm, zpravidla však pouze okolo 1,5-3 cm. Ten se pak nad zemí větví ve vidličnatém stylu typickém pro většinu druhů papriky. Semenáčky i nové větve jsou velmi hustě ochlupené žláznatými trichomy, čerstvé listy a stonky jsou tak na dotek lepivé. Listy vyrůstají ve dvojicích obdobné velikosti i tvaru. Hlavní listy měří asi 3,7-5,7 cm na délku a 2-4 cm na šířku a mají vejčitou čepel. Sekundární listy pak měří okolo 3-4,3 cm na délku a 1,4-2 cm na šířku a jejich čepel je taktéž vejčitá.
KVĚTY
Rostlina zpravidla tvoří trsy čítající 2-4 květy, v některých případech však mohou trsy čítat ojediněle až 8-10 květů. Kalich je hustě ochlupený a vybíhá z něj zpravidla 10 dlouhých zubů. Koruna je hvězdicovitá a měří v průměru okolo 6-7 mm. Květy jsou bílé se zelenými až žlutými středovými skvrnami. Uvádí se také v ojedinělých případech fialové zbarvení koruny, případně jednolitě bílé květy bez zbarvených středových skvrn. Fialové květy jsou však pravděpodobně výsledkem křížení s druhem C. pubescens, o kterém víme, že probíhá velmi ochotně i bez cíleného přenosu pylu (viz Locopica).
PLODY
Plodem jsou kulaté až mírně zploštělé bobule o průměru 6-8 mm. V nezralém stavu jsou zelené až černo fialové, později zrají přes tmavě hnědou do svítivě červené barvy. Plody jsou opadavé a zejména na podzim velmi lákají ptáky, kteří se jimi živí. Ve zcela zralém stavu opadávají skutečně při dotyku. V nezralém stavu jsou silně kořeněné, mírně kyselé a s velmi palčivým aroma. Ve zralém stavu chytnou spíše nasládlý a kouřový nádech. V každém plodu se nachází asi 8-20 semen nahnědlé barvy. Semena jsou na velikost plodů překvapivě velká, měří asi 3-3,5 mm na délku a 2,5-3,2 mm na šířku.
PĚSTOVÁNÍ
Ačkoli je druh Capsicum eshbaughii velmi vzácný, jeho pěstování je relativně snadné. Klíčení je velmi rychlé a trvá jen okolo 5-20 dní, přičemž drtivá většina semen klíčí maximálně do 10-14 dní. Na Rockwoolu lze pak některé klíčky vidět již po 4 dnech. Semenáčky dobře prosperují v klasickém výsevním substrátu. Zezačátku jsou drobné a rostou skutečně pomalu, což je dáno velmi malou fotosyntetickou plochou. Jejich listy totiž měří na délku maximálně 2 cm. Obecně můžeme říct, že se jedná o nejdrobnější rostlinky, které jsme kdy pěstovali. Od samého začátku jsou však hustě pokryté žláznatými trichomy. Zatím není přesně známá funkce sekretu, který tyto trichomy produkují, nicméně semenáčky fungují jako perfektní magnet na smutnice. Každý den jsme jich viděli desítky umírat nalepených na listech. Rich Blood, který některé z populací v přírodě objevil, nám tuto zkušenost potvrdil. A opravdu není nad to mít doma endemické a ohrožené lepové pasti. Důležité je pak udržovat substrát neustále vlhký, jakýkoli extrém je v případě tohoto druhu problém. Rostlinky jsou malé, takže mají daleko menší plochu pro uchování vody ve srovnání s ostatními sazenicemi. V případě vyschnutí substrátu tak vadnou a případně hynou jako první. Stejně tak však mají malou transpirační plochu, takže při přelití vypařují přebytečnou vodu daleko pomaleji než ostatní druhy. Jedná se o jedinou věc, na kterou je potřeba dávat si ve srovnání s pěstováním jiných druhů pozor.
Starší rostlinky pak můžeme přesadit do univerzálního zahradnického substrátu, daleko vhodnější je však klasická pěstební směs tvoření rašelinou, zeminou a kvalitním kompostem ve stejném poměru (pokud máme kompost příliš silný, dáváme jej méně). Rostlinky se začínají větvit opravdu velmi brzy, již ve výšce okolo 7-10 cm můžeme v úžlabí listů pozorovat rostoucí stonkové pupeny. Sazeničky tak ještě pod světly narostou do krásně rozvětvených keříků, vzhledem k jejich subtilnímu charakteru však zpravidla zabírají stejnou plochu, jako sazenice domestikovaných kultivarů. Sazeničky pak hnojíme již od nárůstu několika listových pater organickými přípravky s vyváženým poměrem prvků (např. Hoštické hnojivo na okurky) jednou týdně 50 ml roztoku hnojiva. Pokud před umístěním na finální stanoviště rostliny ještě přesadíme např. do 2l květináčků, aplikujeme jednou týdně 100 ml roztoku hnojiva. Semenáčky pak nemají příliš rády chladno, ven je tedy umisťujeme až když teploty v noci neklesnou po 8-10 °C. V případě nižších teplot reagují zpravidla miskovitým kroucením listů směrem vzhůru a jejich žloutnutím.
kalich s rostoucími plody a nápadně dlouhými zuby
otevřený květ a poupata, celkem 6 v trsu
detail na kalich ze zadní strany květu
Při umístění ven dáváme jako vždy pozor na spálení sazenic. Tomu se vyvarujeme umístěním rostlin nejprve do stínu, následně do polostínu a až poté na přímé slunce. Jelikož v přírodě roste zejména na okrajích suchých opadavých lesů, dobře snáší stanoviště na slunci i v polostínu. Během května, kdy dochází k vysazování rostlin ven, se pak rostliny začínají konečně rozrůstat a oproti předchozím týdnům rostou skutečně před očima. Tomu také doporučujeme uzpůsobit velikost pěstební nádoby. Z naší zkušenosti je ideální květináč o objemu 7-10 litrů. Pokud chceme mít jen malý keřík například za oknem, můžeme rostlinky nechat jen ve 2l květináči. Musíme pak ale hlídat zálivku, jelikož starší rostliny vodu z tak malého objemu velmi rychle nasají. Jako u ostatních druhů dodržujeme zprvu dávkování 0,5 l roztoku hnojiva na 5 l substrátu. Pokud je to potřeba, později u opravdu velkých rostlin tento poměr ještě navyšujeme, zpravidla na dvojnásobek. Druh je schopný relativně slušné úrody již prvním rokem, kdy nás odmění několika stovkami plodů. Zazimování tak není vyloženě nutné, avšak vřele doporučujeme alespoň jeden keřík zkusit pěstovat po řadu let.
Rostlinám zpravidla spolu s ochlazením na přelomu srpna a září začínají žloutnout listy. V tomto období už je potřeba jejich umístění dovnitř. Pokud bychom je vystavili ještě nižším teplotám, umístění do vytápěné místnosti by vedl k teplotnímu šoku. Rostliny vystavené takové formě stresu pak mohou reagovat postupným zasycháním stonků od konců směrem ke kmínku, což může vést až k uschnutí celé rostliny. Jelikož se jedná o spíše teplomilný druh, nedoporučujeme sazenice zimovat v chladu a temnu (tak jako to nedoporučujeme u žádné papriky, jelikož se jedná o tropické trvalky). Větve nasazené přes zimu jsou zpravidla slabé, jejich růst je však důležitý pro zachování celkového metabolismu rostliny. Sazenice proto na zimování zastřihujeme jen minimálně podle nutnosti a výrazný řez provádíme až na jaře při jejich opětovném umístění ven.
Zaujal vás tento druh? Vypěstujte si ho z vlastních semen!
Osivo druhu Capsicum eshbaughii »
