Výsadba na finální stanoviště

Finální stanoviště je místo posledního přesazení — skleník či fóliovník, (vyvýšený) záhon, pole, u nádob terasa nebo balkon. Uzavřené stanoviště drží zjara vyšší teplotu (dřívější výsadba), na podzim prodlouží sezónu a chrání před chladným větrem, kroupami i přívalovým deštěm — zato musíme vždy zalévat ručně.

Volná půda vs. nádoby: půdu lze bohatě rekultivovat (na podzim zarýt hnůj, zjara kompost), obsahuje živý ekosystém mykorhizy a bakterií a kromě těžké jílovité ji těžko přelijeme. Květináč dává plnou kontrolu nad substrátem i drenáží a lze ho přemístit — zato snadno přelijeme, hlavně když rostliny dlouho stojí ve vodě.

Papriky chtějí slunné stanoviště. Částečné polední zastínění nevadí, ale v (polo)stínu rostliny neprosperují — jsou slabé, řídké, poléhavé a s minimem plodů. Výjimkou jsou některé divoké druhy (C. lanceolatum), které stín vyžadují. Do trvalého stínu raději zvolte plodinu, která tam prosperuje — paprika to není.

Ve volné půdě pečujeme o půdu i mimo sezónu: na podzim zaryjeme koňský hnůj, na jaře provzdušníme. Vyplatí se zelené hnojení — ideální je svazenka (od dubna, stačí jí 6 týdnů); v polovině května ji i s biomasou zaryjeme. Vyhněte se kompostům z kompostáren — mohou obsahovat rezidua herbicidů, pro papriky a rajčata silně toxická. V nádobách pozor na velký podíl kompostu (drží moc vody → uhnívání). Používáme dvě směsi:

Propletené rostliny znamenají rychlé šíření škůdců a chorob, souboj o světlo (vytáhlé, slabé, lámou se pod plody) a vyšší riziko nechtěného zkřížení. U volné půdy to řešíme předem — rostlinu v záhonu už nepřesuneme.

Rozestupy lze zkrátit vyvazováním či oporou. Používáme lesnické školkařské pletivo (oka 15 × 16 cm, výška 150–180 cm) stočené do válce ~50 cm okolo rostliny: prorůstající větve vracíme dovnitř a opíráme o příčky. Rostlina zůstane na menší ploše, je vyšší a má vyšší úrodu.

Sazenice dosud nepřišly do styku s UV — umělé světlo UVC nevyzařuje a sklo ho filtruje. Kdybychom je rovnou vynesli ven, do několika hodin je spálíme a poškození bývá fatální. Aklimatizujeme proto postupně:

Výsadbu děláme navečer (ne přes poledne): přesazení je šok a rostlina i po zálivce na pár hodin povadne; přes noc se aklimatizuje a od rána roste dál. Postup: vyhloubíme jamku, vyndáme rostlinu bez porušení kořenového balu, přihrneme a zalijeme (v květináči dokud neteče do podmisky, ve volné půdě ~5l konev na sazenici). Skleník UV částečně filtruje sklem — rostliny z vnitřku lze vysadit rovnou a ~týden překrýt netkanou textilií.

Vysychání či přehřívání substrátu zhoršuje příjem prvků — hlavně vápníku, který absorbují nejcitlivější špičky kořenů. Jeho deficit se projevuje suchou hnilobou plodů (od špičky měknou a uhnívají) a drobnými pokroucenými novými listy. Vápník patří s dusíkem a draslíkem mezi nejvíce přijímané prvky (paprika ho přijme ~10× víc než fosforu).

Pomáhá mulč — vrstva sena, slámy, posekané trávy či štěpky na povrch substrátu. U trávy pozor, aby nebyla chemicky ošetřená (stopový aminopyralid může papriky zabít). Mulč snižuje odpařování, drží stabilní podmínky a pod ním vzniká prospěšný ekosystém mykorhizy a bakterií.

Druhý problém je přehřívání: černé květináče se na slunci rozpálí. Pomáhá zastínění (omotat netkanou textilií, zahrabat do slámy). V zastíněných květináčích rostliny prosperují líp než v těch, které denně griluje slunce.