Výsadba na finální stanoviště

Finální stanoviště je místo posledního přesazení — skleník či fóliovník, (vyvýšený) záhon, pole, u nádob terasa nebo balkon. Uzavřené stanoviště (skleník) drží zjara vyšší teplotu (dřívější výsadba), na podzim prodlouží sezónu (víc zralých plodů) a chrání před chladným větrem, kroupami i přívalovým deštěm — zato musíme vždy zalévat ručně.

Volná půda vs. nádoby: půdu lze bohatě rekultivovat (na podzim zarýt hnůj, zjara kompost), obsahuje živý ekosystém mykorhizy a bakterií a kromě těžké jílovité je těžké rostliny přelít. Květináč dává plnou kontrolu nad substrátem i drenáží, hnojiva v něm zůstanou a lze ho přemístit (u velkých objemů oříšek) — zato snadno přelijeme, hlavně když rostliny dlouho stojí ve vodě.

Papriky chtějí slunné stanoviště. Částečné polední zastínění nevadí, ale v (polo)stínu rostliny neprosperují — jsou slabé, řídké, poléhavé a s minimem plodů. Výjimkou jsou některé divoké druhy (C. lanceolatum), které stín vyžadují. Do trvalého stínu raději zvolte plodinu, která tam prosperuje — paprika to není.

Papriky vyžadují vzdušnou půdu bohatou na organiku. Ve volné půdě o ni pečujeme i mimo sezónu: na podzim po vykopání zem poryjeme a zaryjeme koňský hnůj (i granulovaný), na jaře opět provzdušníme. Vyplatí se zelené hnojení — půdu osejeme rychle rostoucí rostlinou; ideální je svazenka (od dubna, stačí jí 6 týdnů). V polovině května ji i s biomasou zaryjeme; rozkladem se uvolňují živiny. Lze přidat domácí kompost — vyhněte se ale kompostům z kompostáren, mohou obsahovat rezidua herbicidů (z ošetřených trávníků), pro papriky a rajčata silně toxická.

V nádobách má každý svou osvědčenou směs. Velký podíl kompostu drží moc vody (čerstvě přesazené sazenice pak i 2 týdny bez zálivky → uhnívání). Dnes používáme dvě:

Různé odrůdy mají různé nároky; u volné půdy to řešíme předem (květináč posuneme, rostlinu v záhonu ne). Propletené rostliny znamenají rychlé šíření škůdců a chorob, souboj o světlo (vytáhlé, slabé, lámou se pod plody) a vyšší riziko nechtěného zkřížení — problém hlavně při použití vlastního osiva.

Rozestupy lze zkrátit vyvazováním či oporou. Používáme lesnické školkařské pletivo (oka 15 × 16 cm, výška 150–180 cm) stočené do válce ~50 cm okolo rostliny: prorůstající větve vracíme dovnitř a opíráme o příčky. Rostlina zůstane na menší ploše, je vyšší a má vyšší úrodu (proč, v samostatném článku).

Sazenice jsme dosud pěstovali pod světly, za oknem či v temperovaném skleníku — nepřišly do styku s UV. Umělé světlo UVC nevyzařuje (nanejvýš stopové UVA/UVB) a sklo UVC filtruje (proto se za oknem neopálíme my ani rostliny). Kdybychom sazenice rovnou vynesli ven, do několika hodin je spálíme — a poškození bývá fatální. Aklimatizujeme proto postupně:

Skleník UV částečně filtruje sklem — rostliny z vnitřku můžeme rovnou vysadit do půdy a skleník ~týden překrýt netkanou textilií; venku v záhoně lze také přesadit hned, když na týden zakryjeme stínicí a další týden netkanou textilií. Není pak nutné držet rostliny v malých nádobách.

Výsadbu děláme navečer (ne přes poledne, ne ráno): přesazení je šok a rostlina i po zálivce na pár hodin povadne; navečer se přes noc aklimatizuje a od rána roste dál. Postup: vyhloubíme jamku, vyndáme rostlinu bez porušení kořenového balu, přihrneme a zalijeme (v květináči dokud neteče do podmisky, ve volné půdě ~5l konev na sazenici). Rozestupy: polní C. annuum 30–50 cm, mohutné C. chinense / baccatum / pubescens ~1 m.

Vysychání či přehřívání substrátu nepřináší jen častější zálivku, ale i zhoršený příjem prvků — hlavně vápníku, který absorbují nejcitlivější špičky kořenů. Jeho deficit se projevuje suchou hnilobou plodů (od špičky měknou a uhnívají — plod na vyhození) a drobnými pokroucenými novými listy; zpomaluje se i růst kořenů. Vápník patří s dusíkem a draslíkem mezi nejvíce přijímané prvky (vápníku přijme paprika ~10× víc než fosforu).

Rostlina k němu musí mít stálý přístup — pomáhá mulč: vrstva sena, slámy, posekané trávy či naštěpkovaných větviček na povrch substrátu. U trávy pozor, aby nebyla chemicky ošetřená — stopový aminopyralid z mulče může papriky zabít. Mulč výrazně snižuje odpařování, drží stabilní podmínky (lepší příjem vody i živin) a pod ním vzniká prospěšný ekosystém mykorhizy a bakterií.

Druhý problém je přehřívání: květináče bývají černé a na slunci se rozpálí. Světlé pálené květináče jsou drahé a méně odolné; dobře pomáhá zastínění (omotat netkanou textilií, zahrabat do slámy — té je ale třeba hodně a vítr ji rozfouká). V zastíněných květináčích rostliny prosperují líp než v těch, které denně griluje slunce.