PĚSTOVÁNÍ NA FINÁLNÍM STANOVIŠTI

Pod pojmem finální stanoviště se myslí místo, kde bude paprika růst, kvést, nasazovat plody a zrát od svého umístění ven. Rostliny mohou být venku zcela volně, ve fóliovníku a nebo ve skleníku. Skleník má výhodu jakési tepelné izolace, papriky sem lze tedy umístit už zjara, klidně v březnu, pokud máme možnost lehce přitopit a udržet teplotu nad 10 °C - ovšem pouze v květináči. Do volné půdy papriky natrvalo vysazujeme až po třech zmrzlých, tedy v polovině května. Do té doby je vhodné mít sazenice v květináči pro případ nutného přenosu do tepla v důsledku chladného počasí nebo dokonce mrazíků. Uvádí se, že teplota pro mladé semenáče by neměla klesnout pod 15 °C, my se držíme hranice 10 °C a naše sazenice dokonce zvládaly dlouhodobé noční teploty okolo 5-7 °C s krátkým poklesem až téměř k nule. Doporučujeme se však těmto hodnotám zcela vyhnout. V našem případě tomu také předcházelo otužování, protože sazenice pěstujeme při teplotách 15-18 °C. Celkově se dá říct, že pěstovat lze dvěma typy, jako v bavlnce (vysoká teplota, drahá hnojiva, případně hydroponie, přenos ven až v květnu za tepla) nebo na punk (nižší teploty, klasická hnojiva s vyváženým poměrem živin, přenos ven už zjara - chcete žít, snažte se). My jsme ti druzí, ale chce to řadu zkušeností.

Paprika má ráda vzdušnou půdu. Před vysazováním je rozhodně žádoucí celou plochu přerýt do hloubky alespoň 50 cm a ideálně obohatit o kompost. Půdu si také můžeme připravit na podzim, kdy do ní zaryjeme různý organický materiál, popel, hnůj apod. Tak či tak je třeba zjara pár dní před vysazováním vše znovu lehce přerýt a tím provzdušnit. Samotné přesazování je velmi jednoduchý a rychlý proces. Pokud máme prokypřenou půdu, jde to doslova samo. Do země zabodneme lopatku a páčivým pohybem k sobě vytvoříme důlek, do kterého sazenici umístíme. Po vytažení lopatky se substrát sesype zpátky a je potřeba vše jen mírně udusat. Přesazování do nového by se na rostlině nemělo nikterak projevit. Někdy se ale stane, že rostlina svěsí listy, zejména pokud příliš obereme kořenový bal, což nedoporučujeme.  Není se však vůbec třeba ničeho bát. Ještě ten den při západu slunce bude v naprostém pořádku. Tak či tak je třeba přesazené rostliny vydatně zalít. Nejvhodnější čas k přesazení je navečer nebo zrána. Nedoporučujeme přesazovat v největších poledních vedrech.

HNOJENÍ A ZÁLIVKA

Tyto aspekty jsme si již popsali v kapitole věnované přesazování a růstu mladých semenáčku, proto si zde zmíníme jen pár drobných rozdílů. Zálivka by se u rostlin pěstovaných venku (včetně skleníku atd.) měla provádět navečer. Rostliny se totiž přes den soustředí na růst ze zásob, které načerpaly přes noc. Nicméně pokud vidíme, že rostliny silně vadnou, nebudeme na nic čekat a zálivku provedeme kdykoli. Při pěstování ve skleníku nebo fóliovníku je zálivka méně častá, zejména díky vyšší vzdušné vlhkosti. Při pěstování volně venku je třeba zalévat častěji. Nelze generalizovat, jak často je potřeba zalévat ani kolik přesně mililitrů do jak velké nádoby nalít (ano, i takové dotazy občas dostáváme). Vše se odvíjí od složení půdy, počasí, velikosti rostliny a spousty dalších faktorů. Celkově však platí, že papriku je nejlepší zalévat v momentě, kdy lehce svěsí listy. Nesnáší naopak přemokřenou půdu, ale stejně tak bychom se měli vyvarovat extrémnímu povisnutí listů, které následkem toho většinou opadají. Opět musíme vyvrátit starý zvyk, že paprika "má ráda nohy ve vodě a hlavu na slunci". Je to jednoduše nesmysl. Během měsíce se dá přesně vypozorovat, kdy je potřeba rostliny zalít. Stejně jako v případě předpěstování sazenic doma, i zde rostliny v květináči zaléváme podmokem (do podmisky). Zopakujeme, že tím docílíme největší koncentrace vlhkosti na samotném dně květináče, kdežto na povrchu bude substrát téměř suchý. Rostlina se tak snaží dostat k většímu rezervoáru vody u dna a tím urychluje růst kořenového balu. Navíc si musíme uvědomit, že rozpálené černé květináče mohou dosahovat teploty okolo 40 °C, kdežto voda v zásobních nádržích okolo 20-25 °C v případě plastových sudů a klidně jen okolo 12-15 °C v betonových nádržích. Postupným nasáváním vody z podmisky se obě teploty pomalu srovnají, kdežto vylitím obsahu konce na substrát dochází k teplotním šokům, které pro rostliny nejsou vůbec dobré.

V případě hnojení se stále držíme pravidla vyváženého poměru živin. Zkrátka hnojíme tak, jak doposud. Nebudeme znovu rozepisovat základy hnojení paprik, ani to, proč nepoužíváme hnojiva na růst a na květ a plod. To jsme taktéž shrnuli v kapitole předchozí. Nyní se podíváme na to, jaká hnojiva vůbec rozeznáváme. Konkrétně je dělíme na syntetická a organická. Syntetická hnojiva jsou založena zejména na sloučeninách solí (dusičnany, fosforečnany, ...), ve kterých jsou navázány nutrienty. Takovým hnojivem přehnojíme velmi snadno, zejména rostliny v květináči, navíc si tím i postupně zasolíme půdu. Daleko vhodnější jsou na základě našich zkušeností biohnojiva. Nejen že je složení nesrovnatelně šetrnější, je také komplexní a obsahuje řadu pomocných látek. Ty napomáhají jednoduššímu vstřebávání a využití nutrientů rostlinami. Důležité je dodržovat dávkovaní a četnost hnojení uvedenou na obalu výrobku. Lze také hnojit v poloviční dávce dvojnásobnou četností, avšak je to práce navíc a nebyl prokázán pozitivní účinek nebo vůbec jakýkoli rozdíl u takto pěstovaných sazenic. 

V našem případě tedy opět hnojíme směsí Jihočeského hnojiva 5v1, Hoštického hnojiva na papriky a rajčata a Vitality komplexem Agro na rajčata a papriky a celý mix doplníme Lignohumátem. Stále také hnojíme postřikem na list přípravkem Wuxal SUS Kalcium. Asi největší chybou, kterou u pěstitelů porozujeme, je aplikace hnojiva až v momentě, že rostliny vykazuje nějaký deficit. Někdo například nehnojí vůbec, dokud rostlinám nezačnou žloutnout listy. Jiní zase podceňují foliární výživu a Wuxal aplikují až v momentě, kdy velké a robustní plody pár týdnů před dozráním opadávají v důsledku suché hniloby. Důležité je zkrátka rostliny hnojit neustále a vyváženě. 

TVAROVÁNÍ ROSTLINY, REGULACE KVĚTŮ

Na samotném začátku si můžeme vybrat, jakým způsobem chceme rostlinu tvarovat. První způsob je jednoduchý. Papriky prostě necháme růst přirozeně, tj. necháme stonek se neustále vidličnatě větvit. Druhý způsob spočívá v zaštípnutí hlavního stonku někde mezi 6.-10. pravým lístkem. Tím se docílí jeho rozvětvení v rané fázi a rostlina pak tvoří hustý, kompaktní keř. Jedním z argumentů pro tuto metodu je nesrovnatelně vyšší výnos oproti normálním sazenicím. Bohužel musíme všechny fajnšmekry dodržující takřka dle kalendáře mraky těch zbytečných úkonů zklamat - není to pravda. Jediný efekt je jiná struktura rostliny, keř roste spíše doširoka a více se větví, nicméně úroda je prakticky stejná. Zastřižení (topping) sazenic nemá sebemenší vliv na výslednou úrodu. Jde to vysvětlit i jednoduše a vlastně i logicky. Rostlina nasadí tolik plodů, kolik jí to umožní zásoba živin. A jestli je vysoká dva metry a široká půl metru nebo vysoká okolo metru a široká metr padesát, to na to opravdu nemá vliv. Jako nádhernou ukázku jsme se rozhodli použít fotografii našeho kamaráda Riche. Rich Blood vypěstoval nádhernou rostlinu odrůdy Fatalii Yellow, a to zcela přirozenou cestou. Z rostliny sklidil okolo 5,5 kilogramů paprik v první vlně sběru. Pevně věříme, že fotografie mluví za vše. Pro podobné fotografie a spoustu cenných rad doporučujeme přidat se na Facebooku do skupiny Guru Cultivators Collective. Podotýkáme, že se jedná o jednoletou sazenici, tedy výsev v únoru, sklizeň na podzim a na závěr dodáváme, že snad více než polovina plodů na fotce vyrůstá z bočních větví, které se někteří opovažují nazývat zbytečnými.

Druhou samostatnou kapitolou je vyštipování květů. Stejně jako v předchozím případě je důvodem zvýšení výnosu. Princip spočívá v tom, že plod je náročný na spotřebu vody a živin. Proto se věří, že pokud malá sazenice vysoký třeba 20 cm začne plodit, vysílí ji to a na úkor několika málo plodů již moc nenaroste. Z toho důvodu se květy vyštipují někdy až do konce června. Dlouhou dobu jsme tuto metodu sami preferovali i ji propagovali mezi ostatní. Jenže potom jsme zjistili, že to tak vlastně vůbec není. Jedná se o další mýtus, který se k pěstitelům papriky dostal od pěstitelů konopí. Věnovali jsme se tomu v předchozí kapitole, jedná se však o tak zažitý blud, že to celé ještě jednou zopakujeme zde. Paprika nemá fázi růsti a fázi květu. Pokud se k ní tak budeme chovat, uměle je vytvoříme. Budeme tedy mladé sazenice hnojit přípravky na růst, tedy s převahou dusíku. Později zjistíme, že nám rostliny nechtějí moc kvést a pomalu ani plodit. Samozřejmě, protože jsou plné dusíku, ale fosfor a draslík na tvorbu květů jsou jednoznačně v deficitu. Začneme proto hnojit přípravky na květ a plod s vysokým podílem fosforu a draslíku. Rostliny během pár týdnů rozkvetou a obsypou se desítkami plodů. Jenže přestanou růst. Ne však proto, že by kvetly a plodily, ale proto, že jsme snížili příjem dusíku. Proto můžeme všechny ubezpečit, že pokud budeme rostliny od začátku hnojit vyváženým poměrem živin (už to trapně opakujeme po tolikáté, že si to všichni musí pamatovat), není absolutně třeba vyštipovat jakékoli květy.

KVETOUCÍ A PLODÍCÍ ROSTLINY

U řady rostlin hrozí, že se pod váhou plodů větve zlomí. To platí zejména pro kultivary druhu C. baccatum. Zde je vhodné větve vyvázat, případně zajistit celou rostlinu okolo pletivem (jak tomu je na fotce s Richem výše). Zde také nastává otázka, jestli nechávat nebo vylamovat boční výhony. Skutečnost je jednoduše taková, že se akorát připravujeme o úrodu. Buňky se jednoduše dělí určitou rychlostí a není v našich silách urychlit růst stonku. Proto pokud vylámeme boční výhony, hlavní stonek nám za měsíc povyroste třeba o 20 cm. Nicméně pokud na rostlině boční větve necháme, naroste nám hlavní stonek o 20 cm a jako bonus nové větve také o 20 cm a tím si několikanásobně zvýšíme úrodu. My osobně boční šlahouny vylamujeme, pouze v případě selekce fenotypů v menších nádobách. Máme je totiž relativně blízko u sebe a u řídce rostlých sazenic se nám snáze izolují květy.

Na rostlinách, které jsou již trvale venku, si také brzy všimneme různých živočichů. Ze zahrádkářských skupin lze usoudit, že dnešní pojetí zahrady spočívá v lánu mrtvého trávníku a použití stovek litrů insekticidů a herbicidů, které (pokud možno) zlikvidují úplně vše, co se skládá z živých buněk. Tak takhle tedy, prosím, ne. Drtivá většina živočichů je naopak prospěšná. Více si o nich povíme v samostatné kapitole. Zde jen stručně. Mezi významné škůdce samozřejmě patří mšice, molice, svilušky, puklice (na paprice ale vzácně) nebo třeba vlnatky. Škůdcem se mohou stát i mravenci, kteří mohou zcela zamořit a zničit kořenový bal rostliny a na jejich listy roznášejí mšice, které si pěstují jako zdroj medovice. Většinou jsou to ale prospěšní pomocníci. Jako škůdci se mohou jevit také larvy různých skupin hmyzu, ať se jedná o ponravy brouků z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae) požírající kořínky nebo housenky můry černopásky bavlníkové (Helicoverpa armigera), které parazitují uvnitř zrajících plodů. Na rozdíl od černopásky, která skutečně degraduje úrodu jsou ale ponravy zcela neškodné. Velmi prospěšní jsou naopak škvoři a sekáči, kteří se živí odumřelými, hnijícími nebo plesnivějícími částmi rostlin. Pokud jste na listech zpozorovali drobné kulaté otvory, pak vám škvoři pravděpodobně vykousali části napadené bakteriální skvrnitostí nebo nějakou houbovitou chorobou. Ne, opravdu vám neškodí tím, že jen tak pro legraci dělají díry do listů. O prospěšných živočiších, ale i škůdcích bychom se tu mohli rozepisovat skutečně dlouho, proto jim přenecháme samostatnou kapitolu.

RŮST A ZRÁNÍ PLODŮ

Po úspěšném opylení a oplození dochází k růstu plodů a následně k jejich zrání. V praxi to vypadá tak, že se na rostlině 1-2 měsíce nachází hromada zelených plodů, které najednou ze dne na den změní barvu(například) do žluté. A právě změna barvy je znakem zralosti. Mnoho lidí se na facebookových skupinách ptá, jak poznají, že je paprika již zralá. Odpověď je jednoduchá, plody dojdou do finální barvy. Ta je nejčastěji červená, ale také oranžová, broskvová, lososová, žlutá, krémová, bílá, hnědá a vzácně také zelená nebo fialová či přímo černá (v tomto případě držíme čestné prvenství právě my). Vždy je potřeba si alespoň zjistit, co pěstujeme za odrůdu a jakou barvu čekat. Pokud naše semena nepochází z izolovaných plodů nebo se jedná o ještě nestabilní hybridní odrůdy, je pravděpodobné, že nám vyrostou plody tvarem či barvou odlišné. 

Využití mají ale jak zralé, tak nezralé plody. Nezralé jsou aromatičtější a křupavější a jsou vhodné na nakládání. Z nezralých Jalapenos se například připravují světoznámé Jalapeno Poppers. Naopak plody zralé jsou sladké, někdy i méně pálivé a měkčí. Je prakticky nemožné globalizovat, které stádium se hodí na co (krom zavařování, kde zralé plody skutečně nepříjemně změknou a mají konzistenci bláta). Můžeme připravit nasládlou omáčku ze zralých paprik a ovoce, stejně tak můžeme připravit aromatickou peruánskou pastu ze zelených rocot. Možností je skutečně spousta a využití má jakákoli paprika ve kterémkoli stádiu. Pouze bychom se vyvarovali použití nezralých plodů, které nedorostly finálních rozměrů. Ty jsou často nahořklé nebo téměř bez chuti. Stejně tak časem nabývají nepříjemné chuti papriky přezrálé.

REÁLNÁ VELIKOST A PAL PLODŮ

Každá odrůda má geneticky dané specifické vlastnosti jako je struktura rostliny, rychlost růstu, počet květů v trsech, barva a velikost květů a barva, tvar, velikost a pal plodů. Nicméně všechny tyto vlastnosti mohou silně ovlivnit vnější faktory. Rostliny v nevhodném substrátu (např. příliš kyselé nebo zásadité pH, absence živin) nedoroste potenciálních rozměrů. Stejně tak je tomu s velikostí a palem plodů. Čím více živin je rostlina schopná absorbovat, tím více jich může investovat nejen do svého růstu, ale také do růstu plodů. Ve větších plodech pak může vytvořit více semen a tím si zajistit vyšší míru reprodukce. Asi už všichni víte, kam tím mířím. Dejme tomu, že jsem zakoupil odrůdu Habanero Vietnam, jejíž plody dorůstají okolo 5,5-7 cm. Rostlinu dáme do květináče na parapet a na podzim sklidím 2-3 cm dlouhé chuděrky. Samozřejmě v tom máme hned jasno, za všechno může prodejce, který mi prodal nějaký šunt. Důležité je ale zamyslet se nad tím, že malá nádoba vede k menšímu kořenovému balu a tím pádem k menší ploše pro absorpci živin. Rostlina tak jednoduše nemá dostatek stavebního materiálu, aby mohla vytvořit plody maximálních potenciálních rozměrů. Tedy v malé nádobě nejenže bude menší samotná rostlina, ale také její plody. Pokud chceme skutečně dosáhnout potenciálního maxima, případně ještě větších rozměrů, je potřeba rostliny pěstovat v adekvátně velké nádobě, případně ve volné půdě. 

Stejně tak můžeme ovlivnit i výsledný pal, i když ne nijak extrémně. V prvé řadě si musíme říct, že pal plodů se silně odvíjí od klimatu. Carolina Reaper dosahuje pálivosti až 2 milionů SHU (zpravidla však o poznání méně) v oblastech subtropického pásma. V našich podmínkách dosahuje palu "jen" něco málo přes 1 milion SHU. Naopak v oblasti Yukatánu byly u této odrůdy naměřené neuvěřitelné 3 miliony SHU. To ale není vše. U odrůdy Trinidad Scorpion Moruga zde bylo naměřeno téměř 2,5 milionu SHU a u Bhut Jolokia téměř 2 miliony SHU. Chápu, že nevěříte. Více si můžete přečíst ZDE, publikace má open access. Mohu tedy sníst u nás vypěstovanou Jolokii, ale v Karibiku budu mít velký problém s Habanerem. I v rámci podnebí se však mohou rostliny svým palem lišit. Nejčastější metodou je stres rostlin pomocí sucha. To znamená, že rostliny zaléváme až když silně svěsí listy a substrát pod nimi je téměř vyprahlý. Takové rostliny jsou o krapet pálivější než ty, které mají all inclusive a neustále vlhkou půdu, ovšem také se to podepíše na kondici sazenic. Dále pak plody sklizené na konci podzimu dosahují až poloviční pálivost oproti těm sklizeným v létě. Prakticky se jedná o vliv klimatu v kontrastu léto x podzim stejně jako v případě mírné pásmo x tropy. Několikrát se nám již stalo, že superhot kultivary sklizené v listopadu dosahovaly palu průměrného Jalapena. 

SHU - CO TO VLASTNĚ JE?

Hodnota SHU (Scoville Heat Units) vyjadřuje koncentraci kapsaicinoidů v měřeném vzorku. Dřív se měřila odhadem ředěním paprik cukerným roztokem. Dnes se měří pomocí HPLC, tedy kapalinové chromatografie. Zde se jen na chvíli zastavíme, protože tomuto tématu již věnujeme celý článek. HPLC je poměrně zdlouhavý proces, a který je potřeba adekvátní vzorek. V poslední době můžeme narazit na přístroje, které nabízí měření SHU z malého vzorku do 1 minuty. Takovéto přístroje, a že nestojí málo peněz, jsou evidentní podvod, které se neslučují z vědeckými možnostmi takového měření. Pokud bychom mohli nahradit zdlouhavou kapalinovou chromatografii ani ne minutu trvajícím úkonem, byl by to skutečně převratný objev, který by objeviteli vynesl Nobelovu cenu. Zpět ale ke stupnici SHU. Jak jsme již napsali, jedná se o koncentraci kapsaicinoidů v měřenému vzorku. Z toho důvodu je dobré uvědomit si jednoduchou skutečnost. SHU se měří ze suchých plodů. Pokud bychom měřili míru SHU z čerstvé papriky, vyšla by pochopitelně několikanásobně nižší, protože čerstvá paprika se skládá z velkého množství vody. Je to jako srovnat panáka čisté vodky a panáka stejné lihoviny rozpuštěné v 0,3 l ovocného džusu. Ve druhém případě bude koncentrace daleko nižší, nicméně při vypití obou budeme stejně opilí. Důležité je také hodnoty nesčítat, protože se jedná o koncentraci. Nejednou jsme četli, že někdo snědl 2 Jolokie, tedy dohromady zkonzumoval 2 miliony SHU. To je samozřejmě nesmysl. Pokud si dáme dva panáky 40% alkoholu, nemůžeme tvrdit, že pijeme 80% alkohol. Co kdybychom si dali 3? To už je nad 100 %. A ne, nejsme alkoholici, i když to tak vypadá. 

SKLIZEŇ A KONZUMACE PLODŮ

A to je tedy vše. Pokud jste si přečetli všechny články od výsevu až k těmto odstavcům, jste připraveni vytěžit ze své (nejen první) sezóny maximum. Zbytek se už bude odvíjet jen a jen od vašich zkušeností. Časem si každý najde svůj vlastní způsob, jak pěstovat. Někdo zůstane u substrátu, jiný přesedlá na hydro- nebo aeroponii. Důležité je však jen jedno - ať to roste!