VÝSEV A KLÍČENÍ

 

 
  U výsevu se zdržíme poměrně dlouho. Má totiž nevratný a naprosto zásadní vliv na celý další vývoj a růst sazenic. Jedná se o klíčové období, které z velké většiny rozhodne nejen o našich výnosech, ale i o vitalitě samotných rostlin. Důležité je zejména kvalitní osivo (to neznamená drahé), konstantní podmínky (teplota, vlhkost), dostatečné světlo a vhodné načasování. Různé druhy chilli je vhodné vysévat v různou dobu. Ty základní si proto nejprve rozebereme a něco málo si k nim řekneme. Poté se podíváme na vhodnou dobu výsevu a veškerý další postup. Není však třeba se ničeho bát. S dostatečnou přípravou a kvalitní péčí pro nás bude pěstování čistý relax - a o to přesně přeci jde.  
 

 

DRUHY CHILLI A VÝBĚR VHODNÉ ODRŮDY

 

 
 

Papriky (lat. Capsicum L.) jsou rostliny čeledi Solanaceae (lilkovité) pocházející z Ameriky. Aktuálně je popsaných asi 40 různých druhů. Nejčastěji se setkáme z 5 domestikovanými druhy, kterými jsou Capsicum annuum, C. baccatum, C. chinense, C. frutescens a C. pubescens. A právě s těmito druhy bychom doporučili začít. Zbylé, tedy divoké druhy, které lze pěstovat, jsou pak C. praetermissum, C. chacoense, C. galapagoense, C. eximium, C. lanceolatum, C. rhomboideum, C. flexuosum, C. cardenasii a C. tovarii. Pěstování divokých druhů většinou vyžaduje zkušenost s pěstováním domestikovaných druhů nebo alespoň s pěstováním rostlin celkově. Mnohé z nich klíčí měsíce a po celou dobu je potřeba udržovat konstantní podmínky. Navíc je řada druhů náchylnější na spoustu faktorů od stanoviště až po manipulaci s nimi.

 

 
 

Capsicum annuum

Jedná se o nejrozšířenější druh vůbec. Patří sem sladké papriky, kozí rohy, Jalapena, kayenský pepř, Serrano, kulatá Rodea nebo Cherry a stovky jiných odrůd. Typický je střední až nízký pal, vysoký pal je u tohoto druhu poměrně vzácný (například Squash Jamaican, často mylně řazená do druhu C. chinense).  Naopak se zde často setkáme i se sladkými kultivary (u paprik se termín sladká paprika používá pro odrůdy, které jsou zcela bez palu). Jedná se o hospodářsky nejvýznamnější druh dovážený do všech zemí světa.

 

Capsicum chinense

Tento druh zahrnuje středně až velmi pálivé odrůdy jako Habanera, 7 Poty nebo extrémně pálivé Scorpiony. Vzácně se vyskytují odrůdy prakticky bez palu (Aji Jobita, Vicentes Sweet Habanero, NuMex Suave, ...). Často mají aroma po exotickém ovoci. Pro začátek bychom doporučili různá Habanera (Neon, Bonda ma Jacques, Vietnam) či 7 Poty. Výnosy těchto odrůd jsou velmi dobré i při méně ideálních podmínkách. Tento druh je v poslední době velmi populární, protože zahrnuje opravdu ty nejpálivější odrůdy. Ty se (z angl.) označují jako superhoty. 

 
 

 

Capsicum baccatum

Capsicum baccatum je druh, který byl nejpopulárnější u dávných peruánských kmenů. Kultivary nejčastěji obsahují slovo aji [áhí], což je jihoamerický výraz pro chilli. Pro tento druh je typická excelentní chuť i aroma v kombinaci se středním nebo nízkým palem. Mezi nejznámější pěstované odrůdy patří Aji Lemon Drop, Bihop's Crown nebo například Sugar Rush Peach. Tento druh není mimo Jižní Ameriku masově pěstován a najdeme ho spíše v zahradách jednotlivých zájmových pěstitelů. 

 

 

Capsicum frutescens

Druh typický svým kořeněným aroma, intenzivním palem a jedinečnou chutí. Patří sem například světoznámé Tabasco či Rawit (zde pozor, někdy se pod pojmem Rawit označují i kratší a užší papričky, které mohou patřit do druhu C. annuum) a "experti" na chilli tento termín používají snad pro každou papričku. Jedná se o odrůdy nejčastěji používané v kuchyni (zejména pak Asie a Afrika), ačkoliv si to mnoho lidí neuvědomuje. Pokud hodláte papričky dále zpracovávat především na sušené mleté koření, je pro vás tento druh jasnou volbou. Rostlinky jsou menší, ale produkují několikanásobně více plodů než jiné druhy. 

 
 

 

Capsicum pubescens

Posledním domestikovaným druhem je Capsicum pubescens. Zdejší odrůdy se označují jako Rocoto, Manzano, Locato apod. Manzano znamená v překladu ze španělštiny jablko a odkazuje na velikost a tvar plodů, které jsou většinou kulaté a velmi robustní. Rostliny nasazují několikametrové větve obsypané desítkami plodů. Stonky i listy jsou hustě posety trichomy (pubescens = chlupatá). Rocota dosahují středních hodnot pálivosti a mají své osobité aroma i chuť.

 

 

divoké druhy

Z dalších druhů můžeme jmenovat například C. tovarii, C. flexuosum, C. praetermissum, C. galapagoense, C. lanceolatum, C. rhomboideum, C. eximium, C. chacoense nebo C. cardenasii. Jiné druhy se prakticky nepěstují, nebo jen velmi vzácně. Dva z domestikovaných druhů mají také své divoké variety, C. annuum var. glabriusculum (= var. aviculare; domestikovaná var. annuum) a C. baccatum var. baccatum (domestikovaná var. pendulum).

 
 

 

Mimo zmíněné druhy pak ještě existují mezidruhoví hybridi. Ten vznikne, jak sám název napovídá, zkřížením dvou různých druhů, například C. chinense x C. annuum. Nejznámější hybridní odrůdou je pravděpodobně Bhut Jolokia, která vznikla spontánním křížením druhů C. chinense a C. frutescens v Assamu. Samotný výběr odrůdy pak záleží na našich prostorových možnostech, ale také zkušenostech. Pokud máme možnost pěstovat papriky pouze v bytě nebo na parapetu, volíme jen odrůdy dorůstající menších rozměrů, tedy keříkové. Pokud máme k dispozici zahradu, dá se zjednodušeně říct, že stačí vybírat pouze očima. Pro začátek jsou nejlepší druhy C. annuumC. chinense a C. frutescens. Pouze u C. chinense je lepší volit kultivary s nižším až středním palem. Superhot odrůdy produkují zpravidla málo pylu a tím pádem i méně plodí. Skvělými kultivary pro začátek jsou Jalapenos (vyjma NuMex Pinata), Habaneros, Tabasco, Poblano, Hot Tomato, Black Pearl, Sangria Ornamental a spousta dalších. Prvním rokem bychom se asi vyvarovali druhům C. baccatum a C. pubescens. První zmíněný druh dorůstá značných rozměrů (mnohdy výšky okolo 2 metrů a více), je z toho důvodu náročnější na živiny a přídavnou péči, jako je vyvazování bočních větví a kmene. Druhý zmíněný druh pak může zaplodit později, protože nemá v lásce horké letní klima. Z toho důvodu tak můžeme i o značnou část úrody přijít, pokud nevíme, jak si s nimi poradit. 

 
 

 

VHODNÁ DOBA VÝSEVU

 

 
 

Doba výsevu je prakticky nejdůležitější aspekt celého našeho snažení. Pokud budeme sázet příliš pozdě, je pravděpodobné, že úroda nestihne dozrát a veškeré roční snažení bude k ničemu. Naopak vysejeme-li příliš brzy, může se stát, že vzrostlé sazenice začnou strádat ještě před tím, než budeme mít možnost je umístit na jejich finální stanoviště. Pro druhy C. chinense a C. baccatum je ideální doba výsevu od začátku února do konce března. Poměrně rizikový je už výsev během dubna. Doba klíčení se pohybuje průměrně okolo 2 týdnů, ale může trvat i více jak měsíc. V polovině nebo koncem května bychom však již měli mít vzrostlé sazeničky, které umístíme do volné půdy, případně do finálního květináče. Pro druhy C. annuum a C. chinense je vhodná doba výsevu během března. Naopak C. pubescens je vhodné vysévat v lednu, nejpozději během února. Divoké druhy vyséváme dle jejich délky klíčení. Rychle klíčící můžeme vysévat jako domestikované, tedy během února a března, ty nejdéle klíčící pak v prosinci až lednu.

 

 
     
 

 

Pokud jste se však pro pěstování rozhodli až později (květen, červen) a chcete alespoň pár papriček vypěstovat, lze toho docílit. Neočekávejte ale žádnou velkou úrodu, spíše pár paprik na keříku.  Popišme si rozdíl. Rostlina vysetá v polovině ledna vyklíčí asi koncem ledna. V polovině února bude mít alespoň dva pravé lístky. Na konci března už to bude menší statná rostlinka. Na konci dubna může mít rostlina i 40 cm a řadu listových pater v závislosti na druhu a kultivaru. V polovině května po třech zmrzlých můžeme již kvetoucí rostlinu přesadit na její finální stanoviště (záhon, skleník, fóliovník, velký kbelík). Rostlina už se pravděpodobně bude větvit a pouštět boční větve. Květy nasazené v tomto období se pomalu přemění v plody, které mají dobu zrání standardně okolo 60-90 dní, tedy 2-3 měsíce. Plody z prvních květů nasazených během května a června nám budou zrát někdy od července do září. U květů nasazených později pak bude záviset pouze na dobré vůli počasí. Tak, a to jsme sázeli koncem ledna. Co se stane, kdybychom seli koncem dubna, tedy o 3 měsíce později? Někdy v červenci bychom měli schopnou malou rostlinu, která už ale musí začít kvést, aby stihla do října vůbec dozrát. Naroste jen minimálně a to většinou skrze slabé boční větve. Další květy budou žloutnout a rostlina je pustí, protože na ně už nemá další živiny. Takže jak jsme psali na začátku. Vypěstujete, sklidíte, byť minimum, ale radost si uděláte. Je to ovšem naprostý minimalismus, který v případě slabších papriček nestačí ani na jednu omáčku. Nicméně ze zralých plodů získáte semínka a můžete to zkusit příští rok znovu a lépe.

 
 

 

KVALITA OSIVA

Objednaná semínka bychom měli před výsevem zkontrolovat. Některá z nich totiž ani nemá cenu vysévat. Hnědé nebo černé skvrny uprostřed semínka, případně nahnědlá celá semínka značí uhnilé, odumřelé embryo. Takové semínko už nevyklíčí. Mechanické poškození. Fragmenty semen (například polovina, dvě třetiny) mají narušený vnější obal, v důsledku čehož už vyschlo embryo. Opět taková semínka nemá smysl klíčit. Mírné rozpraskání nevadí, pokud se však semínko prakticky olupuje, je staré a přeschlé. Nejlepší obrázek si uděláme srovnáním semínek. Pokud je nějaké bílé, další hnědé, třetí skoro černé, jedno malinké, druhé obrovské, říká nám to docela jasně, že takové osivo už znovu nekoupíme. Prodejce nevěnoval žádnou péči výběru semínek. Pouze napočítal 10 kousků, zabalil do sáčku a odeslal. Embrya totiž zahnijí a odumřou nejčastěji v případě sběru semen z nezralých plodů nebo z plodů, které zrály mimo rostlinu a nebo v případě, že plod v průběhu sušení nebo zrání zplesniví. Pokud jsou navíc semínka diametrálně odlišná co do velikosti, jedná se s největší pravděpodobností o tzv. kukačky (nechtěné hybridní osivo, povíme si později).

 

 

ČISTOTA OSIVA

Pod tímto pojmem se nemyslí mechanické znečištění. Pojmem čistota osiva označujeme jeho genetickou stabilitu. Více si povíme zejména v článku o křížení a šlechtění, kde tento problém probereme (možná až příliš?) dopodrobna. Některé druhy papriky, přinejmenším 4 z 5 domestikovaných druhů, si jsou velmi blízce příbuzné. Z toho důvodu se mezi sebou mohou křížit, a to tak, že pyl jedné odrůdy se dostane na bliznu odrůdy druhé. Ačkoliv z takového křížení vyroste normálně vypadající plod, semínka z něj nesou zcela novou genetickou informaci - jedná se o hybridní F1 osivo. Takový hybrid bude mít jinou strukturu rostliny, dále barvu, tvar a velikost plodů, pálivost apod. Nechtěná hybridizace je bohužel poměrně častý jev. Jen málo pěstitelů tento problém řeší, nebo bych spíše měl napsat, že valná většina o této možnosti ani neví a hybridní osivo pak označuje za fenotyp. Čistotu osiva můžeme zajistit izolací květů nejčastěji za použití ZIP sáčků. Zkratka O.P. (z angl. open pollinated) značí  semena pocházející z volně opylených květů. Sem spadá drtivá většina semen na světovém trhu. Oproti tomu ISO (isolated) značí semena pocházející z izolovaných květů. Velmi vzácně k sehnání.

 
 

 

VÝSEV

 

 
 

Pro výsev potřebujeme 3 základní komponenty, substrát, nádobu pro výsev a rozprašovač. Substrát používáme výsevní, nejčastěji od firmy Agro. Nicméně máme vyzkoušeny snad všechny běžně dostupné výsevní substráty (vyjma předražených "profesionálních" - zbytečně vyhozené peníze) a typ ani firma nemají na výsev vliv. Volba nádoby k výsevu závisí na množství semen, které budeme vysévat. Pro pár semínek stačí obyčejné květináčky, misky, s trochou fantazie i skořápka z vajíček. Použít lze skutečně cokoli. Nicméně pokud chceme vysévat řádově desítky nebo stovky až tisíce semen, není lepší volby než výsevní plata. Vlhkost je nejjednodušší udržovat rozprašovačem. Dokud rostlinky nezformují základní kořenový bal, určitě nedoporučujeme zálivku konví. Semínka nebo mladé klíčky bychom tak mohli ze substrátu vyplavit. 

 

 
 

Z naší mnohaleté zkušenosti na tisících rostlin můžeme říct, že v případě domestikovaných druhů chilli je výsev do obyčejného výsevního substrátu nejjednodušší a nejefektivnější řešení. Existují však i jiné metody. Jedna z oblíbených je priming (máčení) semen před výsevem (pozor, neplést s mořením, jehož cílem je zlikvidovat škodlivé patogeny na povrchu semen). Existuje nespočet sloučenin, které se pro priming dají použít. Nejčastěji se používá destilovaná voda, roztok lignohumátu či jiného komerčního stimulátoru, roztok dusičnanu draselného, kyseliny giberelové atd. Priming probíhá zpravidla po dobu 24 hodin. Semena, která prošla primingem, většinou rychleji klíčí, lépe rostou, klíčky jsou vitálnější a díky dobré hydrataci nedochází zpravidla k zaseknutí děložních lístků v semeni. Mimo priming pak ještě existuje tzv. stratifikace v kyselém prostředí, například za použití 50% kyseliny (trihydrogen)fosforečné po dobu 15-20 minut. Ta naleptá pevná obal semene, která by jinak klíčila nepravidelně, dlouho nebo by nevyklíčila vůbec.

 

Krom substrátu lze také použít jiná výsevní média. Dobrou zkušenost máme například s rockwoolem nebo nakličování semen na dámských odličovacích tamponech v petriho misce (nebo bychom měli možná říct na odličovacích tamponech pro všechny líčící se nebinární bytosti?). Naopak příšerné zkušenosti máme s rašelinovými tabletami Jiffy. Rostliny v nich klíčí, ale oproti těm v klasickém substrátu rostou o poznání pomaleji. Existují ještě sadbovací kostky Root Riot nebo ROOT!T, se kterými však zkušenosti nemáme. Dále také nedoporučujeme nakličovat semínka ve vatě. Malé kořínky se mohou ve vláknech vaty zamotat a při jejich vyprošťování se snadno poškodí. Ulpělá vata na kořenech pak může v substrátu zahnívat, protože drží okolo kořenů nadměrnou vlhkost. Celkově zastáváme názor, že čím jednodušší výsev, tím lepší. Pokud budeme semena klíčit v pařníku, kde se udržuje stabilní vysoká vzdušná vlhkost, nebudeme mít problém se zasekáváním děložních lístků v semeni. Máčet doporučujeme pouze semena starší 3-5 let, která by jinak mohla klíčit déle. A pak s nimi rovnou hezky do substrátu.

 
 

 

Vždy doporučujeme vysévat všechna semena. Můžeme si tak později vybrat klidně jen 1-2 největší a nejsilnější rostliny. Proto pokud máme prostor, nešetříme a sázíme všechno. Dostaneme tak vždy ty nejsilnější rostliny, které jsme ze zakoupených semen dostat mohli. A pokud už teď myslíme na další sezónu, nemá cenu semínka šetřit, protože jakmile papriky dozrají, budeme mít desítky vlastních semen.

 

 
     
 

 

Samotný výsev je pak velmi jednoduchý. Při použití substrátu naplníme sadbovače substrátem a zarovnáme. Substrát by měl být již navlhčený, ale ne mokrý. Většinou je ve vhodném stavu už v zakoupeném pytli. Semínka vyséváme cca 5 mm hluboko, ideálně "naplacato". Jakmile jsme hotovi, použijeme rozprašovač pro mírné zavlažení půdy. Pokud sázíme do Rockwoolu, je postup podobný. Nejprve médium necháme nasáknout vodou. Poté semínko umístíme do kostky. Po výsevu (platí pro všechny doposud zmíněné možnosti) přiložíme víko minipařeniště (pokud používáme) a téměř úplně uzavřeme větrání. Tím docílíme stálých vlhkostních podmínek uvnitř. Dále je vhodné ustálení teplotních podmínek. Ideální teplota pro klíčení se uvádí 26 °C. Osobně jsme takto vysokou teplotu nikdy nepoužili, vždy se pohybovala od 18 do 24 °C. A s klíčením jsme nikdy neměli problém. Pokud chceme přeci jen klíčit při vyšší teplotě, nejlepší varianta je terarijní topná deska pod pařníkem napojená na termostat udržující stabilní teplotu uvnitř pařníku. 

Doba klíčení se pak odvíjí od druhu a kultivaru. Nejrychleji klíčí C. annuumC. frutescens a C. baccatum, které jsou venku zpravidla již za 1-2 týdny. Okolo 2-4 týdnů pak klíčí druhy C. chinense a C. pubescens, z divokých dále C. chacoense, C. flexuosum, C. rhomboideum nebo některé linie C. praetermissum. Řada divokých druhů pak klíčí 2-3 měsíce a déle, zejména C. cardenasii, C. tovarii a některé C. praetermissum. U posledního zmíněného druhu pak máme rekordní dobu klíčení 153 dní. Kdo pěstuje papriky delší dobu, určitě si také všiml, že superhot odrůdy klíčí většinou déle, než ty méně pálivé. Bylo prokázáno, že kapsaicin zpomaluje klíčení a semena máčená v roztoku čistého kapsaicinu dokonce nevyklíčila vůbec. Pokud chceme urychlit klíčení takových odrůd, můžeme je několikrát propláchnout po dobu 3 minut pod destilovanou vodou nebo stratifikovat v 50% kyselině fosforečné po dobu 15-20 minut. 

 
 

 

PROBLÉMY PŘI VÝSEVU

 

 
  Problémů se při výsevu může vyskytnout celá řada. Ačkoliv řadu z nich můžeme ovlivnit či dokonce zavinit, s některými nenaděláme zhola nic. Řada problémů je způsobena kolísavými teplotami, případně teplotními extrémy. Velmi často také dochází k uhnívání kořínků při přelití nebo naopak k uschnutí semenáčků při nedostatku závlahy. Velmi nepříjemným problémem jsou pak škůdci. Existuje jich celá řada, nejčastěji se však jedná o smutnice, mšice, molice nebo svilušky. U staršího osiva pak může docházet k zaseknutí děložních lístků v semenných obalech. Ačkoliv se většinou klíček nakonec vyprostí, případně mu lze pomoci, v některých případech dojde k zaklínění i části hypokotylu a rostlina nakonec uhyne.  
 

 

VLHKOST, TEPLOTA

 

Uhnívání klíčících rostlin: To je způsobeno přemokřením substrátu. Vždy mějme na paměti, že substrát musí být vlhký, ne mokrý. Taková moje osobní pomůcka je, že pokud substrát zmáčkneme mezi dvěma prsty a ukápne nebo dokonce vyteče z něj voda, je příliš mokrý. Pokud žádnou vodu nevidíme nebo substrát práší, je příliš suchý. Pokud se mezi prsty voda objeví, ale neukápne, je vlhkost ideální. 

Usychání rostlin: Je velmi důležité držet stabilní vlhkost substrátu. Starší rostlina silné přeschnutí "rozchodí" po pár hodinách, pro malý semenáček však může být fatální. 

Neklíčící semena: Na vině může být nekvalitní osivo, ale často se jedná o nevědomé zavinění pěstitelem. Konkrétně se jedná o následky kolísání teplot nebo pravidelného vysychání a zalévání půdy. Semínko se takto vyšší teplotou nebo vlhkostí probudí, začne růst, ale vyschnutí substrátu nebo snížení teploty jej zabije. Nejčastější příčinou je umístění semínek na topení.

 

 

ŠKŮDCI

 

Zejména se jedná o larvy smutnic nebo jiných mušek (Diptera). Jejich larvy se vyvíjí v substrátu, kde mohou v případě přemnožení způsobit vážné škody na kořenovém systému. Většinou stačí substrát posypat jemnou vrstvou křemičitého písku a mušky zmizí. Případně lze použít insekticidy. Není také na škodu umístit vedle rostlinek lepové pasti na létající hmyz nebo zavařovačku s trochou slivovice a dírkami ve víku, kam dospělé mušky zalétnou a uhynou. Velmi účinné jsou také parazitické hlístice. Mšice a molice jsou o poznání nebezpečnější, jelikož sají na mladých rostlinách a tím je připravují o potřebné živiny. V případě zjištění okamžitě aplikujeme vhodné prostředky. Svilušky jsou pak drobní, méně než 1 mm velcí roztoči, kteří nabodávají rostlinná pletiva. Problém je, že tyto parazity často detekujeme v momentě, kdy je pozdě. Setkáme se s nimi nejčastěji při pěstování ve skleníku nebo fóliovníku. Padání klíčících rostlin je také nemilý problém, kterému však hravě zabráníme aplikací Previcuru pro klíčící rostlinky.

 
 

 

FYZIOLOGIE

 

Zaseknutí děložních lístků v semínku ("efekt sloního ucha"). Pokud se zaseknou pouze špičky nebo půlka lístku, o nic nejde. Opatrně chytneme jednou rukou sazeničku a druhou lístky, které ze semínka trčí ven a odtáhneme.  Vhodné je před tímto úkonem zvýšit vlhkost. Někdy se stane, že se část lístků, která je v semínku, odtrhne. To však nevadí. I polovina nebo třetina děložních lístků rostlině stačí na zahájení fotosyntézy. Nejhorší případ nastává tehdy, když ze semínka trčí pouze stonek. Takováto rostlina se musí semínka zbavit sama, naší "pomocí" bychom pouze odtrhli celý stonek. Samotnému zaseknutí lze zabránit namočením semínek na 24 hodin před samotným výsevem do vody. Rostlina z něj pak snáze vyklouzne.

Velmi nepříjemným jevem je pak zastavení růstu klíčku. Jedná se o vzácnější poruchu, kdy rostlina vyklíčí, mimo děložní lístky však nepokračuje v růstu. V tomto stavu setrvá několik týdnů, po kterých zpravidla uhyne. V některých případech je příčinou zaseknutí kořínků v semeni, jindy se však jedná o růstovou poruchu.

 

 

LIDSKÝ FAKTOR

 

Lajdácké značení odrůd. Končí to v létě a na podzim dotazy "co mi to vyrostlo?" Odpověď na tuto otázku má vědět zahradník, jinak je to opravdu velmi špatný zahradník. Co tedy správně udělat? Každou rostlinu označit štítkem s názvem této odrůdy. Štítek můžeme zakoupit zapichovací, který umístíme do substrátu vedle stonku rostliny, nebo přivazovací, který přímo na stonek uvážeme (ne moc natěsno, aby později během růstu stonek nerozřízl napůl). Štítek pak popíšeme nejlépe tužkou nebo lihovou fixou. Další možností je učinit si na papíře plánek záhonku a rostlinky si poznačit zde. Nejlepší je kombinace obou. Zde si dovolím napsat holý fakt: Ustálených odrůd je tolik, že je nelze určit z fotek, a to ani při detailních snímcích listů, květů, plodů a habitu rostliny. Ne každá podlouhlá paprička je Rawit nebo Cayenne. Ne každá baculatá "chinenska" je Habanero. A ne každá paprika s ocáskem je Moruga. A pokud se ještě k tomu jedná o hybridní odrůdu, není v našich silách určit ani druh. My se zde sice vlastní odrůdy šlechtit naučíme, ale cíleně, nikoli nechtěně. 

 
 

 

INTUMESCENCE, EDÉM

 

Oba zmíněné problémy se projevují tvorbou krupičkovitých nádprů na listech a stoncích rostlin. Každý rok jsou fotkami tohoto jevu zahlceny všechny pěstitelské skupiny. Edém způsobuje vysoká vzdušná vlhkost a chabé větrání. Intumescence pak vzniká při nedostatku UV záření, zejména pod osvětlením typu LED. Intumescence ani edém nejsou pro rostliny nijak nebezpečné. Jakmile ji přesadíme na jaře na vzdušné a slunné stanoviště, tumory se již na nových částech rostlin objevovat nebudou.

 

 

PLÍSEŇ?

 

Je až s podivem, kolik pěstitelů si dokáže splést dvouděložnou vytrvalou rostlinu s primitivním organismem jako je plíseň. Pokud se kořeny nachází na substrátu obnažené, snaží se zachytit i vzdušnou vlhkost. K tomu účelu dochází k tvorbě kořenového vlášení, které vidíte na fotce. Jedná se o zcela přirozenou součást rostliny a není třeba se ničeho obávat. Skutečné plísně napadají zejména mrtvá semena a ne živé rostlinky. K tomu dochází pouze v extrémním podmáčení, případně pokud na povrch substrátu spadne suchý list či jiný mrtvý organický materiál náchylný k tvorbě plísní. Plíseň také nikdy nevyrůstá přímo z kořínku, ale ze substrátu.

 
 

 

MUTACE

 

 
 

Existuje celá řada mutací, kterými mohou rostliny trpět. Jednou z nejčastějších z nich je zmnožení děložních lístků. Místo dvou tak narostou tři nebo čtyři. Jedná se o vázaný gen, který v budoucnu provází další růstové mutace jako fascikulace stonku (jeho zmnožení a srůst, rostou tak dva a více spojené dohromady), silná proliferace (extrémní větvení a růst listů i květů) a zdvojení listových čepelí. Další mutací, se kterou se čas od času setkáme, jsou dvojčata. Z jednoho semínka vyrostou dva klíčky. Tato mutace se dále neprojevuje jinými vadami, výjimečně může docházet k částečné sterilitě (například menší počet semen v plodech).

 

Poměrně nepříjemnou mutací může být tzv. yellow top. Nové listy narůstají žluté, postupem času však zezelenají. Rostliny díky výrazné absenci chlorofylu rostou o poznání pomaleji. Existují však mutace, které jsou neškodné a naopak vyhledávané. Mezi ty patří mozaika nebo panašování listů, filiformní mutace (úzké listy např. u kultivaru Mutant Candlelight), zvlněné okraje listů, dwarfismus (trpasličí kultivary) atd. Velmi zajímavá mutace je přítomna u kultivaru Fragilis, který má dobné křehké listy, které při doteku opadávají. Kultivar také roste extrémně pomalu, často jen 20 cm za sezónu. 

 
 

 

STANOVIŠTĚ PO VYKLÍČENÍ

 

 
 

Ihned poté, co rostliny vyklíčí, potřebují světlo. Bez něj se vytáhnou a budou připomínat spíše řeřichu. Takto vytažené rostliny jsou příliš slabé, neudrží se vzpřímeně a plazí se po substrátu. Pokud máme okno směřované na jih, pak je to jediné vhodné místo, kde nemusíme používat dalšího umělého přisvěcování. Okno směřované na východ, západ nebo dokonce sever má nedostatečné až téměř nulové osvětlení. I na jižním okně je však v zimních měsících a začátkem jara poměrně málo světla. Není tedy na škodu rostlinám více světla dopřát. Postačí nám k tomu otevřená kartonová krabice a alobal. Z krabice vyřízneme jednu přední stěnu. Poté zadní stěnu a obě boční strany zevnitř polepíme alobalem. Do krabice umístíme sadbovač nebo květináče a otevřenou stranou postavíme k oknu. Dopadající světlo se tak bude odrážet zezadu i ze stran a mnohonásobně tak zvýšíme množství světla, které na rostlinky dopadne. Není na škodu zauvažovat nad diamantovou odraznou fólií. Pokud však rostliny pěstujeme na okně, nesmí se pod ním nacházet topení. Zapínání a vypínání topení způsobující opakované ohřátí a ochlazení substrátu a samotné kolísání teploty vzduchu má velmi špatný vliv na sazenice. Trpí pak během růstu nevratnými, často fatálními deformacemi. Situaci může vyřešit polystyren. Ten by měl být alespoň 10 cm vysoký a jeho plocha by měla plně pokrývat plochu sadbovače. Při tomto opatření můžeme pěstovat i nad topením, protože polystyren všechno teplo nad topením pohltí a rozprostře do okolí. Dále si i po vypnutí topení teplo jakožto izolant uchová a pomáhá tak naopak stabilní podmínky udržet. Rostliny na okně mohou zůstat až do jejich přesazení v květnu.

 

 

Pokud jižní okno nemáme, nebo se nám na něj sazenice nevejdou, musíme svítit. Lze použít žárovky i zářivky podle prostoru, který potřebujeme pokrýt. Ačkoliv v Grow-Shopech můžeme narazit na specializované zářivky pro pěstování rostlin, jako jsou různé fluorescenční trubice nebo panely, jejich cena je často astronomická. Bohatě si vystačíme s LED svítidly. Pro pěstování nejsou důležité lumeny, ačkoliv se vám prodejci budou pokoušet namluvit opak a prodat nejdražší zářivky a nejvyššími hodnotami. Klíčové je složení světelného spektra žárovky. V poslední době dochází k rozmachu tzv. full-spectrum svítidel. To jsou LED žárovky nebo panely, které mají složení spektra přesně dělané pro růst rostlin. Pozor je třeba dát si pouze na levná světla z Číny (Aliexpress apod.). Čipy těchto světel totiž nejsou originální UV diody, ale většinou pouze klasické bílé čipy překryté UV luminoforem, tedy pouze bílé světlo procházející přes obarvené sklíčko. A co hůř, tato nekvalitní světla můžete zakoupit u nás jako čistý přeprodej z Ali za nehorázně vysoké sumy. Vždy se proto zaměřte na původ čipů, což vám v každé prodejně rádi objasní. My osobně se držíme v oblasti bílých barev. Používáme převážně panely Viparspectra P600 založené na kombinaci teplé a studené bílé. Dobré zkušenosti pak máme také s akvarijním osvětlením Tommi LFL-CL B/W 36W. Stejně tak ale můžeme doporužit klasické LED žárovky v provedení studené bílé. Velmi důležité je pak zajistit, že světlo zbytečně nevyzařuje do prostoru. To zajístíme stínidlem, které světlo emitované vzhůru odráží zpět na sazenice (pochopitelně není potřeba v případě panelů). 

 

 
 

 

 

 

 
  Tímto tedy zakončujeme článek věnovaný výsevu a klíčení. Následující článek pokrývá péči od přesazení až po vysazení na finální stanoviště a zahrnuje základy správné zálivky a hnojení. Dodáváme, že nejsme nikým sponzorování za zmínění konkrétních svítidel v tomto článku. Jejich doporučení zde vychází jen z naší kladné zkušenosti s nimi.  
         

 

Česky
• E - SHOP •
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.