Výsev a klíčení

VÝSEV A KLÍČENÍ

U výsevu se zdržíme poměrně dlouho. Má totiž nevratný a naprosto zásadní vliv na celý další vývoj a růst sazenic. Jedná se o klíčové období, které z velké většiny rozhodně nejen o našich výnosech, ale i o vitalitě samotných rostlin. Důležité je zejména kvalitní osivo (to neznamená drahé), konstantní podmínky (teplota, vlhkost), dostatečné světlo a vhodné načasování. Nejprve si proto rozebereme jednotlivé druhy a něco málo si k nim řekneme. Poté se podíváme na vhodnou dobu výsevu a veškerý další postup. Není však třeba se ničeho bát. S dostatečnou přípravou a kvalitní péčí pro nás bude pěstování čistý relax.

DRUHY CHILLI A VÝBĚR VHODNÉ ODRŮDY

Papriky (lat. Capsicum L.) jsou tropické a subtropické rostliny pocházející z Ameriky. Aktuálně je popsaných asi 30 různých druhů. Nejčastěji se setkáme z 5 domestikovanými druhy, kterými jsou Capsicum annuum, C. baccatum, C. chinense, C. fritescens a C. pubescens. A právě s těmito druhy bych doporučil začít. 

         

Capsicum annuum je nejrozšířenějším druhem vůbec. Patří sem sladké papriky, kozí rohy, Jalapena, kayenský pepř, Serrano, kulatá Rodea nebo Cherry a stovky jiných odrůd. Typický je střední až nízký pal, vysoký pal je u tohoto druhu poměrně vzácný (například Squash Jamaican, často mylně řazená do druhu C. chinense).  Naopak se zde často setkáme i se zcela sladkými kultivary (u paprik se termín sladká paprika používá pro odrůdy, které jsou zcela bez palu). Jedná se o hospodářsky nejvýznamnější druh.

 Capsicum chinense zahrnuje středně až velmi pálivé odrůdy jako Habanera, 7 Poty nebo extrémně pálivé Scorpiony. Vzácně se vyskytují odrůdy prakticky bez palu (Aji Jobita, Vicentes Sweet Habanero, NuMex Suave, ...). Mají často aroma po exotickém ovoci. Pro začátek bych doporučil napříkladAji Charapita a různá Habanera či 7 Poty. Výnosy těchto odrůd jsou velmi dobré i při méně ideálních podmínkách. Tento druh je v poslední době velmi populární, protože zahrnuje opravdu ty nejpálivější odrůdy. Ty se (z angl.) označují jako superhoty. 

 Capsicum baccatum je druh, který byl nejpopulárnější u amerických domorodých kmenů. Kultivary nejčastějí obsahují slovo aji [áhí] (jihoamerický výraz pro chilli). Pro tento druh je typická excelentní chuť i aroma v kombinaci se středním nebo nízkým palem. Mezi nejznámější pěstované odrůdy patří Aji Lemon Drop, Bihop's Crown nebo například Sugar Rush Peach. 

 Capsicum frutescens je druh typický svým kořeněným aroma, intenzivním palem a jedinečnou chutí. Patří sem například světoznámé Tabasco či Rawit (zde pozor, někdy se pod pojmem Rawit označují i kratší a užší papričky, které mohou patřit do druhu C. annuum). Jedná se o odrůdy nejčastěji používané v kuchyni (zejména pak Asie a Afrika), ačkoli si to mnoho lidí neuvědomuje. Pokud hodláte papričky dále zpracovávat především na sušené mleté koření, je pro vás tento druh jasnou volbou. Rostlinky jsou menší, ale produkují několikanásobně více plodů než jiné druhy. 

 Posledním domestikovaným druhem je Capsicum pubescens. Zdejší odrůdy se označují jako Rocoto, Manzano, Locato apod. Manzano znamená v překladu ze španělštiny jablko a odkazuje na velikost a tvar plodů, které jsou většinou kulaté a mohutné. Rostliny nasazují několikametrové šlahouny obsypané desítkami plodů. Stonky i listy jsou hustě posety trichomy (pubescens = chlupatá). Rocota dosahují středních hodnot pálivosti a mají své osobité aroma i chuť.

         

Z dalších divokých druhů můžeme jmenovat například C. tovarii, C. flexuosum, C. praetermissum, C. galapagoense, C. lanceolatum, C. rhomboideum, C. eximium, C. chacoense nebo C. cardenasii. Jiné druhy se prakticky nepěstují, nebo jen velmi vzácně. Dva z domestikovaných druhů mají také své divoké variety, C. annuum var. glabriusculum (= var. aviculare; domestikovaná varieta var. annuum) a C. baccatum var. baccatum (domestikovaná varieta var. pendulum).

         

Výběr odrůdy je potřeba přizpůsobit našim pěstebním možnostem. Pokud máme k disposici zahradu a případně i fóliovník nebo skleník, můžeme vybírat čistě očima. Ovšem pokud jsme odkázáni pouze na balkon nebo parapet, poohlédneme se pouze po menších kultivarech. Informace o vhodném stanovišti naleznete u každého osiva jednotlivě.

         

VHODNÁ DOBA VÝSEVU

     Doba výsevu je prakticky nejdůležitější aspekt celého našeho snažení. Pokud budeme sázet příliš pozdě, je pravděpodobné, že úroda nestihne dozrát a celé roční práce budou k ničemu. Naopak vysejeme-li příliš brzy, může se stát, že vzrostlé sazenice začnou strádat ještě před tím, než budeme mít možnost je umístit na jejich finální stanoviště.

  •  Pro druh C. chinense je ideální doba výsevu od začátku ledna do poloviny února. Nic se nestane, pokud budeme vysévat do konce března. Poměrně rizikový je už výsev během dubna. Doba klíčení se pohybuje průměrně okolo 2 týdnů, ale může trvat i více jak měsíc. V polovině nebo koncem května bychom však již měli mít vzrostlé sazeničky, které umístíme do volné půdy, případně do finálního květináče. 
  •  Pro ostatní domestikované druhy je vhodná doba výsevu od ledna do poloviny března. Opět se nic nestane, když budeme vysévat koncem března nebo do poloviny dubna. Ovšem zase se z pozdějším výsevem rapidně snižuje naše úroda.

Pokud jste se však pro pěstování rozhodli až později (květen, červen) a chcete alespoň pár papriček vypěstovat, lze to. Neočekávejte ale žádnou velkou úrodu, spíše pár paprik na keříku.  Popišme si rozdíl. Rostlina vysetá v polovině ledna vyklíčí asi koncem ledna. V polovině února bude mít alespoň dva pravé lístky. Na konci března už to bude menší statná rostlinka. Na konci dubna může mít rostlina i 20 cm a několik listových pater v závislosti na druhu a kultivaru. V polovině května po třech zmrzlých můžeme rostlinu přesadit na její finální stanoviště (záhon, skleník, fóliovník, velký kbelík). Rostlina už se pravděpodobně bude větvit a pouštět boční šlahouny a možná i nasazovat květy. Do konce června budeme otrhávat květy, aby rostlina narostla. Následně necháme rostlinu kvést, například celý červenec. Květy nasazené v tomto období se pomalu přemění v plody, které mají dobu zrání standardně okolo 90 dní, tedy 3 měsíce. Což máme pro první květy nasazené na začátku července zralost začátkem října a květy nasazené na přelomu července a srpna na přelomu října a listopadu. Tak, a to jsme sázeli koncem ledna. Co se stane, kdybychom seli koncem dubna, tedy o 3 měsíce později? Někdy v červenci bychom měli schopnou malou rostlinu, která už ale musí začít kvést, aby stihla do října vůbec dozrát. Takže nebudeme vůbec štípat květy, rostlina se vysílí tvorbou prvních plodů, kterých bude třeba 5 a do nich bude směřovat všechny živiny. Naroste jen minimálně a to většinou skrze slabé boční větve. Další květy budou žloutnout a rostlina je pustí, protože na ně už nemá další živiny. Takže jak jsem psal na začátku. Vypěstujete, sklidíte, byť minimum, ale radost si uděláte. Je to ovšem naprostý minimalismus, který v případě slabších papriček nestačí ani na jednu omáčku. Nicméně ze zralých plodů získáte semínka a můžete to zkusit příští rok lépe. Pomoct vám může také obrázek níže

KVALITA OSIVA

Objednaná semínka bychom měli před výsevem zkontrolovat. Nělterá z nich totiž ani nemá cenu vysévat. Na co bychom se měli rozhodně zaměřit?

 Hnědé nebo černé skvrny uprostřed semínka, případně nahnědlá celá semínka. To značí uhnilé, odumřelé embryo. Takové semínko už nevyklíčí.

 Mechanické poškození. Fragmenty semen (například polovina, dvě třetiny) mají narušený vnější obal, v důsledku čehož už vyschlo embryo. Opět taková semínka nemá smysl klíčit.

Praskliny. Mírné rozpraskání nevadí, pokud se však semínko prakticky olupuje, je staré a přeschlé.

 Jediné přijatelné a normální "poškození" semínka je jizva na místě, kterým bylo připoutáno k placentě plodu. Každopádně nejlepší obrázek si uděláme srovnáním semínek. Pokud je nějaké bílé, další hnědé, třetí skoro černé, jedno malinké, druhé obrovské, říká nám to docela jasně, že takové osivo už znovu nekoupíme. Prodejce nevěnoval žádnou péči výběru semínek. Pouze napočítal 10 kousků, zabalil do sáčku a odeslal. Embrya totiž zahnijí a odumřou nejčastěji v případě sběru semen z nezralých plodů nebo z plodů, které zrály mimo rostlinu a nebo v případě, že plod v průběhu sušení nebo zrání zplesniví. Pokud jsou navíc semínka diametrálně odlišná co do velikosti, jedná se s největší pravděpodobností o tzv. kukačky (nechtěné hybridní osivo, povíme si později).

 Kvalitní osivo by mělo mít zlatohnědou barvu (v případě C. pubescens, C. lanceolatum, C. eximium a C. rhomboideum černou nebo hnědou), všechna semínka by v rámci jedné odrůdy měli mít obdobnou velikost a svým způsobem i tvar a neměla by být jakkoli poškozená. Pouze prodejce, který si takovou péči s osivem dá, si zaslouží opětovnou objednávku příští sezónu. 

ČISTOTA OSIVA

Pod tímto pojmem se nemyslí mechanické znečištění. Pojmem čistota osiva označujeme její genetickou kvalitu. Více si povíme zejména v článku o křížení a šlechtění, kde tento problém probereme (možná až příliš?) dopodrobna. Řada druhů papriky, přinejmenším 4 z 5 domestikovaných druhů, si je velmi blízce příbuzná. Z toho důvodu se mezi sebou mohou křížit, a to tak, že pyl jedné odrůdy se dostane na bliznu odrůdy druhé. Ačkoli z takového křížení vyroste normálně vypadající plod, semínka z něj nesou zcela novou genetickou informaci - jedná se o hybridní F1 osivo. Takový hybrid bude mít jinou strukturu rostliny, dále barvu, tvar a velikost plodů, pálivost apod. Nechtěná hybridizace je bohužel poměrně častý jev. Jen málo pěstitelů tento problém řeší, nebo bych spíše měl napsat, že valná většina o této možnosti ani neví. Čistotu osiva můžeme zajistit izolací květů nejčastěji za použití ZIP sáčků.

O.P. (z angl. open pollinated). Semena pocházející z volně opylených květů. Sem spadá drtivá většina semen na světovém trhu.

 ISO (isolated). Semena pocházející z izolovaných květů. Velmi vzácně k sehnání.

VÝSEV

Po obstarání osiva následuje jeho zasazení. K tomu potřebujeme několik nezbytností.

 Substrát nebo výsevní médium. Ze substrátu doporučíme Zahradnický substrát A pro výsev, množení a řízkování od firmy Rašelina Soběslav. Tento substrát mícháme s perlitem v poměru 1 : 1. Perlit slouží k delšímu udržení vlhkosti a tím vytvoření stabilnějších podmínek. Jako výsevní média mohou posloužit rašelinové tablety Jiffy (nedoporučujeme), Rockwool nebo savý papír v Petriho miste.

 Nádoba pro výsev. Pro sázet pár semínek stačíkvětináčky. Pro výsev většího množství semen jsou vhodné sadbovače. Lze zakoupit přímo hotové sadbovače s Rockwoolem nebo tzv. minipařeniště. Do minipařenišť můžeme umístit přímo vyráběná plata, která naplníme substrátem pro výsev

 Rozprašovač pro udržování vlhkosti. Při klasické zálivce konví bychom si semínka vyplavili. Možné je také použít pipetu nebo kapátko.

To jsme si řekli, do čeho vysévat. Naopak rozhodně si nenakličujte semínka ve vatě. Prvotní drobné kořínky vatou prorostou a při naší snaze je vysvobodit může dojít k nevratnému poškození kořenového systému. A pokud bychom přesadili semenáčky i s kousky vaty, je vysoká pravděpodobnost, že kořínky začnou zahnívat, což povede ke stejnému výsledku. Takže zcela jednoduše semínko + substrát = úspěch, neboť mnohdy méně znamená více.

     

Čím více semen zasejeme, tím více si potom můžeme vybírat větší a silnější rostliny. Proto pokud máme prostor, nešetříme a sázíme všechno. I kdybychom jen chtěli 2 rostliny, vysejme 10 semen a 8 nejmenších ustřihneme. Dostaneme tak vždy ty nejsilnější rostliny, které jsme ze zakoupených semen dostat mohli. A pokud už teď myslíme na další sezónu, nemá cenu semínka šetřit, protože jakmile papriky dozrají, budeme mít desítky vlastních semen. 

Samotný výsev je tedy velmi jednoduchý. Při použití substrátu naplníme sadbovače substrátem a zarovnáme. Substrát by měl být již navlhčený, ale ne mokrý. Většinou je ve vhodném stavu už v zakoupeném pytli. Semínka vyséváme cca 5 mm hluboko, ideálně "naplacato". Jakmile jsme hotovi, použijeme rozprašovač pro mírné zavlažení půdy. Na každou buňku sadbovače osobně dávám dvě štědrá stlačení. Pokud sázíme do Rockwoolu , je postup podobný. Nejprve médium necháme nasáknout vodou. Poté semínko umístíme na povrch. Po výsevu (platí pro všechny doposud zmíněné možnosti) přiložíme víko minipařeniště (pokud používáme) a úplně uzavřeme větrání. Tím docílíme stálých vlhkostních podmínek uvnitř. Dále je vhodné ustálení teplotních podmínek. Ideální teplota pro klíčení se uvádí 26 °C. Osobně jsme takto vysokou teplotu nikdy nepoužili, vždy se pohybovala od 18 do 24 °C. A s klíčením jsme nikdy neměli problém. 

     

 Rychle klíčící kultivary: 1-2 týdny. C. annuum, C. baccatum C. frutescens. Klíčení se vzácnějí může protáhnout až na 3 týdny, zejména u druhu C: baccatum. 

 Pomalu klíčící kultivary: 2-4 týdny. C. chinense a C. pubescens; z divokých druhů například C. praetermissumC. chacoense, C. flexuosum nebo C. rhomboideum. U prvního druhu se může protáhnout i na několik týdnů.

 Extrémně dlouho klíčící odrůdy: déle než 1 měsíc. Patří sem většina divokých druhů, např. C. lanceolarum, C. tovarii, C. cardenasii, C. eximium a nebo C. baccatum var. baccatum a C. praetermissum, které jsme měli přímo z brazilské přírody. 

PROBLÉMY PŘI VÝSEVU

Jak to tak bývá, i při sebelepší péči se během výsevu můžeme setkat s různými problémy. Některé můžeme způsobit sami, s jinými nenaděláme nic. Nejprve se podívejme na ty, kterým lze snadno předejít.

 Uhnívání klíčících rostlin. To je způsobeno přemokřením substrátu. Vždy mějme na paměti, že substrát musí být vlhký, ne mokrý. Taková moje osobní pomůcka je, že pokud substrát zmáčkneme mezi dvěma prsty a ukápne nebo dokonce vyteče z něj voda, je příliš mokrý. Pokud žádnou vodu nevidíme nebo substrát práší, je příliš suchý. Pokud se mezi prsty voda objeví, ale neukápne, je vlhkost ideální. 

 Usychání rostlin. Je velmi důležité držet stabilní vlhkost substrátu. Starší rostlina silné přeschnutí "rozchodí" po pár hodinách, pro malý semenáček je však smrtelné. 

 Neklíčící semena. Na vině může být nekvalitní osivo, ale často se jedná o nevědomé zavinění pěstitelem. Konkrétně se jedná o následky kolísání teplot nebo pravidelného vysychání a zalévání půdy. Semínko se takto vyšší teplotou nebo vlhkostí probudí, začne růst, ale vyschnutí substrátu nebo snížení teploty jej zabije. Nejčastější příčinou je umístění semínek na topení.

 Lajdácké značení odrůd. Končí to v létě a na podzim dotazy "co mi to vyrostlo?" Odpověď na tuto otázku má vědět zahradník, jinak je to opravdu velmi špatný zahradník. Co tedy správně udělat? Každou rostlinu označit štítkem s názvem této odrůdy. Štítek můžeme zakoupit zapichovací, který umístíme do substrátu vedle stonku rostliny, nebo přivazovací, který přímo na stonek uvážeme (ne moc natěsno, aby později během růstu stonek nerozřízl napůl). Štítek pak popíšeme nejlépe tužkou nebo lihovou fixou. Další možností je učinit si na papíře plánek záhonku a rostlinky si poznačit zde. Nejlepší je kombinace obou. Zde si dovolím napsat holý fakt: Ustálených odrůd je tolik, že je nelze určit z fotek, a to ani při detailních snímcích listů, květů, plodů a habitu rostliny. Ne každá podlouhlá paprička je Rawit nebo Cayenne. Ne každá baculatá "chinenska" je Habanero. A ne každá paprika s ocáskem je Moruga. A pokud se ještě k tomu jedná o hybridní odrůdu, není v našich silách určit ani druh. My se zde sice vlastní odrůdy šlechtit naučíme, ale cíleně, nikoli nechtěně. 

Škůdci. Zejména se jedná o larvy smutnic nebo jiných mušek (Diptera). Jejich larvy se vyvíjí v substrátu, kde mohou v případě přemnožení způsobit vážné škody na kořenovém systému. Většinou stačí substrát posypat jemnou vrstvou křemičitého písku a mušky zmizí. Případně lze použít insekticidy (přípravek Mospilan údajně mladé semenáčky nepoškodil). Není také na škodu umístit vedle rostlinek lepové pasti na létající hmyz nebo zavařovačku s trochou slivovice a dírkami ve víku, kam dospělé mušky zalétnou a uhynou.

 Mšice a molice. Ty jsou o poznání nebezpečnější, jelikož sají na mladých rostlinách a tím je připravují o potřebné žíiviny. V případě zjištění okamžitě aplikujeme vhodné prostředky.

 Svilušky. Drobní, méně než 1 mm velcí parazité, kteří nabodávají rostlinná pletiva. Problém je, že tyto parazity často detekujeme v momentě, kdy je pozdě. Setkáme se s nimi nejčastěji při pěstování ve skleníku nebo fóliovníku. Preventivně lze mladé semenáčky ošetřovat například přípravkem Neem Azal, což je produkt na bázi přírodních olejů a silic odpuzující tyto parazity. Při napadení parazitem je třeba použití těžkou chemii (Vermitec 1.8 EC) nebo napadené rostlinky rovnou zlikvidovat a zbytek ošetřit preventivní dávkou. O parazitech si ale povíme více v konkrétní kapitole.

Padlí. Padání klíčících rostlin je nemilý problém, kterému však hravě zabráníme aplikací Previcuru pro klíčící rostlinky.

 Zaseknutí děložních lístků v semínku ("efekt sloního ucha"). Pokud se zaseknou pouze špičky nebo půlka lístku, o nic nejde. Opatrně chytneme jednou rukou sazeničku a druhou lístky, které ze semínka trčí ven a odtáhneme.  Vhodné je před tímto úkonem zvýšit vlhkost. Někdy se stane, že se část lístků, která je v semínku, odtrhne. To však nevadí. I polovina nebo třetina děložních lístků rostlině stačí na zahájení fotosyntézy. Nejhorší případ nastává tehdy, když ze semínka trčí pouze stonek. Takováto rostlina se musí semínka zbavit sama, naší pomocí bychom pouze odtrhli celý stonek. Samotnému zaseknutí lze jistou mírou lze zabránit namočením semínek na 24 hodin před samotným výsevem do vody. Rostlina z něj pak snáze vyklouzne.  

STANOVIŠTĚ PO VYKLÍČENÍ

Ihned poté, co rostliny vyklíčí, potřebují světlo. Bez něj se vytáhnou a budou připomínat spíše řeřichu. Takto vytažené rostliny jsou příliš slabé, neudrží se vzpřímeně a plazí se po substrátu. Pokud máme okno směřované na jih, pak je to jediné vhodné místo, kde nemusíme používat dalšího umělého přisvěcování. Okno směřované na východ, západ nebo dokonce sever má nedostatečné až nulové osvětlení. I na jižním okně je však v zimních měsících a začátkem jara poměrně málo světla. Není tedy na škodu rostlinám více světla dopřát. Postačí nám k tomu otevřená kartonová krabice a alobal. Z krabice vyřízneme jednu přední stěnu. Poté zadní stěnu a obě boční strany zevnitř polepíme alobalem. Do krabice umístíme sadbovač nebo květináče a otevřenou stranou postavíme k oknu. Dopadající světlo se tak bude odrážet zezadu i ze stran a mnohonásobně tak zvýšíme množství světla, které na rostlinky dopadne. Pokud však rostliny pěstujeme na okně, nesmí se pod ním nacházet topení. Zapínání a vypínání topení způsobující opakované ohřátí a ochlazení substrátu a samotné kolísání teploty vzduchu má velmi špatný vliv na sazenice. Trpí pak během růstu nevratnými, často fatálními deformacemi. Situaci může vyřešit polystyren. Ten by měl být alespoň 10 cm vysoký a jeho plocha by měla plně pokrývat plochu sadbovače. Při tomto opatření můžeme pěstovat i nad topením, protože polystyren všechno teplo nad topením pohltí a rozprostře do okolí. Dále si i po vypnutí topení teplo jakožto izolant uchová a pomáhá tak naopak stabilní podmínky udržet. Rostliny na okně mohou zůstat až do jejich přesazení v květnu.

Pokud jižní okno nemáme, nebo se nám na něj sazenice nevejdou, musíme svítit. Lze použít žárovky i zářivky podle prostoru, který potřebujeme pokrýt. Ačkoli v Grow-Shopech můžeme narazit na specializované zářivky pro pěstování rostlin, jako jsou různé fluorescenční trubice, jejich cena je často astronomická. Bohatě si vystačíme s LED žárovkami či zářivky nebo svítidla. Pro pěstování nejsou důležité lumeny, ačkoli se vám prodejci budou pokoušet namluvit opak a prodat nejdražší zářivky a nejvyššími hodnotami. Klíčové je složení světelného spektra žárovky. V poslední době dochází k rozmachu tzv. full-spectrum svítidel. To jsou LED žárovky nebo panely, které mají složení spektra přesně dělané pro růst rostlin. Obrázek vlevo zobrazuje světelné spektrum, které rostliny absorbují. Na první pohled si všimneme, že graf má dvě maxima, jedno v modrém a druhé v červeném spektru. Tato spektra rostlina využívá pro tvorbu chlorofylů a + b, tedy zelených barviv nezbytných pro fotosyntézu a tím pádem i růst a samotný život rostliny. Všimneme si také, že v oblasti zeleného a částečně i žlutého spektra se nachází minimum a rostlina tak toto spektrum neabsorbuje, naopak jej reflektuje (odráží). Z toho důvodu jsou také rostliny zelené, protože pohltí modrou, částečně žlutou a dále oranžovou a červenou a zpátky tak vyzařují jen zelenou, co se námi viditelného spektra týče. Červené plody zase absorbují všechny barvy krom červené a oranžové, které odráží zpět - a tyto barvy my tedy vidíme. Modré květy odráží záření modré a zbytek absorbují atd. Pozor je třeba dát si pouze na levná světla z Číny (Aliexpress apod.). Čipy těchto světel totiž nejsou originální UV diody, ale většinou pouze klasické bílé čipy překryté UV luminoforem, tedy pouze bílé světlo procházející přes obarvené sklíčko. A co hůř, tato nekvalitní světla můžete zakoupit u nás jako čistý přeprodej z Ali za nehorázně vysoké sumy. Vždy se proto zaměřte na původ čipů, což vám v každé prodejně rádi objasní. 

Pro pěstování většího množství sazenic se pak hodí spíše výbojky. Pro papriky je ideálních 600 W, méně nebo naopak více je zbytečné a v případě potřeby je vhodnější pořídit výbojek více. Takováto výbojka v závislosti na kvalitě plnohodnotně osvítí plochu třeba 1,5 x 1,5 metru. V případě malých semenáčků pěstovaných v květináčku okolo 5 cm v průměru tak lampa zvládne plnohodnotně osvítit téměř tisíc malých sazeniček (později samozřejmě méně). Výhodou výbojky je také to, že ji nemusíme udržovat v nějaké konstantní výšce od sazenic, tedy ji neustále zvedat. Jednoduše ji zapneme třeba 1 metr nad sazenicemi a máme vystaráno. Nevýhodou může být vyšší spotřeba. 

Tolik obecně. Zkušenosti mnoha pěstitelů (včetně našich) jsou takové, že rostliny parádně rostou pod čímkoli, co má spektrum studené bílé. Není tedy vhodná přímo hraniční, nejnižší hodnota studené bílé, což je 4.000 K, ale alespoň 5.600, ideálně 6.000 K. My jsme našli nejlepší poměr cena/výkon v akvarijních světlech Tommi LFL-CL. Pozor, vyrábí se 3 typy. Používáme W (studená bílá, 7.000 K) i B/W (bílá 7.000 K + modrá 10.000 K) a nemůžeme si je vynachválit. Existuje ještě pouze červená varianta, která sama o sobě není vhodná. Lze ji ale pořídit jako doplňující osvětlení. K dostání by také brzy měla být kombinace bílé, modré i červené, což by byla nejlepší možná kombinace. 

Kliknutím pokračujte na článek o přesazování semenáčů a jejich růstu.

 

 

Česky
• E - SHOP •
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

Novinky 2020 .... a dálší se stále suší !