Výsev a klíčení

VÝSEV A KLÍČENÍ

U výsevu se zdržíme poměrně dlouho. Má totiž nevratný a naprosto zásadní vliv na celý další vývoj a růst sazenic. Jedná se o klíčové období, které z velké většiny rozhodně nejen o našich výnosech, ale i o vitalitě samotných rostlin. Důležité je zejména kvalitní osivo (to neznamená drahé), konstantní podmínky (teplota, vlhkost), dostatečné světlo a vhodné načasování. Nejprve si proto rozebereme jednotlivé druhy a něco málo si k nim řekneme. Poté se podíváme na vhodnou dobu výsevu a veškerý další postup. Není však třeba se ničeho bát. S dostatečnou přípravou a kvalitní péčí pro nás bude pěstování čistý relax.

DRUHY CHILLI A VÝBĚR VHODNÉ ODRŮDY

Papriky (lat. Capsicum L.) jsou tropické a subtropické rostliny pocházející z Ameriky. Aktuálně je popsaných asi 30 různých druhů. Nejčastěji se setkáme z 5 domestikovanými druhy, kterými jsou Capsicum annuum, C. baccatum, C. chinense, C. fritescens a C. pubescens. A právě s těmito druhy bych doporučil začít. Capsicum annuum je nejrozšířenějším druhem vůbec. Patří sem sladké papriky, kozí rohy, Jalapena, kayenský pepř, Serrano, kulatá Rodea nebo Cherry a stovky jiných odrůd. Samotné annuum znamená v překladu roční, což je velmi nešťastné označení. Všechny papriky jsou totiž trvalky. Ano, v našich podmínkách mírného pásma zimu nepřežije, to bychom ale mohli udělat jednoletky ze všech subtropických a tropických rostlin. Pro C. annuum je typický střední až nízký pal, vysoký pal je u tohoto druhu poměrně vzácný (například Squash Jamaican, často mylně řazená do druhu C. chinense).  Naopak se zde často setkáme i se zcela sladkými kultivary (u paprik se termín sladká paprika používá pro odrůdy, které jsou zcela bez palu). Mnoho vyšlechtěných odrůd má silnou a vodnatou stěnu (perikarp). Květy jsou nejčastěji bílé, vzácněji růžové nebo fialové u okrasných odrůd. Mezi původní divoké variety patří například Tepin (Guatemala). Jedná se o hospodářsky nejvýznamnější druh. Z tohoto druhu bych doporučil například okrasnou Black Pearl nebo Chinese Multi-Color, chuťově skvělými Jalapenos (krom NuMex Pinata), Bulgarian Carrot, Serrano, Hungarian Hot Wax atd. 

Capsicum chinense je opět špatně pojmenovaný druh, protože v Číně se žádná paprika nevyskytuje. Tento druh zahrnuje středně až velmi pálivé odrůdy jako Habanera, Jolokie, 7 Poty nebo extrémně pálivé Scorpiony. Vzácně se vyskytují odrůdy prakticky bez palu (Aji Jobita, Vicentes Sweet Habanero, NuMex Suave, ...). Z divokých variet lze jmenovat například Aji Charapita nebo Pimenta da Neyde (Brazílie). Květy tohoto druhu jsou zpravidla menší, bílé, vzácněji nafialovělé. či růžové a produkují poměrně málo pylu. Mají často aroma po exotickém ovoci. Pro začátek bych doporučil již zmíněnou Aji Charapita a různá Habanera či 7 Poty. Výnosy těchto odrůd jsou velmi dobré i při méně ideálních podmínkách. Tento druh je v poslední době velmi populární, protože zahrnuje opravdu ty nejpálivější odrůdy. Ty se (z angl.) označují jako superhoty. K rozmachu superhotů došlo v posledních letech, což vedlo ke vzniku stovek nových hybridů i již ustálených odrůd. Tyto superhoty jsou atraktivní pro svůj zjizvený vzhled, který navozuje bolest v ústech jen při letmém pohledu. Jedná se také o ideální odrůdy na přípravu omáček, jelikož z několika málo plodů jí můžeme připravit desítky litrů. Pro přímou konzumaci jsou však vhodné méně pálivé kultivary nebo zcela jiný druh.

Capsicum baccatum je druh, který byl nejpopulárnější u amerických domorodých kmenů, v jejichž jazyce se chilli řekne aji [áhí]. Pro tento druh je typická excelentní chuť i aroma v kombinaci se středním nebo nízkým palem. Na květech najdeme charakteristické žluté skvrny. Divoce se vyskytuje například varieta Quintisho (J. Amerika). Mezi nejznámější pěstované odrůdy patří Aji Lemon Drop, Bihop's Crown nebo například Sugar Rush Peach. Mezi nejchutnější odrůdy vůbec se řadí Aji Cristal (psáno skutečně s měkkým i) nebo Fatalii Gourmet Aji Fantasy. Celkově je pro tento druh typický spletitý růst a nutné vyvazování, protože větve v důsledku váhy desítek až stovek plodů rády praskají. Zde je skutečně jedno, pro kterou odrůdu se rozhodnete. Plody tohoto druhu najdou své uplatnění zejména při syrovém pojídání a přípravě pikantních zeleninových salátů nebo aromatického koření. Na omáčky a vařená jídla je jich škoda - pal sice v pokrmu zůstane, ale luxusní chuť se (často spolu s aromatem) zcela vytratí. Jediná možnost tepelného uchování je naložení do velmi slabého nálevu, a to pouhým zalitím vroucím nálevem a následnou 5-10 minut trvající sterilizací. Jednou z možností je také příprava tzv. mashe (z angl.), kdy papriky rozmixujeme, jemně osolíme a rozmícháme s olejem (kvůli trvanlivosti) a dle chuti můžeme přidat česnek či jiné koření. Samotý mash v pravém slova smyslu však obsahuje pouze rozmixované papriky, olej a sůl a připravuje se také z plodů druhu C. chinense.

Capsicum frutescens je typické pro své kořeněné aroma, intenzivní pal a jedinečnou chuť. Patří sem například světoznámé Tabasco či Rawit (zde pozor, někdy se pod pojmem Rawit označují i kratší a užší papričky, které mohou patřit do druhu C. annuum). Jedná se o odrůdy nejčastěji používané v kuchyni, ačkoli si to mnoho lidí neuvědomuje. Z divokých variet lze jmenovat Hawaiian, Malaga Bird nebo Aji Bravo. Odrůdy tohoto druhu rostou ve formě středních kompaktních keříků se stovkami plodů, většinou menších rozměrů. Pal je nejčastěji střední, ovšem pocitově může být i velmi vysoký (např. Madre de Rios). Setkáme se ale i s téměř nepálivými kultivary (Aji Criollo). Květy jsou takřka vždy bílé a poměrně velké. Pokud hodláte papričky dále zpracovávat především na sušené mleté koření, je pro vás tento druh jasnou volbou. Rostlinky jsou menší, ale produkují několikanásobně více plodů než jiné druhy. Tedy jste schopni na malém prostoru vypěstovat větší úrodu. Což je nezbytné, protože po nasušení a namletí se nám počáteční úroda značně zredukuje. Navíc mají plody velmi tenkou stěnu a lze je sušit vcelku. V Mexiku, kde je tento druh velmi oblíbený, nechávají plody s hnout přímo na rostlině a v případě potřeby je trhají přímo do jídel. Výhodou je také skvělé aroma a pocitově vyšší pal, takže tohoto koření budete do jídla dávat také o špetku méně, než je tomu i jiných druhů. Pro srovnání, C. chinense má sice vysoké SHU, ale pocitově má spíše příjemný a hřejivý pal. Pokud ovšem nepočítáme superhoty. Výhodou u koření z C. frutescens je, že se aroma krásně rozline do celého pokrmu a dá mu tak úplně jiný nádech.

Posledním domestikovaným druhem je Capsicum pubescens. Zdejší odrůdy se označují jako Rocoto, Manzano, Locato apod. Manzano znamená v překladu ze španělštiny jablko a odkazuje na velikost a tvar plodů, které jsou většinou kulaté a mohutné. U tohoto druhu lze říct, že drtivá většina jsou divoké variety, protože cílené šlechtění druhu C. pubescens je vzácné. Rostliny nasazují několikametrové šlahouny obsypané desítkami plodů. Stonky i listy jsou hustě posety trichomy (pubescens = chlupatá). Květy mají fialovou barvu. Zajímavé je, že semena tohoto druhu jsou černá. Aroma i chuť jsou pro jedinečné pro tento druh a perikarp je často velmi silný a vodnatý. Pálivost druhu je střední až vyšší. Upozornil bych, že ačkoli tento druh není pěstitelsky nijak náročný, úplným začátečníkům bych ho raději nedoporučoval a začal s nějakým z předchozích čtyř. Stejně tak se zkušenosti jednotlivých pěstitelů různí. Mnozí kolegové nedají dopustit na fóliovník a s tím souvisejícím vlhkým klimatem, mně naopak velmi dobře prosperují ve volné půdě na přímém slunci v relativně suchých podmínkách. Tak je to ale se vším. Každý si časem najde svou cestu, která mu vyhovuje nejvíce. U druhu C. pubescens je problém v tom, že pokud se mu nedaří, oschnou a opadají nám všechny květy, případně je rostlina vůbec nebude nasazovat. Není to tedy jak u jiných druhů, že úroda bude pouze nižší. V tomto případě nebude bohužel žádná. Takže bych skutečně doporučil získat prvotní zkušenosti u jiných druhů a poté až vyzkoušet C. pubescens.

Z dalších divokých druhů můžeme jmenovat například C. tovarii, C. flexuosum, C. praetermissum, C. galapagoense, C. lanceolatum, C. rhomboideum, C. eximium, C. parvifolium, C. chacoense nebo C. cardenasii. Jiné druhy se prakticky nepěstují, nebo jen velmi vzácně. Dále botanicky rozlišujeme i různé variety. Například Capsicum annuum var. glabriusculum je charakteristické malými kulatými plody velikostně do 1 cm v průměru. Zahrnuje původní divoké "kultivary", což jsou 1-3 m vysoké keře dožívající se 35-50 let. Takové odrůdy se nejčastěji označují jako Tepin (v překladu z jazyka Nahuati "blecha") nebo bird's eye (poukazuje na to, že papričky jsou masově požírány ptáky). Stále drobné, ale naopak podlouhlé odrůdy mnohdy se špičkou na apexu se označují jako Pequin (či Piquin). Šlechtěné mohutné kultivary se řadí pod Capsicum annuum var. annuum. Třetí varietou je C. annuum var. bola (= var. ñora), která zahrnuje mohutnější kulaté papriky, které se často suší vcelku na slunci. Mají sladkou chuť a používají se tradičně v oblastech Alicante a Maurcia už od dob Kryštofa Kolumba. Variety také rozlišujeme u druhu Capsicum baccatum, konkrétně se jedná o C. baccatum var. baccatum (divoké) a C. baccatum var. baccatum (šlechtěné).

    

Výběr odrůdy je potřeba přizpůsobit našim pěstebním možnostem. Pokud máme k disposici zahradu a případně i fóliovník nebo skleník, můžeme vybírat čistě očima. Ovšem pokud jsme odkázáni pouze na balkon nebo parapet, poohlédneme se pouze po menších kultivarech. Informace o vhodném stanovišti naleznete u každého osiva jednotlivě. Osobně bych jako nejvhodnější odrůdy pro začátek volil druhy C. frutescens z důvodu vysoké úrody a prostorově nenáročným rostlinkám a divoké kultivary C. annuum, C. baccatum a C. chinense. Oproti domestikovaným jsou totiž o poznání odolnější a nesou geneticky různé resistence vůči parazitům, virům atd. Nevýhodou je, že divoké kultivary jsou skutečně nejčastěji drobné kuličky do 1 cm v průměru středního až vyššího palu a chuťově žádná sláva. Na druhou stranu vás odmění stovkami, někdy i tisíci plody a odpustí vám spoustu začátečnických chyb, zejména přelití nebo naopak přílišné sucho, malý květináč, nedostatečnou přípravu na plné slunce a stejně tak pobyt na nedostatečně osvětleném stanovišti. 

VHODNÁ DOBA VÝSEVU

     Doba výsevu je prakticky nejdůležitější aspekt celého našeho snažení. Pokud budeme sázet příliš pozdě, je pravděpodobné, že úroda nestihne dozrát a celé roční práce budou k ničemu. Naopak vysejeme-li příliš brzy, může se stát, že vzrostlé sazenice začnou strádat ještě před tím, než budeme mít možnost je umístit na jejich finální stanoviště. Pro druh C. chinense je ideální doba výsevu od začátku ledna do poloviny února. Nic se nestane, pokud budeme vysévat do konce března. Poměrně rizikový je už výsev během dubna. Doba klíčení se pohybuje průměrně okolo 2 týdnů, ale může trvat i více jak měsíc. V polovině nebo koncem května bychom však již měli mít vzrostlé sazeničky, které umístíme do volné půdy, případně do finálního květináče. Pro ostatní domestikované druhy je vhodná doba výsevu od ledna do poloviny března. Opět se nic nestane, když budeme vysévat koncem března nebo do poloviny dubna. Ovšem zase se z pozdějším výsevem rapidně snižuje naše úroda. Pokud jste se však pro pěstování rozhodli až později (květen, červen) a chcete alespoň pár papriček vypěstovat, lze to. Neočekávejte ale žádnou velkou úrodu, spíše pár paprik na keříku.  Popišme si rozdíl. Rostlina vysazená v polovině ledna vyklíčí asi koncem ledna. V polovině února bude mít alespoň dva pravé lístky. Na konci března už to bude menší statná rostlinka. Na konci dubna může mít rostlina i 20 cm a několik listových pater v závislosti na druhu a kultivaru. V polovině května po třech zmrzlých můžeme rostlinu přesadit na její finální stanoviště (záhon, skleník, fóliovník, velký kbelík). Rostlina už se pravděpodobně bude větvit a pouštět boční šlahouny a možná i nasazovat květy. Do konce června budeme otrhávat květy, aby rostlina narostla. Následně necháme rostlinu kvést, například celý červenec. Květy nasazené v tomto období se pomalu přemění v plody, které mají dobu zrání standardně okolo 90 dní, tedy 3 měsíce. Což máme pro první květy nasazené na začátku července zralost začátkem října a květy nasazené na přelomu července a srpna na přelomu října a listopadu. Tak, a to jsme sázeli koncem ledna. Co se stane, kdybychom seli koncem dubna, tedy o 3 měsíce později? Někdy v červenci bychom měli schopnou malou rostlinu, která už ale musí začít kvést, aby stihla do října vůbec dozrát. Takže nebudeme vůbec štípat květy, rostlina se vysílí tvorbou prvních plodů, kterých bude třeba 5 a do nich bude směřovat všechny živiny. Naroste jen minimálně a to většinou skrze slabé boční větve. Další květy budou žloutnout a rostlina je pustí, protože na ně už nemá další živiny. Takže jak jsem psal na začátku. Vypěstujete, sklidíte, byť minimum, ale radost si uděláte. Je to ovšem naprostý minimalismus, který v případě slabších papriček nestačí ani na jednu omáčku. Nicméně ze zralých plodů získáte semínka a můžete to zkusit příští rok lépe. Já osobně jsem začínal s pěstováním někdy roku 2011 a poprvé jsem měl skutečně parádní (nebo monstrózní?) úrodu v letech 2016 a 2017. Do té doby jsem více méně získával zkušenosti a četl poznatky ostatních pěstitelů. A to jsem měl bohaté zkušenosti s pěstováním jiných rostlin. Ovšem okrasné rostliny a plodiny jsou něco úplně jiné. Takže se rozhodně nenechte odradit prvními neúspěchy a zkoušejte to znova a znova. A na závěr rekapitulace: C. chinense sázíme od ledna do poloviny února, ostatní druhy od poloviny února do konce března. V dřívější termíny sázíme v případě, že budeme při pěstování používat umělé osvětlení pro růstové spektrum. Když ale chceme pěstovat například na jižním okně a bez světel, sázíme později, když má slunce vyšší intenzitu a svítí delší část dne. Pomoct vám může také obrázek níže

KVALITA OSIVA

Objednaná semínka bychom měli před výsevem zkontrolovat. Na první pohled si všimneme například hnědých nebo černých skvrn, případně celého semínka. To značí uhnilé, odumřelé embryo. Takové semínko už nevyklíčí. Dále kontrolujeme mechanické poškození. Fragmenty semen (například polovina, dvě třetiny) mají narušený vnější obal, v důsledku čehož už vyschly. Navíc mohlo dojít k poškození embrya. Opět taková semínka nemá smysl klíčit. Stejný problém mohou způsobit i praskliny. Jediné přijatelné a normální poškození semínka je jizva na místě, kterým bylo připoutáno k placentě plodu. Každopádně nejlepší obrázek si uděláme srovnáním semínek. Pokud je nějaké bílé, další hnědé, třetí skoro černé, jedno malinké, druhé obrovské, říká nám to docela jasně, že takové osivo už znovu nekoupíme. Prodejce nevěnoval žádnou péči výběru semínek. Pouze napočítal 10 kousků, zabalil do sáčku a odeslal. Embrya totiž zahnijí a odumřou nejčastěji v případě sběru semen z nezralých plodů nebo z plodů, které zrály mimo rostlinu a nebo v případě, že plod v průběhu sušení nebo zrání zplesniví. Pokud jsou navíc semínka diametrálně odlišná co do velikosti, jedná se s největší pravděpodobností o tzv. kukačky (nechtěné hybridní osivo, povíme si později). Naopak kvalitní osivo by mělo mít zlatohnědou barvu (v případě C. pubescens, C. lanceolatum a C. rhomboideum černou), všechna semínka by v rámci jedné odrůdy měli mít obdobnou velikost a svým způsobem i tvar a neměla by být jakkoli poškozená. Pouze prodejce, který si takovou péči s osivem dá, si zaslouží opětovnou objednávku příští sezónu. 

ČISTOTA OSIVA

Pod tímto pojmem se nemyslí mechanické znečištění. Pojmem čistota osiva označujeme její genetickou kvalitu. Více si povíme zejména v článku o křížení a šlechtění, kde tento problém probereme (možná až příliš?) dopodrobna. Řada druhů papriky, přinejmenším 4 z 5 domestikovaných druhů, si je velmi blízce příbuzná. Z toho důvodu se mezi sebou mohou křížit, a to tak, že pyl jedné odrůdy se dostane na bliznu odrůdy druhé. Ačkoli z takového křížení vyroste normálně vypadající plod, semínka z něj nesou zcela novou genetickou informaci - jedná se o hybridní F1 osivo. Takový hybrid bude mít jinou strukturu rostliny, dále barvu, tvar a velikost plodů, pálivost, ... Nechtěná hybridizace je bohužel poměrně častý jev. Jen málo pěstitelů tento problém řeší, nebo bych spíše měl napsat, že valná většina o této možnosti ani neví. Čistotu osiva můžeme zajistit buďto pěstováním každé odrůdy zvlášť v uzavřeném skleníku nebo fóliovníku, nebo uzavřením květu před jeho otevřením do ZIP sáčku. Ve výsledku se tedy setkáme se dvěma typy osiva. První je volně opylené, kdy je vždy možnost nechtěné hybridizace. Takové osivo se označuje zkratkou O.P. (z angl. open pollinated) a nese s sebou nepříjemné riziko, že vyroste jiná odrůda, než jsme chtěli. A přiznejme si, právě vlastnosti odrůdy, jako je pal, barva, výnos nebo velikost jsou pro nás hlavní kritéria, podle kterých ji vybíráme. Druhý typ osiva pochází z izolovaných plodů a krom vzácných genetických mutací s sebou žádné riziko nenese. Označujeme jej zkratkou ISO (z angl. isolated). Jedinou nevýhodou je, že takové osivo je zpravidla dražší a hůře k sehnání, jelikož je s tím opravdu docela práce. Pro nás je to ale samozřejmost a takové osivo vám rádi připravíme. Nicméně to opravdu hodně předesílám, více si o problému povíme v tomu určeném článku. Spíše to zmiňuji pro to, že u nás zakoupit takové osivo, aby skutečně vyrostlo co má, je často nadlidský úkol.

VÝSEV

Po obstarání osiva následuje jeho zasazení. K tomu potřebujeme nádobu pro klíčení a substrát. Osobně používám Zahradnický substrát A pro výsev, množení a řízkování od firmy Rašelina Soběslav. Tento substrát míchám s perlitem v poměru 1 : 1. Perlit slouží k delšímu udržení vlhkosti a tím vytvoření stabilnějších podmínek. Perlit zakoupíte v každém zahradnictví nebo i stavebnictví a stačí jej před použitím propláchnout od prachovin. Nádobu pro výsev volíme podle množství sázených semen. Pokud chceme sázet pár semínek, použijeme květináčky. Pro výsev jsou vhodné spíše hranaté květináče, protože můžeme umístit 4 semínka do rohů a 1 doprostřed. Lze také použít rašelinové tablety Jiffy nebo médium pro klíčení Rockwool. Pro výsev většího množství semen jsou vhodné sadbovače. Lze zakoupit přímo hotové sadbovače s Rockwoolem nebo tzv. minipařeniště. Do minipařenišť můžeme umístit přímo vyráběná plata, která naplníme substrátem pro výseb, nebo můžeme plata vyndat (případně zakoupit minipařeniště bez plat) a umístit Rockwool nebo tablety Jiffy. Vlhkost budeme udržovat pomocí rozprašovače. Při klasické zálivce konví bychom si semínka vyplavili. To jsme si řekli, do čeho vysévat. Naopak rozhodně si nenakličujte semínka ve vatě či na ubrousku. Prvotní drobné kořínky ubrouskem nebo vatou prorostou a při naší snaze je vysvobodit a semenáček přesadit do substrátu může dojít k takovému poškození kořenového systému, že to pro rostlinu bude mít fatální následky. A pokud bychom přesadili semenáčky i s kousky vaty nebo ubrousku, je vysoká pravděpodobnost, že kořínky začnou zahnívat, což povede ke stejnému výsledku. Takže zcela jednoduše semínko + substrát = úspěch, neboť mnohdy méně znamená více.

     

Pokud chceme vyset všechna semena, sázíme je do plat, tablet nebo Rockwoolu po jednom. Pokud chceme sázet jen několik rostlin, je dobré sázet po 2 semínkách. Jakmile vyklíčí, budou si vzájemně kompetovat o světlo a rychleji tak narostou. Větší rostlinu pak necháme a malou ustřihneme. A nebo se rozhodneme nechat obě, to už je na nás. Pamatujte - čím více semen zasejeme, tím více si potom můžeme vybírat větší a silnější rostliny. Proto pokud máme prostor, nešetříme a sázíme všechno. I kdybychom jen chtěli 2 rostliny, vysejme 10 semen a 8 nejmenších ustřihneme. Dostaneme tak vždy ty nejsilnější rostliny, které jsme ze zakoupených semen dostat mohli. A pokud už teď myslíme na další sezónu... Nemá cenu semínka šetřit, protože jakmile papriky dozrají, budete mít desítky vlastních semen. 

Samotný výsev je tedy velmi jednoduchý. Při použití substrátu naplníme sadbovače substrátem a zarovnáme. Substrát by měl být již navlhčený, ale ne mokrý. Většinou je ve vhodném stavu už v zakoupeném pytli. Následně vezmeme například tužku a do substrátu vyhloubíme maximálně 0,5 cm hlubokou jamku (nebo jamky, pokud sázíme po 2). Poté vezmeme semínko a položíme jej do jamky. Semínko by mělo ležet "naplacato". Nestane se tak, že by kořínek začal klíčit neboře. Následně jamku opatrně zahrneme okolním substrátem. Postup opakujeme pro všechna ostatní semínka. Jakmile jsme hotovi, použijeme rozprašovač pro mírné zavlažení půdy. Na každou buňku sadbovače osobně dávám dvě štědrá stlačení. Pokud sázíme do Rockwoolu nebo Jiffy tablet, je postup podobný. Nejprve médium necháme nasáknout vodou dle návodu přiloženému ke každému balení. Poté hloubíme jamku a vkládáme semínko. Detailní postup je ale vždy vyobrazen i včetně grafiky v příbalovém manuálu. Po zasazení (platí pro všechny doposud zmíněné možnosti) přiložíme víko minipařeniště (pokud používáme) a úplně uzavřeme větrání. Tím docílíme stálých vlhkostních podmínek uvnitř. Dále je vhodné ustálení teplotních podmínek. Ideální teplota pro klíčení se uvádí 26 °C. Osobně jsem takto vysokou teplotu nikdy nepoužil, vždy se pohybovala od 18 do 24 °C. A i přes tyto teplotní výkyvy mi vždy vše klíčilo. Proto to nepřehánějme - mějte vždy na paměti, že papriky pocházejí z přírody, ne z laboratoře, a tam vždy funguje například noční pokles teplot, změna klimatu atd. No a papriky tam pořád rostou lépe, než v květináči.

     

      

Doba klíčení se různí. U C. annuum, C. baccatum C. frutescens se pohybuje od 1 do 3 týdnů, u C. chinense a C. pubescens většinou okolo 2-4 týdnů, ale i více. U ostatních divokých druhů se klíčení může protáhnout až na 2-6 měsíců. Pokud se budeme bavit o domestikovaných druzích, pak tuto dobu berte jako orientační. Už mi klíčila semínka všech druhů i po 2-3 dnech, ale také po 2-3 měsících. Vyplatí se osivo nechat klíčit co nejdéle, než ho vyhodíme. Vždy je šance, že se nevyklíčené semínko dříve nebo později probere. 

PROBLÉMY PŘI VÝSEVU

Jak to tak bývá, i při sebelepší péči se během výsevu můžeme setkat s různými problémy. Některé můžeme způsobit sami, s jinými nenaděláme nic. Nejčastějším problémem je uhnívání klíčících rostlin. To je způsobeno přemokřením substrátu. Vždy mějme na paměti, že substrát musí být vlhký, ne mokrý. Taková moje osobní pomůcka je, že pokud substrát zmáčkneme mezi dvěma prsty a ukápne nebo dokonce vyteče z něj voda, je příliš mokrý. Pokud žádnou vodu nevidíme nebo substrát práší, je příliš suchý. Pokud se mezi prsty voda objeví, ale neukápne, je vlhkost ideální. Do příliš suchého substrátu opatrně přidáváme vodu a vždy pečlivě promícháme, aby nám nevznikla suchá místa a naopak mokré hrudky. Pokud chceme ihned začít sázet, je vhodné přidávat vodu vlažnou nebo alespoň o pokojové teplotě. Příliš mokrý substrát můžeme naopak nechat proschnout (urychlíme na topení nebo v troubě na 50 °C) nebo smíchat se substrátem sušším, pokud máme.

Dále často pěstitelům rostlinky schnou. Je velmi důležité držet stabilní vlhkost substrátu. Pokud nám poschne dospělá rostlina, po zalití se vzpamatuje a maximálně pustí pár listů. Případně uschne polovina kytky, ale opět obrazí. Pokud nám ale uschne semenáček, můžeme sázet nový. Také se může stát, že semínka neklíčí. Potom může být na vině nekvalitní osivo, ale často se jedná o nevědomé zavinění pěstitelem. Konkrétně se jedná o následky kolísání teplot nebo pravidelného vysychání a zalévání půdy. Semínko se takto vyšší teplotou nebo vlhkostí probudí, začne růst, ale vyschnutí substrátu nebo snížení teploty jej zabije. Opět můžeme sázet znova. Případně můžeme substrát odkrýt a podívat se, jestli semínka už nemají kořínky a v takovém případě očekáváme během následujících dní první lístky. Jedním z největších problémů při výsevu je také lajdácké značení odrůd. Končí to v létě a na podzim dotazy "co mi to vyrostlo?" Odpověď na tuto otázku má vědět zahradník, jinak je to opravdu velmi špatný zahradník. Co tedy správně udělat? Každou rostlinu označit štítkem s názvem této odrůdy. Štítek můžeme zakoupit zapichovací, který umístíme do substrátu vedle stonku rostliny, nebo přivazovací, který přímo na stonek uvážeme. Štítek pak popíšeme nejlépe tužkou, která je odolná vůči vodě i slunečnímu svitu. Centrofix se sice nesmyje, ale na slunci může vyblednout. Další možností je učinit si na papíře plánek záhonku a rostlinky si poznačit zde. Osobně dělám oboje, pro jistotu. Samozřejmě, stane se, že z rostliny rostou jiné plody, než očekáváme. To je poté vhodné řešit přímo s prodejcem osiva. Může se totiž stát, že se spráší dvě různé odrůdy, pokud nejsou pěstovány izolovaně. Tento problém nejčastěji nastává při pěstování v truhlících, kam se pěstitel snaží umístit co nejvíce odrůd vedle sebe. Sousední rostliny se tak spráší a vzniká hybrid, slangově označován jako kukačka. A zde si dovolím napsat holý fakt: Ustálených odrůd je tolik, že je nelze určit z fotek, a to ani při detailních snímcích listů, květů, plodů a habitu rostliny. Ne každá podlouhlá paprička je Rawit nebo Cayenne. Ne každá baculatá "chinenska" je Habanero. A ne každá paprika s ocáskem je Moruga. A pokud se ještě k tomu jedná o hybridní odrůdu, není v našich silách určit ani druh. My se zde sice vlastní odrůdy šlechtit naučíme, ale cíleně, nikoli nechtěně. 

Při výsevu se můžeme mimo jiné setkat se škůdci. Zejména se jedná o larvy smutnic nebo jiných mušek (Diptera). Ty většinou nejsou jakkoli nebezpečné, jen poněkud otravné. Většinou stačí substrát posypat jemnou vrstvou křemičitého písku. Dále lze viditelné larvy odstraňovat svépomocí. Případně lze použít insekticidy (přípravek Mospilan údajně mladé semenáčky nepoškodil). Není také na škodu umístit vedle rostlinek lepové pasti na létající hmyz nebo zavařovačku s trochou slivovice a dírkami ve víku, kam dospělé mušky zalétnou a uhynou. Naopak nebezpečnější mohou být mšice a molice, které si obě na měkkých a šťavnatých nových výhoncích vyloženě pochutnávají. Dále nás mohou silně ohrozit svilušky, což jsou drobní, méně než 1 mm velcí parazité, kteří nabodávají rostlinná pletiva. Problém je, že tyto parazity často detekujeme v momentě, kdy je pozdě. Setkáme se s nimi nejčastěji při pěstování ve skleníku nebo fóliovníku. Preventivně lze mladé semenáčky ošetřovat například přípravkem Neem Azal, což je produkt na bázi přírodních olejů a silic odpuzující tyto parazity. Při napadení parazitem je třeba použití těžkou chemii (Vermitec 1.8 EC) nebo napadené rostlinky rovnou zlikvidovat a zbytek ošetřit preventivní dávkou. O parazitech si ale povíme více v konkrétní kapitole. Dále se může vyskytnout padlí klíčících rostlin, kterému zabráníme aplikací Previcuru pro klíčící rostlinky.

Nejobávanějším problémem je zaseknutí děložních lístků v semínku ("efekt sloního ucha"). Pokud se zaseknou pouze špičky nebo půlka lístku, o nic nejde. Opatrně chytneme jednou rukou sazeničku a druhou lístky, které ze semínka trčí ven a odtáhneme.  Vhodné je před tímto úkonem zvýšit vlhkost, například rostlinku porosit, čímž bude následné vyjmutí jednodušší a plynulejší. Někdy se stane, že se část lístků, která je v semínku, odtrhne. To však nevadí. I polovina nebo třetina děložních lístků rostlině stačí na zahájení fotosyntézy. Nejhorší případ nastává tehdy, když ze semínka trčí pouze stonek. Takováto rostlina se musí semínka zbavit sama, naší pomocí bychom pouze odtrhli celý stonek. V naprosté většině případů rostlina hyne. Dokud však nespotřebuje veškeré živiny uložené v semínku, bude stále žít. Semínko totiž obsahuje pro začátek opravdu mnoho živin a zaseknutá rostlina tak může přežívat klidně měsíc nebo dva, než uhyne. Je to také krásná ukázka toho, že klíčící rostliny mají svou vlastní zásobárnu živin a není rozhodně potřeba je nějakou dobu hnojit. Samotnému zaseknutí lze jistou mírou lze zabránit namočením semínek na 24 hodin před samotným výsevem do vody. Rostlina z něj pak snáze vyklouzne.  

STANOVIŠTĚ PO VYKLÍČENÍ

Ihned poté, co rostliny vyklíčí, potřebují světlo. Bez něj se vytáhnou a budou připomínat spíše řeřichu. Takto vytažené rostliny jsou příliš slabé, často se ani neudrží vzpřímené a plazí se po substrátu. Pokud máme okno směřované na jih, pak je to jediné vhodné místo, kde nemusíme používat dalšího umělého přisvěcování. Okno směřované na východ, západ nebo dokonce sever má nedostatečné až nulové osvětlení. I na jižním okně je však v zimních měsících a začátkem jara poměrně málo světla. Není tedy na škodu rostlinám více světla dopřát. Postačí nám k tomu otevřená kartonová krabice a alobal. Z krabice vyřízneme jednu přední stěnu. Poté zadní stěnu a obě boční strany zevnitř polepíme alobalem. Do krabice umístíme sadbovač nebo květináče a otevřenou stranou postavíme k oknu. Dopadající světlo se tak bude odrážet zezadu i ze stran a mnohonásobně tak zvýšíme množství světla, které na rostlinky dopadne. Pokud však rostliny pěstujeme na okně, nesmí se pod ním nacházet topení. Zapínání a vypínání topení způsobující opakované ohřátí a ochlazení substrátu a samotné kolísání teploty vzduchu má velmi špatný vliv na sazenice. Trpí pak během růstu nevratnými, často fatálními deformacemi. Situaci může vyřešit polystyren. Ten by měl být alespoň 10 cm vysoký a jeho plocha by měla plně pokrývat plochu sadbovače. Při tomto opatření můžeme pěstovat i nad topením, protože polystyren všechno teplo nad topením pohltí a rozprostře do okolí. Dále si i po vypnutí topení teplo jakožto izolant uchová a pomáhá tak naopak stabilní podmínky udržet. Rostliny na okně mohou zůstat až do jejich přesazení v květnu.

Pokud jižní okno nemáme, nebo se nám na něj sazenice nevejdou, musíme svítit. Lze použít žárovky i zářivky podle prostoru, který potřebujeme pokrýt. Ačkoli v Grow-Shopech můžeme narazit na specializované zářivky pro pěstování rostlin, jako jsou různé fluorescenční trubice, jejich cena je často astronomická. Bohatě si vystačíme s LED žárovkami. Pro pěstování nejsou důležité lumeny, ačkoli se vám prodejci budou pokoušet namluvit opak a prodat nejdražší zářivky a nejvyššími hodnotami. Klíčové je složení světelného spektra žárovky. V poslední době dochází k rozmachu tzv. full-spectrum svítidel. To jsou LED žárovky nebo panely, které mají složení spektra přesně dělané pro růst rostlin. Obrázek vlevo zobrazuje světelné spektrum, které rostliny absorbují. Na první pohled si všimneme, že graf má dvě maxima, jedno v modrém a druhé v červeném spektru. Tato spektra rostlina využívá pro tvorbu chlorofylů a + b, tedy zelených barviv nezbytných pro fotosyntézu a tím pádem i růst a samotný život rostliny. Všimneme si také, že v oblasti zeleného a částečně i žlutého spektra se nachází minimum a rostlina tak toto spektrum neabsorbuje, naopak jej reflektuje (odráží). Z toho důvodu jsou také rostliny zelené, protože pohltí modrou, částečně žlutou a dále oranžovou a červenou a zpátky tak vyzařují jen zelenou, co se námi viditelného spektra týče. Červené plody zase absorbují všechny barvy krom červené a oranžové, které odráží zpět - a tyto barvy my tedy vidíme. Modré květy odráží záření modré a zbytek absorbují atd. atd. Takže pokud se budeme bavit o vhodném spektru pro růst, mělo by se skládat převážně z modré (pro chlorofyl a), červené (chlorofyl b) a nad rámec toho může obsahovat záření infračervené, ultrafialové a teplou i studenou bílou (takové žárovky nesou označení full spectrum). Pozor je třeba dát si pouze na levná světla z Číny (Aliexpress apod.). Čipy těchto světel totiž nejsou originální UV diody, ale většinou pouze klasické bílé čipy překryté UV luminoforem, tedy pouze bílé světlo procházející přes obarvené sklíčko. A co hůř, tato nekvalitní světla můžete zakoupit u nás jako čistý přeprodej z Ali za nehorázně vysoké sumy. Vždy se proto zaměřte na původ čipů, což vám v každé prodejně rádi objasní. 

Pro pěstování většího množství sazenic se pak hodí spíše výbojky. Pro papriky je ideálních 600 W, méně nebo naopak více je zbytečné a v případě potřeby je vhodnější pořídit výbojek více. Takováto výbojka v závislosti na kvalitě plnohodnotně osvítí plochu třeba 1,5 x 1,5 metru. V případě malých semenáčků pěstovaných v květináčku okolo 5 cm v průměru tak lampa zvládne plnohodnotně osvítit téměř tisíc malých sazeniček (později samozřejmě méně). Výhodou výbojky je také to, že ji nemusíme udržovat v nějaké konstantní výšce od sazenic, tedy ji neustále zvedat. Jednoduše ji zapneme třeba 1 metr nad sazenicemi a máme vystaráno. Nevýhodou může být vyšší spotřeba, avšak pokud bychom stejně velkou plochu měli osvítit zářivkami nebo LED panely, neprosvítíme za ty necelé 3 měsíce ani pořizovací částku těchto světel (například kvalitní LED panel, který osvítí plochu 0,5 x 0,5 metru stojí asi 12 tisíc). 

Tolik obecně. Zkušenosti mnoha pěstitelů (včetně našich) jsou takové, že rostliny parádně rostou pod čímkoli, co má spektrum studené bílé. Není tedy vhodná přímo hraniční, nejnižší hodnota studené bílé, což je 4.000 K, ale alespoň 5.600, ideálně 6.000 K. My jsme našli nejlepší poměr cena/výkon v akvarijních světlech Tommi LFL-CL. Pozor, vyrábí se 3 typy. Používáme W (studená bílá, 7.000 K) i B/W (bílá 7.000 K + modrá 10.000 K) a nemůžeme si je vynachválit. Existuje ještě pouze červená varianta, která sama o sobě není vhodná. Lze ji ale pořídit jako doplňující osvětlení. K dostání by také brzy měla být kombinace bílé, modré i červené, což by byla nejlepší možná kombinace. 

Kliknutím pokračujte na článek o přesazování semenáčů a jejich růstu.

 ZPĚT
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.