Šlechtění papriky

Šlechtění chilli je proces navazující na jeho křížení, jehož detailní postup jsme si shrnuli v samostatném článku. Pro shrnutí zde dochází k přenosu pylu odrůdy otcovské na bliznu odrůdy mateřské. Jelikož mají papriky oboupohlavní květy, musely jsme si je uzpůsobit otrháním tyčinek mateřské odrůdy. Jakmile pylové zrno proklíčilo pylovou láčku, došlo k oplození, vzniku zygoty a následně k tvorbě plodu, který nese semena pro generaci F1 (o tom za chvíli). Následný opakovaný výsev a selekci požadovaných znaků, v průběhu čehož dojde k ustálení daných znaků, označujeme jako šlechtění. 

Proč vůbec papriky křížit?

Důvodů je skutečně nepřeberné množství, my je však můžeme rozdělit do dvou velkých celků - tvorba zcela nových odrůd nebo vylepšení vlastností odrůd stávajících. V případě tvorby nové odrůdy je postup poměrně snadný. Stačí provést křížení a následně po několik generací v plně izolovaném prostředí selektovat fenotyp, který se nám líbí. Odrůda je stabilní zhruba po 6-10 generacích v závislosti na stabilitě a rozdílnosti rodičovských odrůd. Vylepšení vlastností stávajících odrůd je věc složitá. Chceme totiž odrůdu zachovat, jen pozměnit některé její znaky. Může e chtít zvýšit výnos, změnit hodnotu palu, vytvořit odrůdu resistentní proti určitému patogenu, vylepšit chuťové vlastnosti či se zaměřit na estetickou stránku rostliny (barva plodů apod.). Tento okruh je náročný zejména proto, že musíme přesně vědět, co dělat. Tedy jakou odrůdu s požadovanými vlastnostmi použijeme jako otcovskou atd. Navíc se může stát, že budeme potřebovat dokonce několik otcovských odrůd. Provádí se i tzv. backcross, tedy zpětné křížení, kdy vzniklého hybrida (zpravidla vždy ob generaci) křížíme s mateřskou odrůdou. Tím dosáhneme většinového podílu genofondu matky a vybíráme pouze fenotypy, které zdědily požadované vlastnosti otce. Je zřejmé, že se zde pracuje se stovkami až tisíci rostlin. V tomto článku se tomuto odvětví úplně vyhneme, je však velmi pravděpodobné, že v budoucnu se o něm ještě zmíníme. Nemusíte se však bát, že bychom vás ochudili o nějaké informace, protože tento článek jich na jedno přečtení obsahuje možná až příliš. 

Co vůbec křížíme?

I zde se můžeme bavit o dvou kytegoriích, ty jsou však vědecky pevně dané. Při křížení intraspecifickém křížíme dvě odrůdy stejného druhu (například Capsicum annuum cv. Black Pearl x C. annuum cv. Jalapeno Orange). Většinou platí, že takové crossy (krátký termín pocházenjcí z angličtiny hojně používaný namísto slova křížení) mají při správné metodice téměř 100% úspěšnost. Oproti tomu křížení interspecifické zahrnuje dvě odrůdy různých biologických druhů, tedy například Capsicum baccatum cv. Aji Mango x Capsicum chinense cv. Bhut Jolokia Mustard. Při tomto typu křížení záleží nejen na tom, které druhy použijeme, ale také na tom, který použijeme jako matku a který jako otce. Křížení druhů C. annuum C. galapagoense  bylo úspěšné a semena klíčila, při opačném křížení, tedy C. galapagoense x C. annuum bylo osivo sterilní. Pro představu vkládáme tabulku, kterou jsme sestavili na základě mnoha vědeckých prací zaměřených na mezidruhové křížení chilli. Interspecifické křížení s sebou celkově nese nemalou řadu problémů. Výše zmíněné sterilní osivo je typickým případem. Provedeme křížení, květ neopadne a stejně tak naše prvotní nadšení, když začne růst plod. Po jeho otevření zjistíme, že nese plně vyvinutá semena. Když je ale vysejeme, po dvou měsících vezme za vděk substrátu možná jen plíseň. Ke sterilitě může dojít i později, například osivo pro F1 generaci vyklíčí normálně, ale osivo sebrané z plodů této generace již neklíčí. Problém bývají také samotné sterilní plody, kdy sice dojde k jejich vývoji, ale jsou zcela bez semen nebo semena nejsou vyvinuta tak, aby byla schopná klíčit. O problémech křížení si však povíme více v závěru kapitoly.

Obrázek č. 1: Mezidruhové interakce vybraných druhů papriky (Capsicum). HF - vysoce fertilní (highly fertile), PF - částečně fertilní (partly fertile), NG - semena F1 generace klíčí normálně, EC - hybridní generace vypěstována pomocí dissekce embrye (raised by embryo culture) a IV - potomstvo neplodné (inviable seeds). Kategorie NG může znít sice dobře, nic však nevypovídá o následné fertilitě květů nebo plodů. Jinak řečeno, semeno samozřejmě může klíčit, ale nemusí dát život plodné rostlině. U kolonek HF nebo PF byla alespoň prokázána určitá míra fertility. U kolonek s pomlčkou nebylo provedeno křížení, nebo o této skutečnosti nemáme data. Budeme se snažit sami tato místa zaplnit. 

 

Pokud bychom měli jmenovat 2 nejznámější mezidruhové hybridy, vsadíme se, že je všichni znáte. Konkrétně se jedná o Bhut (Bhoot) Jolokia (Capsicum chinense C. frutescens) a Pimento da Neyde (C. chinense C. annuum). Mezidruhový charakter odrůda Bhut Jolokia potvrdila genetická studie. Na základě tohoto zjištění došlo dokonce o popisu nového druhu, Capsicum assamicum J. Purkay & Lok. Singh. Ten však není respektovaný ze zjevného důvodu. Bhut Jolokia vznikla v Assamu spontánním křížením C. chinense a C. frutescens, v obou případech domestikovamých kultivarů. Vzhledem k tomu, že každý mezidruhový hybrid, nehledě na stádium jeho ustálení, bude mít vždy jiný genotyp, mohli bychom každého takového hybrida popsat jako nový druh. Z tohoto zjevného hlediska je takový popis odrůdy Bhut Jolokia zcela bezcenný až úsměvný. Pimento da Neyde oproti tomu koluje mezi jihoamerickými pěstitely několik desítek let, celosvětové pozornosti se jí dostalo až v poslední době. První oficiální zmínky o odrůdě máme v roce 2006 od ženy jménem Neyde Hidalgo, která osivo zakoupila na některém z brazilských eshopů bez uvedení názvu odrůdy. Ze všech semen označených jako kříženec těchto dvou druhů vyklíčilo pouze jedno. Citujeme: "Tahle odrůda je nejpálivější, kterou jsme tu kdy pěstovali. Manžel ji mijule! Já se o ni hlavně starám, roste jako z vody. *** Eshop, odkud jsem je tady v Brazílii koupila, už neexistuje. Odrůda neměla jméno, jen číselné označení (pozn. pravděpodobně zkratky typu USDA, CAP, CGN aj.), které si pochopitelně nepamatuji. Takový detail, voní podobně jako jihobrazilské odrůdy, neumím to popsat, ale hodně se to liší od těch malých červených odrůd." Mimochodem, získat tyto informace bylo opravdu velmi obtížné. Jelikož došlo ke ztrátě číselného označení, došlo postupně k pojmenování na počest objevitelky - Pimento da Neyde, což postupem času přešlo na Pimenta da Neyde.

A co víc, noví hybridi, kteří vznikají velmi oblíbeným křížením Bhut Jolokia x Pimenta da Neyde jsou snad vždy vedeni jako druh Capsicum chinense. Ve skutečnosti se ale jedná o trihybridy [C. chinense x C. frutescens] x [C. chinense x C. annuum]. Pravda je taková, že mnoho obchodníků pěstuje chilli pouze z finančního zájmu a jen málo z nich to dělá srdcem. Proto tyto skutečnosti ignorují. O této problematice si opět povíce víc později. 

Dost povídání, jdeme šlechtit!

Tuto část jsme dále rozdělili do 3 bloků, generace F1, generace F2 a generace následující. Nejdříve si však pojďme vysvětlit, o co vůbec jde. V samotném začátku provádíme křížení dvou rodičovských odrůd - ty označujeme jako generaci p (parentální, rodičovskou). Ze semen mateřské odrůdy sbíráme osivo, ze kterého roste generace F1 - první filiální (dceřinná) generace. Z plodů generace F1 sbíráme osivo pro generaci F2 a tak dále až po F6-10, kdy se odrůda stává relativně stabilní. Důležitým rozdílem šlechtění oproti křížení je ten, že již papriky pěstujeme tak, jako bychom to dělali normálně - necháme květy se samotné sprášit, tedy již dále nekřížíme. Velmi důležité jsou zejména první dvě generace, a právě proto jim věnoujeme každé samostatný blok.

Generace F1

Z pěstitelského hlediska nejsnažší generace. To je dáno faktem, že se jedná o jakýsi pomyslný průměr znaků obou rodičovských odrůd, přičemž více či méně převažuje charakter matky. Rostliny se vzájemně prakticky neliší. Z toho důvodu stačí mít několik nebo dokonce jedinou sazenici této generace. Naopak k extrémnímu rozštěpu fenotypů dochází v generaci následující, tedy F2. Proto si, nehledě na množství rostlin, musíme zajistit mnoho semen (ve finále v dobrých podmínkách jediná sazenice bude mít minimálně 50 plodů, i kdyby v každém bylo 10 semen, 500 rostlin F2 generace je velmi slušný základ). 

Velmi důležitou skutečností je, že fenotyp F1 generace už v těch dalších prakticky neuvidíme. Tato generace slouží pouze k tomu, aby vlivem samosprášení došlo k mnoha kombinacím genů obou rodičů a dala tak základ pro generaci F2. Na základě plodů F1 generace proto nikdy neprovádíme selekci (on by se totožný plod možná našel, ale budete ho v 1000 rostlinách hledat?). Stejně tak je do nebe volající blbost odrůdu na základě fenotypu F1 generace pojmenovat a to z mnoha důvodů. Mimo předchozí bod (proč pojmenovat něco, co už neuvidím) je tu také fakt, že z rostliny F1 generace vypěstujeme třeba 200 rostlin - a to všechny ponesou stejný název, i když každá bude vypadat úplně jinak? No není to k smíchu? Zkrátka a jednoduše, první filiální generace slouží pouze jako donor genetického materiálu pro generaci F2. 

Je na čase vysvětlit se 2 kriticky důležité termíny, genotyp a fenotyp. Genotyp je soubor všech genů daného organismu. Fenotyp je vnějším projevem genotypu. Chápu, že jsem toho teď moc neřekl. Genotyp může nést geny, které my na paprice nevidíme. Například pokud budeme křížit červenou papriku s bílou a plody F1 generace budou červené - to je fenotyp. Rostlina však nese také možné kombinace genů (alel) pro tvorbu odrůdy bílé, kterou možná uvidíme v dalších generacích - a toto je genotyp. Naše šlechtění (selekce) tak probíhá na základě toho, které znaky se na základě projevu konkrétních genů ve fenotypu projeví. Na téma genetiky bude samostatný článek, ve kterém se vše potřebné dozvíte. 

Generace F2

Jedná se o zcela opačný extrém předchozí generace. Každé pylové zrno na tyčince a každé vajíčko v semeníku u květů generace F1 nese odlišné a zcela náhodně vybrané úseky DNA jednoho z rodičů. Představte si, že vezmete několik kilometrů dlouhé vlákno DNA matky a stejně tak otce a obě rozstříháte na pěticentimetrové kousky. Pak vždy vezmete zcela náhodně jeden kousek od matky a jeden od otce a dáte je dohromady. Tak přesně takový mišmaš se odehrává při oplozování květů v generaci F1 (tedy ne doslova takový, ale jako přirovnání nám to postačí). Je tak asi jasné, že pokud chceme odhalit co možná největší množství možných fenotypů, budeme muset vyset co nejvíce semen. Alespoň 30-50 rostlin F2 je naprostý základ, ideální je pracovat se stovkami rostlin. A právě zde přichází ten moment, kdy začínáme selektovat fenotypy k dalšímu ustálení. 

Je třeba si uvědomit, že ustálení nějakou dobu trvá. Určitě je úžasné pokusit se ustálit 20 různých nádherných fenotypů, mějte však na paměti, že příští rok budete mít 20 fenotypů x 30 rostlin, tedy minimálně 600 sazenic, aby mělo šlechtění vůbec nějaký smysl. Ideální je proto vybrat si 2-3 fenotypy a na ty se zaměřit. A pokud by si jich ustálit zasloužilo víc, pak uchovat osivo a pracovat na něm později. 

Generace F3 a následující

Veškeré následující generace jsou repetitivní a spočívají v poměrně jednoduché věci. Snažime se v nich najít fenotyp s požadovanými znaky, který jsme vybrali v předchozí generaci. V generaci F3 hledáme rostliny nejvíce se podobající vybranému fenotypu generace F2, v generaci F4 provádíme totéž ke zmíněné rostlině generace F3 a tak dále. Skutečného ustálení docílíme v momentě, kdy 3 roky po sobě vypěstujeme téměř identické rostliny. Nyní je ten moment, kdy můžeme novou odrůdu na základě jejich vlastností pojmenovat. 

Na začátku jsem zmiňoval, že je důležité rostliny pěstovat v plně izolovaném prostředí, a to po celou dobu šlechtění. Co to tedy znamená? Představme si, že necháme naši novou rostlinu F1 generace jen tak stát na zahradě. Přiletí včela, která zvorna pár kilometrů odsud sedla na sazenici sladké papriky a přistane na čerstvě otevřeném květu, který ještě ani neprodukuje pyl. Co by se asi tak mohlo stát? Abychom zamezili nechtěnému křížení, je potřeba květy izolovat. K tomu používáme plastové ZIP sáčky nebo čajové pytlíky. Obepneme je kolem květů těsně před otevřením a tím zajistíme, že se na ně žádný další pyl nedostane. ZIP sáčky mají výhodu, že jsou zcela neprodyšné, mezi nevýhody pak patří vysoké riziko upadnutí květu důsledkem velmi vysokých teplot nebo vlhkosti v sáčku. Čajový pytlík působí sice poněkum děravě, avšak proti cizímu pylu ochrání spolehlivě. Izolace květu je jediná možnost, jak si zajistit čisté osivo pro další generace. Je to také ideální metoda, jak si zajistit čisté osivo již existující generace, kterou chceme pěstovat další rok. 

Chyby při šlechtění

Nejčastější chyby jsme si prakticky už vypsali. Zanedbaná izolace vede k nechtěnému křížení, kdy se pak prodlouží doba ustálení o několik let. Mimo to však do genotypu dostaneme vlastnosti odrůd, se kterou bychom třeba ani křížit nechtěli. Pokud by se nám takto odrůda zkřížila každých 5 let, bylo by prakticky nemožné ji ustálit. A ono se to může stát klidně každý rok. 

Velký bod úrazu je pojmenování nestabilní odrůdy, a to hned z několika hledisek. Proč pojmenovat něco, co nevíme, jak bude za několik generací vypadat? A pokud třeba semena rozešleme do světa a později díy rozdílnému fenotypu název změníme, ty desítky nebo stovky lidí, kteří naši genetiku pěstovali, to rozhodně dělat nebudou. A my bychom v tom jen udělali bordel. S tím šřením je tu ještě jedna věc. My jakožto prodejci nabídneme hybridní osivo rané generace pod nějakým názvem. Pokud je to osivo F1 generace, pak jsme neudělali nic víc, než samotné křížení, které zvládne i cvičená opice. Někdo si naše osivo koupí a 10 let na odrůda bude pracovat. Výsledkem bude, že se mu povede ustálit několik různých fenotypů. Už asi víte, kam mířím. Každý takový člověk si po těch letech dřiny má právo ty ustálené odrůdy pojmenovat podle sebe. Je pouze naše věc, že se s ostatními chceme podělit o naši ranou genetiku, nemůžeme však nikoho nutit, aby se držel našeho názvu. Přece tady nebudeme mít Redcone Ornamental nebo Devil's Goji ve 200 fenotypech. Ano, i my jsme ojediněle nestabilní odrůdy na základě F2 fenotypů pojmenovali a nechali jsme je i na eshopu proto, abychom v tom nedělali výše zmíněný nepořádek. Pravda je však taková, že to je chyba, ze které jsme se ale už poučili.

Existuje jeden jediný výjimečný případ, kdy F1 generaci pojmenovat lze. Konkrétně se jedná o skutečnost, kdy F1 generaci neustále produkujeme. Výše zmíněného fenotypového kompromisu F1 generace si jsou vedomi zejména šlechtitelé sladkých paprik. V zahradnictví proto můžeme narazit ma mnoho "ef jedniček". Tyto odrůdy jsou designované na jednorázový výsev, protože se jedná o kombinaci toho nejlepšího z obou rodičů - například velké plody, vysoký výnos a sladká chuť. Pokud z těchto rostlin vysejeme semena F2 generace, budeme zklamaní. Takže ano, pokud každý rok budeme křížit Bhut Jolokia a Trinidad Scorpion Moruga a budeme prodávat osivo F1 generace, pak si ji můžeme nazvat dle libosti. Pokud ale budeme zamýšlet na hybridu dále pracovat, postrádá název sebemenší smysl. 

Velmi častou chybou je nedostatečný sběr a uchování informací. Zde patří i chybný zápis. Mateřskou odrůdu vždy uvádíme jako první a ideálně uvedením binomického druhového názvu i názvu odrůdy. Pokud tedy použijeme Bhut Jolokii jako matku, na kterou přeneseme pyl z odrůdy Jalapeno Maylon, měli bychom výsledného hybrida vést pod označením [C. chinense x C. frutescens] cv. Bhut Jolokia x C. annuum cv. Jalapeno Maylon. Ideální je pak založit si složku a vše pečlivě zaznamenat včetně fotografií - tedy kompletně zdokumentovat celou generaci. Zapsat si a nafotit strukturu a barvu květů, tvar a barvu plodů, jejich chuť, celkovou strukturu rostliny a prakticky vše, co zaznamenat lze. Mimo jiné to potom vám pomůže v budoucím křížení, kdy budete už plus mínus vědět, co od křížení támhletoho s tímhle můžete čekat. 

Ignorace filiální generace. Problém, který se týká zejména prodejců. Od Itala Diega Draxe jsme zakoupili odrůdu The Dream F3. Pomineme teď chybu pojmenování hybrida, kteoru dělá 99 % lidí. Vypěstujeme vlastní rostliny a na eshop vložíme produkt The Dream. Je moc to bije do očí? A stejně je tu obrovské množství lidí, kteří to bez mrknutí oka udělají. A přeci ani trochu nebolí napsat The Dream F4. Stejně tak je třeba zmínit kompletní charakteristiku včetně obou identity rodičů. Pokud chci koupit nestabilní osivo a pracovat na ustálení odrůdy, musím mít přece alespoň základní povědomí o tom, s čím se můžu v dalších generacích setkat. 

Absolutním selháním je poté sloučení druhů. Jednou mezidruhový hybrid znamená navždy mezidruhový hybrid! Představme si situaci, kdy provedeme křížení C. chinense cv. Trinidad Moruga Scorpion x C. baccatum cv. Sugar Rush Cream. Po několika generacích se nám podaří ustálit fenotyp, který bude mít krapaté plody i extrémní pal. Nemůžeme si za žádných okolností dovolit uvést tuto odrůdu jako C. chinense. Můžeme ji označit jako "C. chinense dominantní", vždy však musíme zachovat druhové složení obou rodičů. Aktuálne tuto chybu dělají lidé u odrůdy M. A. Wartryx, což je mezidruhový hybrid mezi C. chinense x C. baccatum. Ale jen proto, že je extrémně pálivý a má krapatý povrch ji všichni vedou jako C. chinense. Bohužel, zde si prodejci neuvědomují, jak velký vliv má jejich označení na podejním webu na zbytek komunity, protože to pak samozřejmě všichni bezhlavě opisují. 

Poslední chybou, kterou si zmíníme, je ztracení standardů. Toto je skutečnost, která v poslední době sužuje celou komunitu. Mnoho prodejců na svém webu uvede, že pokud kupujete nestabilní osivo a chcete v další generaci uvést stejný název, měly by plody vypadat stejně. Například já zakoupím výše zmíněný The Dream F3, který má mít fialové podélné plody, a to i ve zralém stavu. Jelikož je to raná odrůda, může mi vyrůst rostlina se žlutými plody. Samozřejmě, že takovou odrůdu nelze označit jako The Dream F4, protože se neslučuje se standardy, kterou pro "The Dream" stanovil její tvůrce. Obdobný problém pak nastává i u více či méně ustálených odrůd. Mnoho lidí si koupí například odrůdu Trinidad Scorpion Moruga, ze semen vyroste něco, co vypadá spíš jako Bhut Jolokia nebo klidně Habanero, ale co myslíte? Ten člověk si semínka schová samozřejmě pod označením Trinidad Scorpion Moruga, protože to tak přece koupil. Tato ignorace daných standardů je jedním z mnoh hřebíků do rakve kvalitního pěstitelského prostředí. 

Problémy při šlechtění

I když budeme vše dělat důsledně a poctivě, mohou se vyrojit problémy, které nám práci ztíží. Nejčastějším problémem je sterilita, tedy neplodnost. Sterilní může být plod (zcela bez semen nebo s nevyzrálými semeny), samotné osivo (nevyklíčí), ale i květy (rostlina vyklíčí, ale nedojde k opylení nebo oplození a květy upadnou). Tento jev jsme záměrně umístili na první místi, protože se s ním musíme, bohužel, smířit. Zejména u interspecifického křížení sem tam dojde ke kombinaci, která není slučitelná se životem. Tento problém lze více méně překonat provedením vícero křížení stejných druhů (odrůd). Ono už to u některého vyjde. A pokud ne, doporučujeme si znovu prostudovat tabulku v první části článku. Některé druhy mezi sebou křžit nelze (nebo, lépe řečeno, doposud nebylo zjištěno úspěšné křížení). Záleží také na jejich vzájemné příbuznosti. Existují druhové komplexy, které združují velmi blízce si příbuzné druhy. Druhy těchto komplexů mezi sebou lze bez větších obtíží křížit. Pro nás využitelné komplexy jsou "C. annuum" (C. annuum, C. chinense, C. frutescens, C. galapagoense), "C. baccatum" (C. baccatum, C. praetermissum, C. chacoense), "Andean clade" (C. lanceolatum, C. rhomboideum, dalších několik druhů), "Purple Corola clade" (C. cardenasii, C. eximium, dalších několik druhů) a pro zajímavost uvedeme i "komplexy" s jediným druhovým zastoupením, "C. pubescens" (C. pubescens) a "C. tovarii" (C. tovarii). U některých druhů musíme použít přemostění přes tředí druh, tzv. bridge species. Například C. annuum a C. baccatum se spolu moc dobře nekříží. Oba druhy se však velmi ochotně kříží s C. chinense. Křížení C. annuum x [C. baccatum x C. chinense] tak bude úspěšné. 

Opad květů je spojen se snahou docílit izolovaného prostředí. Pokud se rozhodnete pro použití ZIP sáčků, vřele doporučujeme nechat je na rostlině co možná nejkratší dobu. Po 24 hodinách od otevření květu a přenosu pylu na bliznu jej můžeme s klidným svědomím sundat. Oplození u rostlin totiž probíhá tak, že pyl po přistání na bliznu začne klíčit pylovou láčkou. Zrno, které jako první proklíčí k vajíčku, jej oplodní. Žádné pylové zrno není schopné dohnat čtyřiadvacetihodinový náskok. 

Predace na plodech je taktéž častým problémem. Čekáme 2 měsíce, než plod dozraje a když už začne měnit barvu, tak zmizí. Ptáci a drobní hlodavci se těmito plody zkrátka živí a je to další věc, se kterou se musíme smířit. A nebo rostliny zavřít do skleníku. Tak či tak, vždy izolujme co možná největší počet květů, v případě predace tak zvyšujeme šanci, že nám některé z plodů dozrají. Zejména po loňské (2019) kalamitě hraboše dáváme na tento bod velký důraz.

Nedostatek prostoru je problém, který se dá svým způsobem přejít. Když zajdeme do úplného extrému, tak i když budeme mít každoročně jedinou sazenici, po určitě době se nám prostě začne opakovat. Podaří se nám sice rostlinu ustálit, nebudeme si ale moct předem vybrat fenotyp. Musíme se zkrátka spokojit se zcela náhodným výběrem, který nám každoročně přinese kombinace jednoho z milionů pylových zrn a nějakého vajíčka. Pravda je však taková, že jednou se nám ustálení provede. I z toho důvodu může jistým způsobem šlechtit skutečně každý.

Pár slov závěrem

Jak me z předchozích textů o křížení a šlechtění patrné, při troše snahy to zvládne skutečně každý. Pokud se dodrží několik zásadních bodů, tak dokonce na vysoké úrovni. Otázkou pak zůstává, jak moc vážně to se šlechtěním člověk myslí. Produkovat každoročně desítky nestabilních crossů skutečně nikam nevede. V poslední době mám někdy dojem, že se lidé předhánějí v tom, kolik různých křížení se superhoty provedou. Ano, aktuálním trendem je křížit mezi sebou extrémně pálivé papriky. Lidi už asi zapomněli, že paprika může mít i chuť. To je faktor, který většina lidí u superhotů neocení. Ty tak mají společného nejen to, že šíleně pálí, ale mnohdy vypadají prakticky stejně. Docela pěkně to vystihl tvůrce odrůdy JAFSH, což je zkratka pro "Just Another Fucking Super Hot". Je jich už prostě moc a 90 %z nich ani není stabilních. 

Z našeho hlediska se stává prioritou zajistit lidem možnost zakoupit si izolované osivo ustálených odrůd. Ano, sami křížíme a vyvíjíme nové odrůdy, už dávno to ale není hlavní směr, kterým bychom se chtěli ubírat. Z toho důvodu pro vás na podzim 2020 chystáme možnost izolovaného osiva. Budete si tak moci zakoupit odrůdu s 99% šancí, že ze semen skutečně vyroste to, co má. To je faktor, který lidé ocení daleko víc, než stovky nestabilních a nepoživatelných superhotů. Co se týče samotných crossů, tak máme mnoho projektů na nové chuťově zajímavé odrůdy (a samozřejmě i nějaké ty superhoty). To vše se ale už brzy dozvíte. 

Na závěr přejeme všem, kteří se rozhodli do křížení a šlechtění jít, hodně štestí a pevnou vůli. Věříme, že se nenecháte prvotními nezdary odradit a jednou budete moct říct - toto je odrůda, která pochází z mé dílny!

Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.