Přesazování a růst

PŘESAZOVÁNÍ A RŮST

 Čím více sazenice rostou, tím více toho potřebují. Ať už se jedná o živiny, vodu, prostor nebo světlo. Malé semenáčky tak bude potřeba brzy přesadit do větší nádoby, častěji je zalévat a pomalu začít přihnojovat. Ovšem nic se nesmí přehánět. Nejčastější chybou v tomto období je přehnaná péče (přehnojení, přelití, zbytečně velký květináč), stejně tak péče nedostatečná (příliš mnoho sazenic na slabý zdroj světla, vysychání substrátu, ...). Pojďme si spolu proto celý proces projít a vysvětlit si, na co dát pozor, kde to nepřehánět a kde naopak nešetřit.

 

 

1# KDY PŘESADIT MALÉ SEMENÁČE

Zde hraje roli velké množství faktorů, zejména v jak velké nádobě jsou semenáče nyní a kolik jich tam je. Pokud vyséváme do klasického plata tvořeného buňkami o rozměrech asi 4x4 cm, pak záleží čistě na počtu sazenic. Pokud máme v každé buňce sazenici jednu, bohatě stačí přesadit po nárůstu 4-5 pravých lístků. Pokud pěstujeme v takové buňce semenáčků více, rozsazujeme je v momentě, kdy si začínají stínit - tedy když se jim začnou překrývat listy. A je úplmně jedno, jestli mají teprve děložní nebo už 2 pravé lístky. Jakmile spolu sazenice o něco soupeří, pak má vždycky nějaká více na úkor té druhé. Jednoduše řečeno, některé sazenice zcela zbytečně strádají. A nelze ani argumentovat tím, že soupeřením sazenice vzájemně rychleji rostou - ano, sice budou vyšší, ale jejich stonky budou v důsledku zrychleného růstu slabé. 

Pokud jsme výsev provedli do mělké misky o větším počtu semínek, pak je vhodné přesazovat již malé semenáčky s děložními lístky. Předejdeme tak hromadnému zamotání kořínků do sebe. To samé platí pro výsevu do vaty nebo do ubrousku - zde je vhodné do substrátu umístit už klíčící semínka. Jak jsme ale psali v předešlé kapitole, jedná se o zbytečnou práci navíc, klíčení ve vatě nepřináší lepší výsledky ani jiná pozitiva, pouze práci pro nás semínka z vaty rozmotávat, čistit je od vláken a stejně nakonec umístit do substrátu. 

 
 

 

2# JAK A DO ČEHO PŘESADIT

Před vyjmutím rostlinky (rostlinek) je vhodné si nachystat nádobu, do které ji chceme přesadit. Rostlinka tak nebude zbytečně schnout, zatímco my budeme hledat květináč. Pro první přesazení je nejvhodnější květináč o objemu 0,3-0,5 l. Menší postrádá smysl, to bychom se s takovým tempem upřesazovali. Naopak větší také ta nejlepší cesta (povíme si za chvíli). Postup je poměrně jednoduchý. Skvělý zlepšovák je nechat semenáčky mírně proschnout. Substrát je tak lehký a snadno se od rostlinek oklepe. Vlhký substrát je velmi těžký a mohl by při odstraňování otrhat většinu kořenů. Květináč vyplníme až po okraj substrátem. Lze ještě použít substrát pro výsev, vhodnější je však použití směsi substrátu pro výsev a substrátu na pěstování zeleniny bez přidaných hnojiv v poměru 1:1. Prstem doprostřed vyhloubíme jamku. Následně vyjmeme semenáček. Plata mají tu výhodu, že buňku jednoduše zespod zmáčkneme a semenáč je venku. V jiných případech není na škodu podebrat semenáče lžící. Semenáč pak očistíme od hlíny, většinou stačí lehce oklepat nebo přejet prsty. Všimneme si, že semenáč má hlavní kořen, který je často několikrát delší, než nadzemní část rostliny, a větví se v kořeny postranní. Při prvním přesazování hlavní kořen zaštípneme. Stačí opravdu jen cvaknout špičku, pokud má ale kořen 10 cm a druhá polovina už se prakticky nevětví, můžeme ho vzít klidně o polovinu. Čeho tím dosáhneme? Hlavní kořen se tak nebude táhnout až k zemskému jádru a místo toho se začne větvit, tedy plně využívat prostor okolo sebe a budovat kvalitní kořenový bal. Pokud bychom hlavní kořen nezaštípli, veškerá energie rostliny by směřovala do jeho růstu. Místo kořenového balu bychom tak měli dlouho vyzáblou nudli. Před samotným umístěním do květináče ještě namočíme kořínky ro roztoku lignohumátu. Mícháme ho od oka, do litru vody dáme pár kapek, jen aby byl roztok lehce zlatavý. Lignohumát podporuje růst a kvalitu kořenového balu. Tento krok však není nezbytný. Očištěný semenáč se zkráceným hlavním kořenem umístíme do předem vyhloubené jamky až po děložní lístky. Zde také máme možnost napravit chybu v podobě nedostatku světla, kdy se rostliny příliš vytáhly. Málo kdo také ví, že stonek ponořený v substrátu začne také produkovat kořeny. Následně substrát okolo semenáče mírně utlačíme prsty, jen zlehka, abychom semenáč ukotvili.

Semenáče zprvu zaléváme ještě rozprašovačem. Čerstvě nasypaný substrát, byť mírně utlačený, si bude ještě nějakou dobu sedat a při zalití konví hrozí vyplavení sazenice nebo odplavení většího množství substrátu. Případně lze zalévat do podmisek, to však nedoporučujeme. Malé semenáčky ještě moc vody nevytáhnou a hrozí tak přemokření substrátu. Mokrý substrát pak vyhledávají smutnice (Diptera: Sciaridae), jejichž larvy se hnijícími kořínky živí a rostliny mohou zcela zlikvidovat.  Proto je vhodnější zalévat svrchu, přímo ke stonku.

 

3# KOLIKRÁT PŘESAZOVAT

Nic se samozřejmě nesmí přehánět, platí však, že čím vícekrát sazenici přesadíme, tím statnější bude. Funguje to jednoduše. Sazenice v půllitrovém květináči postupně prostor vyplní kořeny a využije tak celý prostorový potenciál květináče. Pokud ji přemístíme do litrové nádoby, kořeny rostoucí do stran rychle narazí na stěnu a opět začnou vyplňovat veškerý vnitřní prostor. Kdybychom rostlinu ihned umístili do šestilitrového kbelíku, kořeny by se táhly do strana zbytečně se rozpínali. Výsledkem by tedy byl slabý a roztahaný kořenový bal. My osobně sazenice z objemu půl litru přesazujeme nejprve do objemu okolo jednoho litru, následně do objemu okolo 3 litrů a pak na finální stanoviště. Při každém přesazování kořenový bal na okrajích mírně potrháme, abychom docílili masivního větvení. Máme pak třeba 20-30 cm vysoké sazeničky, které mají kořenovým balem zcela vyplněný květináč o objemu 2-3 litry. Pokud rostlinu s takovýmto základem umístíme ven do volné půdy nebo do většího kbelíku, tak nám začne růst skutečně a doslova před očima. Veškerý základ je totiž v kořenovém balu. Čím bohatší je, tím více živin a vody je rostlina schopna absorbovat, rychleji pak roste, je odolnější vůči různým nákazám a deficitům živin, více nakvétá a lépe plodí. Nutno podotknout, že také větší plody. 

 
 

 

4# FINÁLNÍ STANOVIŠTĚ

Na základě našich zkušeností musíme konstatovat, že sebevětší kbelík se nevyrovná volné půdě. Ve finále až tak nezáleží na tom, jestli rostliny máme ve fóliovníku, skleníku nebo volně v záhonu. Neomezený prostor pro růst kořenového balu zkrátka s rostlinami udělá divy. V případě pěstování ve volné půdě je potřeba myslet jen na to, aby rostliny měly okolo sebe dostatek prostoru. Pro běžné odrůdy je ideální rozestup asi 1 metr. Pro sladké papriky, které tvoří spíše menší keříky, to může být klidně 30-50 cm. Samozřejmě i ostatní odrůdy můžeme vysazovat nějakých 50-60 cm od sebe, pravděpodobně se pak ale budou jejich větve proplétat. Opět tak mezi sebou budou zbytečně soupeřit o světlo. 

V případě pěstování v nádobách hodně záleží na odrůdě. Hned zezačátku musíme říct, že, až na pár výjimek, nepřinese pěstování v květináči (myšleno nádobě o objemu menším než 6 litrů) žádné extra výsledky. Těch 6 litrů je takové minimum pro odrůdy typu Cayenne nebo Rawit, tedy nižší keříky produkující podlouhlé menší plody. Jaké odrůdy tedy v čem ideálně pěstovat?

Květináč o objemu 1-3 l: zde nelze pěstovat téměř nic. Maximálně drobné keříkovité odrůdy typu Pequin Orange, Purple Flash, Sangria Ornamental apod., přičemž musíme počítat s úrodou třeba 10 paprik.

Květináč o objemu 6 l: odrůdy produkující menší nebo podlouhlé plody (Cayenne, Rawit, Ring of Fire, ...), většina bobulovitých odrůd (Pimenta Caixo, Black Pearl, ...), taktéž většina odrůd druhu Capsicum frutescens

Kbelík o objemu 12-20 l: prakticky všechny odrůdy C. annuum, rovněž C. frutescens, velké množství odrůd C. baccatum a C. chinense

Kbelík o objemi 20 l a více: vše, včetně druhu C. pubescens. Tento objem je taktéž vhodný pro extra výnosné superhoty jako je Trinidad Scorpion Moruga, 7 Poty, Jolokie atd.

Volná půda: vše s nejlepšími výsledky. Nejvhodnější podmínky pro C. pubescens, které v sebevětším kbelíku nedosahuje takových výsledků. 

Při přesazování do kbelíku postupujeme stejně jako doposud. Kbelík vyplníme substrátem, uděláme větší jamku, sazenici vyjmeme z květináče, potrháme kořenový bal a zasadíme. Při vysazování do volné půdy můžeme sazenici rovnou zasadit, pokud bychom měli na zahradě příliš tvrdou nebo jílovitou půdu, není špatné vyhloubit větší díru a vysypat ji zahradnickým substrátem nebo kompostem. Kořeny tak budou mít prostor prorůst a zesílení, než budou schopny se tvrdým jílem prodrat. Při umístění do volné půdy také není špatné sázet rostliny do ďolíků, kde například okolních 20 cm bude o nějaký ten centimetr hlubší. Je to vhodné zejména pro potřeba zálivky, kdy se voda bude držet po zalitá v ďolíku a nesteče nám po vyprahlé hlíně všude možně, jen ne ke stonku.

 

5# SLUNCE - DOBRÝ SLUHA, ALE ZLÝ PÁN

Při umístění na finální stanoviště je potřeba uvědomit si jednu věc - naše sazenice doposud nepřišly do styku se slunečním světlem. A to procházející přes okno se skutečně nepočítá. Sklo totiž chrání zejména nás, lidi, tím, že filtruje zejména karcinogenní UVC. Toto záření také neobsahuje žádné umělé světlo. UV lampy vyzařují většinou jen UVA a výjimečně také UVB. Při umístění rostliny na přímé slunce dojde k jejímu popálení. V lepším případě dojde pouze ke spálení listů a jejich opadu, v tom horším případě ke spálení rostliny celé a jejímu úhynu. Tak či tak se jedná o zcela zbytečné oslabení rostliny, které však zejména způsobí stagnaci růstu klidně 2 a více týdnů, než se rostliny z tohoto šoku dostanou. Namísto dvakrát takových sazenic tedy máme stejně vysoké chudinky, které teprve nasazují nějaké listy. 

Zabránit tomu přitom lze velmi snadno. Klasický postup je umístění rostlin nejprve do stínu, a to asi na 7-10 dní, následně na 2 týdny do polostínu a poté na přímé slunce. Stínem se rozumí místo, kam nedopadá přímé slunce vůbec, například za dům. Polostínem se pak rozumí místo, kam sluneční světlo dopadá jen částečně, nejčastěji třeba pod korunu ovocných stromů. Stín i polostín lze také nahradit umístěním rostlin pod netkanou textilii. 

Tento problém zcela opadá při pěstování ve skleníku a částečně i při pěstování ve fóliovníku. Samotná fólie sice většinu UV nepohltí, ale síť, kterou je vyztužená, sluneční světlo rozptýlí. Ačkoli k nějakému spálení může dojít, většinou se tak projeví jen jako oschlé okraje listů nebo jiné drobné defekty nemající vliv na vitalitu rostlin. 

 
 ZPĚT
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.