PŘESAZOVÁNÍ A RŮST

 

 
 

Čím více sazenice rostou, tím více toho potřebují. Ať už se jedná o živiny, vodu, prostor nebo světlo. Malé semenáčky tak bude potřeba brzy přesadit do větší nádoby, častěji je zalévat a pomalu začít přihnojovat. Ovšem nic se nesmí přehánět. Nejčastější chybou v tomto období je přehnaná péče (přehnojení, přelití, zbytečně velký květináč), stejně tak péče nedostatečná (příliš mnoho sazenic na slabý zdroj světla, vysychání substrátu, ...). Pojďme si spolu proto celý proces projít a vysvětlit si, na co dát pozor, kde to nepřehánět a kde naopak nešetřit.

 

 
         
 

 

KDY POPRVÉ PŘESADIT

 

 
  Zde hraje roli velké množství faktorů, zejména v jak velké nádobě jsou semenáče nyní a kolik jich tam je. Pokud vyséváme do klasického plata tvořeného buňkami o rozměrech asi 4x4 cm, pak záleží čistě na počtu sazenic. Pokud máme v každé buňce sazenici jednu, bohatě stačí přesadit po nárůstu 4-5 pravých lístků. Pokud pěstujeme v takové buňce semenáčků více, rozsazujeme je v momentě, kdy si začínají stínit - tedy když se jim začnou překrývat listy. A je úplně jedno, jestli mají teprve děložní nebo už 2 pravé lístky. Jakmile spolu sazenice o něco soupeří, pak má vždycky nějaká více na úkor té druhé. Jednoduše řečeno, některé sazenice zcela zbytečně strádají. Z toho důvodu je také nesmysl sázet semenáčky po dvou, aby se předháněli. Nelze argumentovat tím, že soupeřením sazenice vzájemně rychleji rostou - ano, sice budou vyšší, ale jejich stonky budou v důsledku zrychleného růstu slabé. Zkrátka a dobře, ne všechno je supr čupr jen proto, že to dělali naši prarodiče.   Pokud jsme výsev provedli do mělké misky o větším počtu semínek, pak je vhodné přesazovat již malé semenáčky s děložními lístky. Předejdeme tak hromadnému zamotání kořínků do sebe. Pokud by mezi sebou vzájemně prorostly, jejich potrhání při přesazování by vedlo k pravděpodobného úhynu mnoha semenáčků. V případě rockwoolových kostek přesazujeme v momentě, kdy kořínky začnou prorůstat z kostek ven. Pokud pěstujeme hydroponicky nebo aeroponicky, jednoduše rostlinu přemístíme do nové nádoby a zajistíme hydroponickým substrátem. Pokud sazenice z rockwoolu přesazujeme do substrátu, je více než vhodné vatu z kořenů odstranit. Výrobce udává, že se v substrátu rozloží, není to pravda. Některé kostky jsme našli v 3 roky starém kompostu a řada sazenic v květináči na následky přítomnosti kostek ohynula, protože držely nadbytek vody okolo kořenů. Semena naklíčená na ubrousku přesazujeme okamžitě po spatření klíčku.  
 

 

JAK A DO ČEHO PŘESADIT

 

 
 

Před vyjmutím rostlinky (rostlinek) je vhodné si nachystat nádobu, do které ji chceme přesadit. Rostlinka tak nebude zbytečně schnout, zatímco budeme teprve hledat květináč. Existují dva postupy, jak rostliny během růstu přesazovat. První spočívá v prvním přesazení do květináčků o objemu 0,3-0,5 l. Menší postrádá smysl, to bychom se s takovým tempem upřesazovali. Postup je poměrně jednoduchý. Skvělý zlepšovák je nechat semenáčky mírně proschnout. Substrát je tak lehký a snadno se od rostlinek oklepe. Vlhký substrát je velmi těžký a mohl by při odstraňování otrhat spoustu kořenů. Nový květináč vyplníme až po okraj substrátem. Lze ještě použít substrát pro výsev, vhodnější je však použití směsi substrátu pro výsev a substrátu na pěstování zeleniny bez přidaných hnojiv v poměru 1:1. Prstem doprostřed vyhloubíme jamku. Následně vyjmeme semenáček. Plata mají tu výhodu, že buňku jednoduše zespod zmáčkneme a semenáč je venku. V jiných případech není na škodu podebrat semenáče lžící. Semenáč pak očistíme od hlíny, většinou stačí lehce oklepat nebo promnout prsty. Všimneme si, že semenáč má hlavní kořen, který je často několikrát delší, než nadzemní část rostliny, a větví se v kořeny postranní. Při prvním přesazování hlavní kořen zaštípneme. Stačí opravdu jen cvaknout špičku, pokud má ale kořen 10 cm a druhá polovina už se prakticky nevětví, můžeme ho vzít klidně o celou polovinu. Čeho tím dosáhneme? Hlavní kořen se tak nebude táhnout až k zemskému jádru a místo toho se začne větvit, tedy plně využívat prostor okolo sebe a budovat kvalitní kořenový bal

Semenáče zprvu zaléváme ještě rozprašovačem. Čerstvě nasypaný substrát, byť mírně utlačený, si bude ještě nějakou dobu sedat a při zalití konví hrozí vyplavení sazenice nebo odplavení většího množství substrátu. Případně lze zalévat do podmisek, to však nedoporučujeme. Malé semenáčky ještě moc vody nevytáhnou a hrozí tak přemokření substrátu. Mokrý substrát pak vyhledávají smutnice (Diptera: Sciaridae), jejichž larvy se hnijícími kořínky živí a rostliny mohou zcela zlikvidovat.  Proto je vhodnější zalévat svrchu, přímo ke stonku. Příliš vysoká vlhkost vede nejen k přítomnosti řady škůdců, ale také růstu plísní a problémům s růstem. Plíseň na substrátu můžeme zlikvidovat slabě růžovým roztokem hypermanganu (manganistan draselný, KMnO4) nebo 3% roztokem peroxidu vodíku (H2O2). Je však potřeba eliminovat nadbytečnou vlhkost, jinak dojde opět k jejich růstu. Poněkud horší je přeliší sazenic. Mladé semenáče mají slabý kořenový bal a nestíhají veškerou vodu absorbovat. Ve skutečnosti se jí více vypaří, než kolik jí kořeny pojmou. Pokud z nějakého důvodu dojde k přelití, ideální řešení je rostliny z květináče vyjmout a položit je na savý materiál, například několik listů novin, které velkou část vlhkosti ze substrátu odsají. Následně substrát oklepeme a sazeničku přesadíme do adekvátně vlhkého substrátu.

 

Odpůrci této techniky si málokdy uvědomují, že k poškození hlavního kořene během přesazování dojde v určité míře prakticky vždy. Před samotným umístěním do květináče ještě namočíme kořínky ro roztoku lignohumátu. Mícháme ho od oka, do litru vody dáme pár kapek, jen aby byl roztok lehce zlatavý. Lignohumát podporuje růst a kvalitu kořenového balu. Tento krok však není nezbytný. Očištěný semenáč se zkráceným hlavním kořenem umístíme do předem vyhloubené jamky až po děložní lístky. Zde také máme možnost napravit chybu v podobě nedostatku světla, kdy se rostliny příliš vytáhly. Málo kdo také ví, že hypokotyl (část stonku mezi kořenem a děložními lístky) v substrátu začne také produkovat kořeny. Následně substrát okolo semenáče mírně utlačíme prsty, jen zlehka, abychom semenáč ukotvili. Avizujeme, že je samozřejmě nesmysl nechat rostliny záměrně vytáhnout a následně sázet nahluboko.

Druhý způsob spočívá v přesazení semenáčů do finální nádoby. Výhodou je, že si ušetříme další 1-2 přesazování. Nevýhodou pak jsou prostorové nároky takových sazenic. Tato metoda se používá spíše v subtropických a tropických oblastech, kde je možné rostlinky po vyklíčení umístit na finální stanoviště. V našich podmínkách si nedokážeme představit pěstovat i jen několik málo desítek rostlin doma ve 20l kbelících. Dalším problémem pak může být přenos na finální stanoviště. Rostliny v malých nádobách snadno přeneseme a přesadíme až na místě. Plné kýble se budou chtít tahat málokomu.

Jistě se ptáte, kolikrát tedy sazenice přesadit a jak velké nádoby postupně volit. Nic se samozřejmě nesmí přehánět. Funguje to jednoduše. Sazenice v půllitrovém květináči postupně prostor vyplní kořeny a využije tak celý prostorový potenciál květináče. Jelikož je bal už kvalitně rozvětvený, můžeme takovou sazenici přemístit do litrové nádoby (pokud nemáme zatím uvnitř prostor na větší nádoby), stejně tak ale do dvacetilitrového kbelíku (viz výše). Při každém přesazování kořenový bal na okrajích mírně potrháme, abychom docílili masivního větvení a lepšího uchycení v novém substrátu. Máme pak třeba 20-30 cm vysoké sazeničky, které mají kořenovým balem zcela vyplněný květináč o objemu 2-3 litry. Pokud rostlinu s takovýmto základem umístíme ven do volné půdy nebo do finálního kbelíku, tak nám začne růst skutečně a doslova před očima. Veškerý základ je totiž v kořenovém balu. Čím bohatší je, tím více živin a vody je rostlina schopna absorbovat, rychleji pak roste, je odolnější vůči různým nákazám, deficitům živin a ztrátám vody, více nakvétá a lépe plodí. Nutno podotknout, že také větší plody. My osobně máme zkušenost, že rostliny přesazené v lednu do 0,3l květináčků a následně až v polovině května do finální nádoby nebo volné půdy nemají problém narůst výšky 2 metrů a více. Pro začátek bychom však doporučili rostliny z 0,3-0,5l květináče cca po měsíci přesadit do 2-3l květináče a následně do finální nádoby nebo volné půdy. 

 
 

 

FINÁLNÍ STANOVIŠTĚ

 

 
 

Na základě našich zkušeností musíme konstatovat, že kbelík do objemu 20 litrů se nevyrovná volné půdě. Ve finále až tak nezáleží na tom, jestli rostliny máme ve fóliovníku, skleníku nebo volně v záhonu. Neomezený prostor pro růst kořenového balu zkrátka s rostlinami udělá divy. V případě pěstování ve volné půdě je potřeba myslet jen na to, aby rostliny měly okolo sebe dostatek prostoru. Pro běžné odrůdy je ideální rozestup asi 1 metr. Pro sladké papriky, které tvoří spíše menší keříky, to může být klidně 30-50 cm. Samozřejmě i ostatní odrůdy můžeme vysazovat nějakých 50-60 cm od sebe, pravděpodobně se pak ale budou jejich větve proplétat. Opět tak mezi sebou budou zbytečně soupeřit o světlo. Může také snáz dojít k nechtěnému křížení. Jistou fintou je pěstování na vysoko, kde při rozvětvení stonku jednu polovinu vidlice zastřihneme a druhou vedeme po provazu nebo jiné opoře směrem vzhůru. Místo širokého keře tak vytvoříme jakousi pomyslnou liánu, která využije jinak nevyužitý prostor celé výšky skleníku. Tato metoda funguje obzvláště dobře pro druh C. baccatum. Naopak si ji nedokážeme příliš představit u druhu C. chinense, u kterého je tvorba kompaktních keřů základní vlastností drtivé většiny odrůd.

V případě pěstování v nádobách hodně záleží na odrůdě. Hned zezačátku musíme říct, že, až na pár výjimek, nepřinese pěstování v květináči (myšleno nádobě o objemu menším než 6 litrů) žádné extra výsledky. Těch 6 litrů je takové minimum pro odrůdy typu Cayenne nebo Rawit, tedy nižší keříky produkující podlouhlé menší plody. Respektive ano, ale nejedná se o postup vhodný pro začátečníky. Pro zajímavost zmíníme tzv. Pepper in the Can Challenge, která spočívá ve vypěstování co největších sazenic v plechovce o objemu 0,5 litrů. Jaké odrůdy tedy v čem ideálně pěstovat?

 

Květináč o objemu 1-3 l: absolutní minimum odrůd. Maximálně drobné keříkovité kultivary typu Pequin Orange, Purple Flash, Bonzi, Sangria Ornamental, Marbles apod.

Květináč o objemu 6 l: odrůdy produkující menší plody, například Chinese Multicolor, Black Pearl, Bird's Eye, taktéž většina odrůd druhu Capsicum frutescens

Kbelík o objemu 12-20 l: prakticky všechny odrůdy C. annuum a  C. frutescens a velké množství odrůd C. baccatum a C. chinense

Kbelík o objemi 20 l a více: vše, včetně druhu C. pubescens. Tento objem je taktéž vhodný pro extra výnosné superhoty jako je Trinidad Scorpion Moruga, 7 Poty, Jolokie atd.

Volná půda: vše s nejlepšími výsledky za předpokladu kvalitní půdy obohacené o kvalitní kompost. Nejvhodnější podmínky pro C. pubescens, které v sebevětším kbelíku nedosahuje takových výsledků. 

Při přesazování do kbelíku postupujeme stejně jako doposud. Kbelík vyplníme substrátem, uděláme větší jamku, sazenici vyjmeme z květináče, potrháme kořenový bal a zasadíme. Případně pouze vyhloubíme do volné půdy jámu, do které sazenici vysadíme. Pokud bychom měli na zahradě příliš tvrdou nebo jílovitou půdu, není špatné vyhloubit větší díru a vysypat ji zahradnickým substrátem nebo kompostem. Kořeny tak budou mít prostor prorůst a zesílení, než budou schopny se tvrdým jílem prodrat. Při umístění do volné půdy také není špatné sázet rostliny do ďolíků, kde například okolních 20 cm bude o nějaký ten centimetr hlubší. Je to praktické zejména pro potřeby zálivky, kdy se voda bude držet po zalití v ďolíku a nesteče nám po vyprahlé hlíně všude možně, jen ne ke stonku.

 

 

SLUNCE - DOBRÝ SLUHA, ALE ZLÝ PÁN

 

 
  Při umístění na finální stanoviště je potřeba uvědomit si jednu věc - naše sazenice doposud nepřišly do styku se slunečním světlem. A to procházející přes okno se skutečně nepočítá. Sklo totiž chrání zejména nás, lidi, tím, že filtruje karcinogenní UVC. Toto záření také neobsahuje žádné umělé světlo. UV lampy vyzařují většinou jen UVA a výjimečně také UVB. Při umístění rostliny na přímé slunce dojde k jejímu popálení. V lepším případě dojde pouze ke spálení listů a jejich opadu, v tom horším případě ke spálení rostliny celé a jejímu úhynu. Tak či tak se jedná o zcela zbytečné oslabení rostliny, které způsobí stagnaci růstu po dobu klidně 2 a více týdnů, než se rostliny z tohoto šoku dostanou. Namísto dvakrát takových sazenic tedy máme stejně vysoké chudinky, které teprve nasazují nějaké listy.   

Zabránit tomu přitom lze velmi snadno. Klasický postup je umístění rostlin nejprve asi na týden do stínu a následně na 1-2 týdny do polostínu a až poté na přímé slunce. Stínem se rozumí místo, kam nedopadá přímé slunce vůbec, například za stěnu domu. Polostínem se pak rozumí místo, kam sluneční světlo dopadá jen částečně, nejčastěji třeba pod korunu stromů. Stín i polostín lze také nahradit umístěním rostlin pod netkanou textilii. 

Tento problém zcela opadá při pěstování ve skleníku a částečně i při pěstování ve fóliovníku. Samotná fólie sice většinu UV nepohltí, ale síť, kterou je vyztužená, sluneční světlo rozptýlí. Ačkoli k nějakému spálení může dojít, většinou se tak projeví jen jako oschlé okraje listů nebo jiné drobné defekty nemající vliv na vitalitu rostlin. Důležité je však myslet na to, že řada fólií má pouze dočasný účinek UV filtru (zpravidla 2-3 roky).

 
                 

 

Česky
• E - SHOP •
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.