PŘESAZOVÁNÍ A RŮST

 

 
 

Čím více sazenice rostou, tím více toho potřebují. Ať už se jedná o živiny, vodu, prostor nebo světlo. Malé semenáčky tak bude potřeba brzy přesadit do větší nádoby, častěji je zalévat a pomalu začít přihnojovat. Ovšem nic se nesmí přehánět. Nejčastější chybou v tomto období je přehnaná péče (přehnojení, přelití), stejně tak péče nedostatečná (příliš mnoho sazenic na slabý zdroj světla, vysychání substrátu, ...). Pojďme si spolu proto celý proces projít a vysvětlit si, na co dát pozor, kde to nepřehánět a kde naopak nešetřit.

 

 
         
 

 

KDY POPRVÉ PŘESADIT

 

 
  Zde hraje roli velké množství faktorů, zejména v jak velké nádobě jsou semenáče nyní a kolik jich tam je. Zlaté pravidlo je takové, že semenáčky rozsazujeme v momentě, kdy si začínají stínit - tedy když se jim začnou překrývat listy. A je úplně jedno, jestli mají teprve děložní nebo už několik pravých lístků. Jakmile spolu sazenice o něco soupeří, pak má vždycky nějaká více na úkor té druhé. Jednoduše řečeno, některé sazenice zcela zbytečně strádají. Z toho důvodu je také nesmysl sázet semenáčky po dvou, aby se předháněli. Nelze argumentovat tím, že soupeřením sazenice vzájemně rychleji rostou - ano, sice budou vyšší, ale jejich stonky budou v důsledku zrychleného růstu slabé. Zkrátka a dobře, ne všechno je supr čupr jen proto, že to dělali naši prarodiče. Pochopitelně také musíme vzít v potaz případnou péči. Například semenáčky o několika pravých lístcích mezi sebou ještě o světlo nesoupeří, mají však již rozvinutý kořenový bal absorbující větší množství vody a malé množství substrátu ve výsevní buňce zkrátka rychle vysychá.   Pokud jsme výsev provedli do mělké misky o větším počtu semínek, pak je vhodné přesazovat již malé semenáčky s děložními lístky, prakticky ihned po vyklíčení. Předejdeme tak hromadnému zamotání kořínků do sebe. Pokud by mezi sebou vzájemně prorostly, jejich potrhání při přesazování by vedlo ke zcela zbytečnému zpomalení až dočasnému zastavení růstu semenáčků. V případě rockwoolových kostek přesazujeme v momentě, kdy kořínky začnou prorůstat z kostek ven, ale pouze v případě, že pěstujeme hydroponicky nebo aeroponicky, jednoduše rostlinu přemístíme do nové nádoby a zajistíme hydroponickým substrátem. Pokud sazenice z rockwoolu přesazujeme do substrátu, je více než vhodné vatu z kořenů odstranit. Výrobce udává, že se v substrátu rozloží, není to pravda. Některé kostky jsme našli v 3 roky starém kompostu a řada sazenic v květináči na následky přítomnosti kostek uhynula, protože držely nadbytek vody okolo kořenů. Semena naklíčená na ubrousku přesazujeme okamžitě po spatření klíčku.  
 

 

JAK A DO ČEHO PŘESADIT

 

 
 

Před vyjmutím rostlinek je vhodné nachystat si nádobu, do které ji chceme přesadit. Rostlinka tak nebude zbytečně schnout, zatímco my teprve budeme hledat květináč. Existují dva postupy, jak rostliny během růstu přesazovat. První spočívá v přesazení do květináčků o objemu 0,3-0,5 l. Menší postrádá smysl, to bychom se s takovým tempem upřesazovali. Postup je poměrně jednoduchý. Skvělý zlepšovák je nechat květináče se semenáčky mírně proschnout. Substrát je tak lehký a snadno se od rostlinek oklepe. Vlhký substrát je velmi těžký a mohl by při odstraňování otrhat spoustu kořenů. Nový květináč vyplníme až po okraj substrátem. Lze ještě použít substrát pro výsev, vhodnější je však použití směsi substrátu pro výsev a substrátu na pěstování zeleniny bez přidaných hnojiv v poměru 1:1. Prsty doprostřed vyhloubíme jamku. Následně vyjmeme semenáček. Plata mají tu výhodu, že buňku jednoduše zespod zmáčkneme a semenáč vyloupneme. V jiných případech není na škodu podebrat semenáče lžící. Semenáče není třeba čistit od substrátu, ve kterém aktuálne roste. Naopak, přišli bychom tak například o spoustu nitrifikačních bakterií. Při přesazování si všimneme, že semenáč má hlavní kořen, který je často několikrát delší, než nadzemní část rostliny, a větví se v kořeny postranní. Mnozí lidé zaštipují při přesazování hlavní kořen. Věří, že se tak kořeny přestanou táhnout a začnou růst naopak do objemu. Je to však úplně stejné jako se zaštipováním samotných rostlin. Buňky mají zkrátka rychlost, kterou se dokáží dělit a to, že někde zmizí část pletiva na tom opravdu nic nezmění. Naopak, pokud zaštípneme jakoukoli část kořene, připravujeme se tím o potenciální plochu, kterou rostlina absorbuje vodu a živiny. Hlavní kořen se větví neustále a čím delší je, tím větší základ pro vedlejší kořeny představuje. Tedy řečeno úplně jednoduše, pokud je naším cílem to, aby rostlina rostlina, není v našem zájmu ji jakkoli připravovat o jakoukoli část, která toto zajišťuje. A pokud ano, potom se klade otázka, proč vůbec jakoukoli rostlinu pěstovat.

 

 

Druhý způsob spočívá v přesazení semenáčů do finální nádoby. Výhodou je, že si ušetříme další 1-2 přesazování. Nevýhodou pak jsou prostorové nároky takových sazenic. Tato metoda se používá spíše v subtropických a tropických oblastech, kde je možné rostlinky po vyklíčení umístit na finální stanoviště. V našich podmínkách si nedokážeme představit pěstovat i jen několik málo desítek rostlin doma ve 20l kbelících. Dalším problémem pak může být přenos na finální stanoviště. Rostliny v malých nádobách snadno přeneseme a přesadíme až na místě. Plné kýble se budou chtít tahat málokomu.

Lidé se neustále předhání v tom, kolikrát a do jak velké nádoby sazenice přesadit. Zastánci postupného přesazování argumentují tím, že kořeny plně vyplní objem například půllitrové nádoby a plně a efektivně tak využií jeho obsah. Takovou sazenici následně přesadí třeba do dvoulitrového květináče za stejným účelem. Při každém přesazování se pak kořenový bal na okrajích trochu potrhá, abychom docílili masivního větvení a lepšího uchycení v novém substrátu. Máme pak třeba 20-30 cm vysoké sazeničky, které mají kořenovým balem zcela vyplněný květináč o objemu 2-3 litry. Pokud rostlinu s takovýmto základem umístíme ven do volné půdy nebo do finálního kbelíku, tak nám začne růst skutečně a doslova před očima. No jo, jenže do té doby to žádný zázrak není. Malý květináč kompletně vyplněný kořeny totiž ztrácí smysl. Rostlina velmi rychle absorbuje vodu a živiny. Pokud nepěstujeme hydroponicky, chceme mít kolem kořenového balu co možná nejvíce substrátu, kam se kořeny mohou neustále rozrůstat. A fakt je zkrátka ten, že čím větší nádobu pro přesazení v jakémkoli stádiu života papriky použijeme, tím bude větší. Opět ale narážíme na skutečnost, že nelze mít několik desítek nebo stovek rostlin v domácích podmínkách ve 20l kbelících. My osobně semenáčky přesazujeme do cca 0,5l květináčků, ve kterých vydrží až po přesazení do finální nádoby. Pokud bychom však měli prostor nebo pěstovali menší množství rostlin, volili bychom přesazení do 2l květináčků. I tak však nemáme problém dosáhnout výšky rostlin okolo 2 metrů.

 

 
 

 

ZÁLIVKA A HNOJENÍ

 

 
 

Klíčová je v případě semenáčků jejich správná a vyvážená zálivka. Přesazené semenáče je vhodné již zalévat podmokem, tedy do podmisek. Zalévání tímto způsobem je velmi přínosné pro lepší kondici rostlin. Substrát je totiž nejvíce vlhký na samotném dně květináčku, kdežto na povrchu je téměř suchý. Kořeny se tak táhnou směrem k vodě, rychleji rostou a rychleji se větví. Pokud bychom zalévali pravidelně na substrát, docílíme naopak vysoké koncentrace vlhkosti zde, zatímto dno květináče bude téměř suché. Jednak pak budeme pozorovat na povrchu substrátu plíseň, ale hlavně budou mít naše rostlinky slabší a mělký kořenový bal, protože do suchého substrátu dole prostě neporostou. Každopádně je potřeba zalévat opatrně. Malé semenáčky ještě moc vody nevytáhnou a hrozí tak přemokření substrátu. Plíseň na substrátu můžeme zlikvidovat slabě růžovým roztokem hypermanganu (manganistan draselný, KMnO4) nebo 3% roztokem peroxidu vodíku (H2O2). Je však potřeba eliminovat nadbytečnou vlhkost, jinak dojde opět k jejich růstu. Poněkud horší je přelití sazenic. Pokud k němu nějakého důvodu dojde, ideální řešení je rostliny z květináče vyjmout a položit je na savý materiál, například několik listů novin, které velkou část vlhkosti ze substrátu odsají. Následně substrát oklepeme a sazeničku přesadíme do adekvátně vlhkého substrátu. Mokrý substrát pak mimo jiné vyhledávají smutnice (Diptera: Sciaridae), jejichž larvy se hnijícími kořínky živí a rostliny mohou zcela zlikvidovat.

 

 

Naprosto zásadní je pak správné hnojení. V případě papriky se i dnes - ve 21. století - traduje jeden obrovský nesmysl. Dovolte nám proto jednou provždy napsat, že paprika NEMÁ fázi růstu a fázi květu. Tento nesmysl se začal šířit zejména při rozmachu growboxů a domácích předpěstíren na chilli. Vychází se zde zejména ze způsobů pěstování koponí. Konopí je fotoperiodická rostlina a rozlišujeme u něj fázi růstu a fázi květu. U papriky tomu tak není. Rostliny neustále rostou a do toho kvetou a plodí. Z toho důvodu potřebují dostávat vyvážený poměr živin po celou sezónu. Skutečně je nesmysl mladé sazenice hnojit růstovým hnojivem a při nasazení květů přejít na hnojivo pro květ a plod. Ptáte se proč? Je to velmi jednoduché. U papriky bylo mimo jiné prokázáno, že přemíra dusíku vede k opadu květů. Dostáváme se tak ke každoročním scénářům, tedy "Proč mi padají květy?". Při použití růstového hnojiva se základem v dusíku se opravdu není čemu divit a jako bonus jsou rostliny ještě nepěkně tmavě zelené se zkroucenými listy. Typická rada pak zní začít dávat hnojivo na květ a plod. Dobře, takže teď se rostliny pomalu zbaví přemíry dusíku a začnou využívat fosfor a draslík k tvorbě květů. Jenže díky deficitu dusíku naopak prakticky přestávají růst. A přesně tady je jádro dalšího mýtu, tedy že se musí trhat první květy, protože paprika by se prvními plody vysílila a dále by nerostla. Ne, není tomu tak. Tento mýtus vznikl na základě špatného hnojení. Pokud přestaneme rostlině dávat živiny pro růst a naopak ji přehltíme živinami pro květ a plod, je jasné, že s násadou plodů porostou jen minimálně. 

 

 
 

Jak to tedy dělat správně? Vyváženě, vyváženě a do třetice všeho dobrého VÝVAŽENĚ. Rostlinám dodáváme živiny co možná nejbližší poměru NPK 1-1-1. Od samého začátku tak bude mít rostlina dostatek živin pro růst, ale zároveň zásobu živin pro tvorbu květů a plodů. A jako bonus nám zcela odpadne starost nad neustálým nesmyslným střídáním hnojiv. Koneckonců, většinou je to náš materialismus, nikoli starost o rostliny. My totiž chceme mít doma všechny ty krásné lahvičky s drahými hnojivy, které pak budeme na rostlinky lít. Paprika to ale neocení. Osobně bychom nikdy neplýtvali drahými hnojivy typu Plagron na takový plevel, jako je paprika. Tím neříkáme, že se jedná o špatná hnojiva. Naopak, jedná se o produkty zcela odpovídající své ceně, ale zcela zbytečné pro plodovou zeleninu. Je tu ještě druhý extrém, kterého jsme se dlouhou dobu drželi my. Některé zdroje totiž uvádí, že paprika dusík přímo nesnáší. Proto jsme od samého začátku používali hnojiva na podporu květů a plodů, tedy s vyšším poměrem P a K. Zezačátku byl výsledek úžasný, malé rostliny byly od samého počátku obalené hromadou květů. Bohužel jsme ale končili někde okolo 30-50 cm výšky. Jistě, i tak jsme z každé rostliny sklidili okolo 50-70 plodů. Nicméně při vyváženém poměru živin jsme pochopili, že rostliny mohou být několikrát tak vysoké a úplně stejně obalené. 

Čím tedy hnojíme? Používáme kombinaci několika produktů. Jako hlavní hnojivo do zálivky používáme Hoštické hnojivo na okurky a cukety s guánem, které má NPK poměr 6-6-6. Velmi dobré je také Jihočeské hnojivo 5v1 s NPK poměrem 8,5-7,8-9,5. Do zálivky spolu s hnojivem přidáváme Lignohumát, který nejen napomáhá rostlinám při vstřebávání živit ze substrátu, ale také dodává mikroprvky v chelátové formě. Jiné výrovky pro hnojení do zálivky nepoužíváme. 

Mimo zálivku pak používáme několik přípravků k foliární (listové) výživě. Tímto způsobem na rostliny aplikujeme Wuxal Super, Wuxal SUS Kalcium, Atonik a Invital Tenso Micro. Jistě se ptáte, proč aplikujeme postřikem dvakrát tolik přípravků, než do zálivky. Mnohdy se může stát, že rostlina nedokáže správně vstřebávat všechny živiny z půdy. Příčinou je nejčastěji špatné pH substrátu, suchý nebo naopak příliš mokrý substrát či celkové špatné složení substrátu (moc jílovitá půda, příliš písčitá půda apod.). Oproti tomu při foliární výživě dochází k prakticky okamžité a velmi efektivní absorpci podaných živin. Řekněme si tedy, k čemu jednotlivé prepatáry slouží. Wuxal Super dodává rostlinám nad rámec zálivky makroprvky dusík, fosfor a draslík a mimo to také mikroprvky měď, mangan a zinek. Wuxal SUS Kalcium rostlinám dodá vápník, hořčík, bor, měď, železo, mangan, molybden a zinek. Vůbec se není potřeba obávat dvojité dávky mědi, manganu a zinku, který se nachází v obou přípravcích. Velmi podobný je pak Invital Tenso Micro. Ten obsahuje bor, zinek, vápník, měď, železo ve dvou formách, mangan a molybden v chelátové formě. Tedy navázané na aminokyseliny. Živiny v takové formě jsou (nejen pro rostliny) nejpřirozenější a nejlépe vstřebatelné. Poslední přípravek, Atonik, je skutečně unikátní produkt, který jsme na doporučení dobrého kamaráda objevili až nedávno. Tento růstový stimulátor vede nejen k vyššímu výnosu rostlin, ale také pomáhá při regeneraci poškozených pletiv, dochází k urychlení transportních procesů v rostlině a následně také anabolických procesů. Přípravek neobsahuje žádné živiny, pouze 3 růstové stimulátory - natrium-5-nitroguajakolát, natrium-2-nitrofenolát a natrium-4-nitrofenolát.

Možná vám nyní vrtá hlavou, proč mají hnojiva vyráběná přímo pro papriky tak šíleně rozházené NPK poměry. Co když mají výrobci hnojiv pravdu a my jsme úplně mimo? Uveďme si několik příkladů hnojiv uzpůsobených pro pěstování paprik: Chilli Focus (3-1-4,4), Hoštické hnojivo na rajčata a papriky s guánem (7-4-6), Agro Organominerální hnojivo na rajčata a papriky sypké (4-2-8) a kapalné (10-4-6) nebo aktuálně nejnovější přípravek Profík - Hnojivo na chilli papričky a papriky (5-2-8). Zajímavé je, že hnojiva nesdílí stejný vzorec. Například Chilli Focus, Argo Organominerální sypké a Profík mají převahu draslíku a naprosté minimum fosforu. Oproti tomu Hoštické na rajčata a papriky a Agro Organominerální kapalné mají převahu dusíku, až poté následuje draslík. Fosfor je tedy opět na posledním místě. Jednoduše tedy můžeme říct, že pokud budeme hnojit polovinu rostlin přípravkem s NPK poměrem 7-4-6 a druhou polovinu rostlin poměrem 5-2-8, jednu z nich hnojíme špatně i přes to, že oba preparáty jsou určené na papriky. Nicméně budeme-li pátrat dál, objevíme například Orgamin na rajčata a papriky s NPK poměrem 9-9-9. Jak sám výrobce uvádí, hnojivo "obsahuje všechny potřebné živiny ve vyváženém poměru, který zaručuje jeho bezprostřední a dlouhodobý účinek".

Různé poměry dusíku, fosforu a draslíku nejsou nějakými výmysly výrobců hnojiv nebo jejich snaha odlišit se unikátním poměrem od konkurence. Následující graf zobrazuje koncentraci všech hlavních prvků (N, P, K, Ca, Mg, S) v rostlině papriky po dobu 100 dní. Nezapomeňte si všimnout rozdílů na stupnici Y! Graf zřetelně ukazuje několik věcí. Prvek zastoupený v rostlině nejvyšší koncentrací byl draslík, až po něm následoval dusík. Na třetím místě se nachází vápník. Zbylé prvky (fosfor, hořčík a síra) se v rostlině nacházely v desetinové koncentraci oproti předchozím. Z této práce je tak zřejmé, že hnojivo by mělo mít nejvyšší podíl draslíku, následně dusíku a fosfor by měl mít cca 10x nižší koncentraci. Modelový poměr NPK by tak byl cca 5-0,6-6. 

 

 
 

​​​​​​Nyní se podíváme na jinou práci, tentokrát zaměřenou pouze na N, P a K (bez Ca, Mg, S). Autoři této práce zjistili, že rostliny vstřebávají nejvíce dusíku, draslík následuje v cca poloviční koncentraci a na posledním místě je opět fosfor. Pokud bychom měli NPK poměr hnojiva sestavit na základě této práce, došli bychom například k přibližnému poměru 4,4-0,6-1,8. Oba autoři se shodují, že rostlina nepotřebuje tolik fosforu jako zbylých dvou primárních makroprvků. Nicméně se zásadně rozcházejí v příjmu dusíku a draslíku. Autoři první práce zjistili, že nárok papriky na draslík je asi o pětinu vyšší než u dusíku. Oproti tomu autoři druhé práce zjistili, že papriky vstřebávají draslíku méně než polovinu oproti dusíku. Pokud se navíc podíváme na tabulku pocházející z druhé práce, všimneme si rozdíly mezi odrůdami Petaling 1 a Nyelungkup. Odrůda Petaling 1 spotřebovala za celou sezónu dvojnásobek živin (ovšem ve stejném poměru). Řádek Gamal zcela ignorujme, jedná se o Gliricidia maculata z čeledi Fabaceae, která absolutně nesouvisí s paprikou. 

Teď ovšem přochází ta nejdůležitější věc. Rostlina nespotřebuje vše, co jí dáme. Pokud budeme hnojit přípravkem s NPK poměrem 7-4-6, neznámená to, že poměr těchto tří prvků v rostlině bude taktéž 7-4-6. Stejně tak pokud budeme hnojit přípravkem s poměrem 6-6-6, neznamená to ani zdaleka, že poměr těchto prvků v rostlině bude stejný. Hnojivo je potřeba chápat jako zdroj, ze kterého rostlina živiny získává. Proto pokud hnojíme vyváženým poměrem NPK, máme jistotu, že si rostlina bere od každého prvku tolik, kolik potřebuje, přičemž nemá omezený žádný prvek. Pokud hnojíme jakýmkoli jiným poměrem, dostáváme se do situace, že jsou některé prvky v deficitu a rostlina k jim jednoduše přístup nemá. Shodneme se, že nároky na fosfor jsou u papriky relativně nízké? Rozhodně. Hnojili bychom Chilli Focusem s poměrem 3-1-4,4? Ani náhodou. Ani vědci se neshodli, jestli paprika potřebuje více dusíku nebo draslíku (a věřte nám, že těch prací jsou stovky, my jsme vybrali dvě s uživatelsky přívětivým grafickým výstupem). Pokud bychom tímto hnojivem hnojili odrůdu Petalin 1, velmi by strádala, neboď za sezónu spotřebovala více než dvakrát tak dusíku než draslíku. Velký vliv má pak samozřejme samotný substrát a jeho složení. Kolega Francis Cagnon si nechával změřit vzorek své půdy a zjistil, že je velmi bohatá na fosfor. Celou sezónu tak hnojil pouze N-K a nepoznal rozdíl, protože fosforu měly rostliny v půdě dostatek. Dostáváme se k tématu na několik kapitol, proto téma uzávíráme a na závěr dodáváme stručné shrnutí. Je lepší, když mají rostliny živin v substrátu více, než méně. Nesmíme pochopitelně překročit hranici, kdy se koncentrace prvků stává pro rostlinu toxická. Z toho důvodu také nedoporučujeme používat hnojiva syntetická, kde k toxicitě (přehnojení) dochází velmi snadno. 

 
 

 

FINÁLNÍ STANOVIŠTĚ

 

 
 

Na základě našich zkušeností musíme konstatovat, že kbelík do objemu 20 litrů se nevyrovná volné půdě. Ve finále až tak nezáleží na tom, jestli rostliny máme ve fóliovníku, skleníku nebo volně v záhonu. Neomezený prostor pro růst kořenového balu zkrátka s rostlinami udělá divy. V případě pěstování ve volné půdě je potřeba myslet jen na to, aby rostliny měly okolo sebe dostatek prostoru. Pro běžné odrůdy je ideální rozestup asi 1 metr. Pro sladké polní papriky, které tvoří spíše menší keříky, to může být klidně 30-50 cm. Samozřejmě i ostatní odrůdy můžeme vysazovat nějakých 50-60 cm od sebe, pravděpodobně se pak ale budou jejich větve proplétat. Opět tak mezi sebou budou zbytečně soupeřit o světlo a plody ve stínu budou déle zrát. Může také snáz dojít k nechtěnému křížení. Jistou fintou je pěstování na vysoko, kde při rozvětvení stonku jednu polovinu vidlice zastřihneme a druhou vedeme po provazu nebo jiné opoře směrem vzhůru. Místo širokého keře tak vytvoříme jakousi pomyslnou liánu, která využije jinak nevyužitý prostor celé výšky skleníku. Tato metoda funguje obzvláště dobře pro druh C. baccatum. Naopak si ji nedokážeme příliš představit u druhu C. chinense, u kterého je tvorba kompaktní koruny základní vlastností drtivé většiny odrůd.

V případě pěstování v nádobách hodně záleží na odrůdě. Hned zezačátku musíme říct, že, až na pár výjimek, nepřinese pěstování v květináči (myšleno nádobě o objemu menším než 6 litrů) žádné extra výsledky. Těch 6 litrů je takové minimum pro odrůdy typu Tabasco nebo Serrano, tedy nižší keříky produkující podlouhlé menší plody. Pro zajímavost ale zmíníme tzv. Pepper in the Can Challenge, která spočívá ve vypěstování co největších sazenic v plechovce o objemu 0,5 litrů. A výsledky některých pěstitelů jsou skutečně úchvatné. Jaký objem pro naše sazenice tedy správně zvolit?

 

Květináč o objemu 1-3 l: absolutní minimum odrůd. Maximálně drobné keříkovité kultivary typu Pequin Orange, Purple Flash, Bonzi, Sangria Ornamental, Marbles, Mutant Candlelight apod.

Květináč o objemu 6 l: odrůdy produkující menší plody, například Chinese Multicolor, Black Pearl, Bird's Eye, taktéž většina odrůd druhu Capsicum frutescens

Kbelík o objemu 12-20 l: prakticky všechny odrůdy C. annuum a  C. frutescens a velké množství odrůd C. baccatum a C. chinense

Kbelík o objemi 20 l a více: vše, včetně druhu C. pubescens. Tento objem je taktéž vhodný pro extra výnosné superhoty jako je Trinidad Scorpion Moruga, 7 Poty, Jolokie atd.

Volná půda: vše s nejlepšími výsledky za předpokladu kvalitní půdy obohacené o kvalitní kompost. Nejvhodnější podmínky pro C. pubescens, které v sebevětším kbelíku nedosahuje takových výsledků. 

Při přesazování do kbelíku postupujeme stejně jako doposud. Kbelík vyplníme substrátem, uděláme větší jamku, sazenici vyjmeme z květináče, lehce potrháme kořenový bal a zasadíme. Případně pouze vyhloubíme do volné půdy jámu, do které sazenici vysadíme. Samozřejmě za předpokladu, že máme poryto a zemina je obohacena o kvalitní kompost. Případně lze vyhloubit větší jámu a vysypat ji kvalitním substrátem.  Kořeny tak budou mít prostor prorůst a zesílení, než budou schopny se tvrdým jílem prodrat. Je potřeba mít substrát také srovnaný, aby nám voda při zálivce nestékala všude kolem. Dříve jsme kolem rostlin dělali ďolíky, ve kterých se voda udržela a vsákla. Bohužel jsme opět dosáhli toho, že se vlhkost držela v těsné blízkosti sazenic a kořenům se nechtělo pořádně prorůstat dále. 

 

 

SLUNCE - DOBRÝ SLUHA, ALE ZLÝ PÁN

 

 
 

Při umístění na finální stanoviště je potřeba uvědomit si jednu věc - naše sazenice doposud nepřišly do styku se slunečním světlem. A to procházející přes okno se skutečně nepočítá. Sklo totiž chrání zejména nás, lidi, tím, že filtruje karcinogenní UVC. Záření o této vlnové délce také neobsahuje žádné umělé světlo, pokud nepočítáme sterilizační lampy. UV lampy vyzařují většinou jen UVA a výjimečně také UVB, navíc se pro pěstování většinou ani nepoužívají (a těch pár LED čipů na celém panelu už to opravdu nespasí). Při umístění rostliny na rovnou přímé slunce dojde k jejímu popálení. V lepším případě dojde pouze ke spálení listů a jejich opadu, v tom horším případě ke spálení rostliny celé a jejímu úhynu. Tak či tak se jedná o zcela zbytečné oslabení rostliny, které způsobí stagnaci růstu po dobu klidně 2 a více týdnů, než se rostliny z tohoto šoku dostanou. Namísto dvakrát takových sazenic tedy máme stejně vysoké chudinky, které teprve nasazují nějaké listy. 

 

 

Zabránit tomu přitom lze velmi snadno. Klasický postup je umístění rostlin nejprve na dva nebo tři dny do stínu, následně na 1-2 týdny do polostínu a až poté na přímé slunce. Stínem se rozumí místo, kam nedopadá přímé slunce vůbec, například za stěnu domu. Polostínem se pak rozumí místo, kam sluneční světlo dopadá jen částečně, nejčastěji třeba pod korunu stromů. Stín i polostín lze také nahradit umístěním rostlin pod netkanou textilii. 

Tento problém zcela opadá při pěstování ve skleníku a částečně i při pěstování ve fóliovníku. Samotná fólie sice většinu UV nepohltí, ale síť, kterou je vyztužená, sluneční světlo rozptýlí. Ačkoli k nějakému spálení může dojít, většinou se projeví jen jako oschlé okraje listů nebo jiné drobné defekty nemající vliv na vitalitu rostlin. Důležité je však myslet na to, že řada fólií má pouze dočasný účinek UV filtru (zpravidla 2-3 roky).

 

 
 

Na závěr bychom chtěli dodat, že nejsme nikým sponzorováni za zmínění konkrétních produktů v tomto článku. Jejich uvedení zde pochází pouze z našich kladných zkušeností. Mimo komerční produkty pak existuje celá řada po domácku vyrobených hnojit jako je jícha z kopřiv, naložené banánové slupky či třeba kvašené rybí zbytky. Poslední hnojivo se připravuje vrstvením zetlelého listí a rybích zbytků, zejména kostí se zbytky masa a kůže a hlav do sudu. Naplněný sud se poté projele vodou až po vrch a nechá několik týdnů pracovat na slunci. Je asi jasné, že takové hnojivo si člověk nemůže dovolit připravovat třeba ve městě. Navíc, kdo z nás má doma jen tak po ruce sud rybích zbytků? Nicméně možnosti na přípravu domácích hnojiv jsou. My je neděláme, protože preferujeme fixní poměr živin, se kterým můžeme kalkulovat a dále pracovat. Opět to však neznamená, že by podomácku vyrobená hnojiva byla špatná. Jen každá dávka bude pokaždé jiná. 

 

ZDROJE GRAFŮ:

Hartono, A., Barus, B. & Simanihuruk, D. M. P (2022). Fertilizer recommendation for pepper based on soil properties and nutrient uptake." IOP Conference Series: Earth and Environmental Science. Vol. 974. No. 1. IOP Publishing.

Marcelis, L. F. M., Brajeul, E., Elings, A., Garate, A., Heuvelink, E., & de Visser, P. H. B. (2005). MODELLING NUTRIENT UPTAKE OF SWEET PEPPER. Acta Horticulturae, (691), 285–292.

 

 
 

Zpět na výsev a klíčení

 

Pokračovat na pěstování rostlin na finálním stanovišti

 
                 

 

Česky
• E - SHOP •
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.