PĚSTOVÁNÍ PAPRIK NA FINÁLNÍM STANOVIŠTI

 

 
 

Pod pojmem finálního stanoviště se myslí místo, kde bude paprika růst, kvést, nasazovat plody a zrát. Při pěstování v půdě to může být zcela volně, ve fóliovníku a nebo ve skleníku. Skleník má výhodu jakési tepelné izolace, papriky sem lze tedy umístit už zjara, klidně v březnu, pokud máme možnost vytápět - ovšem pouze v květináči. Do volné půdy papriky natrvalo vysazujeme až po zmrzlých, tedy v polovině května. Do té doby je vhodné mít sazenice v květináči pro případ nutného přenosu do tepla v důsledků chladného počasí nebo dokonce mrazíků. Uvádí se, že teplota pro mladé semenáče by neměla klesnout pod 15 °C, my se držíme hranice 10 °C a naše sazenice dokonce zvládaly dlouhodobé noční teploty okolo 5-7 °C s krátkým poklesem až téměř k nule. Doporučujeme se však těmto hodnotám zcela vyhnout. V našem případě tomu také předcházelo otužování, protože sazenice pěstujeme při teplotách 16-18 °C. Celkově se dá říct, že pěstovat lze dvěma typy, jako v bavlnce (vysoká teplota, drahá hnojiva, případně hydroponie, přenos ven až v květnu za tepla) nebo na divoko (nižší teploty, tekuté slepičince, živoření v malé nádobě, přenos ven už zjara - chcete žít, snažte se). My jsme ti druzí, ale chce to řadu zkušeností.

  Při vysazování je třeba brát ohledy na prostorové nároky sazenic. Rostliny by se mezi sebou neměly proplétat, aby zbytečně nesoupeřily o světlo. V důsledku toho dochází k rychlému růstu větví, které jsou tak slabé, vytáhlé. Mimo jiné je tu pak velké riziko, že dojde k nechtěnému zkřížení dvou takto do sebe zaklesnutých odrůd. Takové průměrné minimum je mít 50 cm od sebe ve všech směrech. Počítejme však s tím, že rostlina má na každou stranu prostor pouze 25 cm, pokud tedy chceme zamezit proplétání sousedních sazenic, nebudeme mít keřík širší než necelých 50 cm. Z toho důvodu je lepší držet se optima 1 metru mezi sazenicemi. Samozřejmě, pokud naopak pěstujeme keříkovité odrůdy, které budou mít v průměru jen nějakých 20 cm, můžeme je vysévat i 30 cm od sebe. Obecně lze říct, rozestup 30-50 cm mezi sazenicemi stačí pro C. annuum a C. frutescens, 0,5-1 m pro C. baccatum (vhodné je táhnout jej spíš nahoru po opoře než do stram), alespoň 1 m pro C. chinense a ideálně až 2 m pro C. pubescens, které jsou schopny skutečně roztahovat se do stran dlouhými liánami obalenými plody. U divokých druhů by stačil prvním rokem rozestup 1 m. Jelikož však řada z nich dlouho klíčí, je vhodnější pěstovat je v květináčích jako trvalky.  
                 
         
                 
 

Paprika má ráda vzdušnou půdu. Před vysazováním je rozhodně žádoucí celou plochu přerýt do hloubky alespoň 50 cm a ideálně obohatit o kompost. Půdu si také můžeme připravit na podzim, kdy do ní zaryjeme různý organický materiál, popel, hnůj apod. Tak či tak je třeba zjara pár dní před vysazováním vše znovu přerýt a tím provzdušnit. Samotné přesazování je velmi jednoduchý a rychlý proces. Pokud máme prokypřenou půdu, jde to doslova samo. Do země zabodneme lopatku a páčivým pohybem k sobě vytvoříme ďůlek, do kterého sazenici umístíme. Po vytažení lopatky následně ďůlek přikryjeme okolní zeminou a mírně přitlačíme. Přesazování do nového je pro rostlinu velmi vyčerpávající a stresující proces a velmi často vede k silnému svěšení listů. Není se však vůbec třeba ničeho bát. Ještě ten den při západu slunce již bude v naprostém pořádku. Tak či tak je třeba přesazené rostliny vydatně zalít. Nejvhodnější čas k přesazení je navečer nebo zrána. Nedoporučujeme přesazovat v největších poledních vedrech.

 

 
 

 

 

 

 

HNOJENÍ A ZÁLIVKA

 

 
 

Důležitým faktorem pro správný růst a vývoj rostlin je příjem vody a nezbytných nutrientů. Zálivka by se měla provádět navečer. Rostliny se totiž přes den soustředí na růst ze zásob, které načerpaly přes noc. Nicméně pokud vidíme, že rostliny silně vadnou, nebudeme na nic čekat a zálivku provedeme kdykoli. Při pěstování ve skleníku nebo fóliovníku je zálivka méně častá, nejen díky nižší evaporaci vody z půdy, ale také díky vyšší vzdušné vlhkosti. Při pěstování volně venku je třeba zalévat častěji. Nelze generalizovat, jak často je potřeba zalévat. Vše se odvíjí od složení půdy, počasí, velikosti rostliny a spousty dalších faktorů. Celkově však platí, že papriku je nejlepší zalévat až v momentě, kdy svěsí listy. Nesnáší naopak přemokřenou půdu. Opět musíme vyvrátit starý zvyk, že paprika "má ráda nohy ve vodě a hlavu na slundi". Je to jednoduše nesmysl. Během měsíce se dá přesně vypozorovat, kdy je potřeba rostliny zalít.

Spolu se zálivkou souvisí také hnojení. V každém zahradnictví se dozvíte, že základní složky nhojiva jsou N (dusík), P (fosfor) a (draslík), přičemž hnojivo pro růst má převahu N a hnojivo pro květ a plod naopak převahu P a K. My vám ale prozradíme, že hnojit papriky růstovým hnojivem je zbatečné. Paprika sice skutečně pro svůj růst dusík potřebuje, bohatě jí však stačí hodnoty, které jsou obsažené v kombinaci pro květ a plod. Každé hnojivo (krom specializovaných postříků na list) nějaký ten dusík obsahuje. Ještě jsme se nesetkali s paprikou, která by ve vhodných podmínkách i bez hnojiva strádala, naopak vidíme každoročně katastrofy způsobené přehnojením sazenic. Nižší náročnost papriky na dusík je dokázána také vědecky.

 

Málo kdo totiž ví, že paprika, která je přehnojená dusíkem, mimo jiné shazuje květy. A to až do vyčerpání přebytečných zásob. Pěstitel tak například v červenci vysadí hnojivo pro růst, naběhne na hnojivo na květ a plod, ale do konce srpna mu všechny budou padat. K čemu je pak člověku dvoumetrový strom, když na něm nestihne dozrát jediný plod? Naopak při použití hnojiva pro květ a plod od samého začátku snižujeme riziko přehnojení (nižší podíl dusíku), zvyšujeme násadu květů již u malých sazenic, nemusíme řešit dobu přechodu na jiné hnojivo (používáme jej po celou dobu) a plody budou mít také lepší chuť a aroma (k tomu vede zejména kvalitní zásoba draslíku).

Samotná hnojiva můžeme rozdělit na syntetická a organická. Syntetická hnojiva jsou založena zejména na sloučeninách solí (dusičnany, fosforečnany, ...), ve kterých jsou navázány nutrienty. Takovým hnojivem přehnojíme velmi snadno, zejména rostliny v květináči, navíc si tím i zasolíme půdu. Daleko vhodnější jsou na základě našich zkušenosí biohnojiva. Nejen že je složení nesrovnatelně šetrnější, je také komplexní a obsahuje řadu pomocných látek. Ty napomáhají jednoduššímu vstřebávání a využití nutrientů rostlinami. Důležité je dodržovat dávkovaní a četnost hnojení uvedenou na obalu výrobku. V případě papriky lze hnojit v poloviční dávce dvojnásobnou četností. My se samotným hnojením začínáme poměrně brzy. Rostlinu, která už má 3-4 pravé lístky, hnojíme poloviční dávkou hnojiva určeného pro květ v poloviční dávce, konkrétně Hoštickými tekutými slepičinci nebo Guánem pro papriky a rajčata. Plnou dávku začneme aplikovat v momentě, kdy rostlina doroste asi 10 cm výšky. Růstová hnojiva již vůbec nepoužíváme.

 
 

 

TVAROVÁNÍ ROSTLINY, REGULACE KVĚTŮ

 

 
 

Na samotném začátku si můžeme vybrat, jakým způsobem chceme rostlinu tvarovat. První způsob je jednoduchý. Papriky prostě necháme růst přirozeně, tj. necháme stonek se neustále vidličnatě větvit. Druhý způsob spočívá v zaštípnutí hlavního stonku někde mezi 6.-10. pravým lístkem. Tím se docílí jeho rozvětvení v rané fázi a rostlina pak tvoří hustý, kompaktní keř. Jedním z argumentů pro tuto metodu je nesrovnatelně vyšší výnos optori normálním sazenicím. Bohužel musíme všechny fajnšmekry dodržující takřka dle kalendáře mraky těch zbytečných úkonů zklamat - není to pravda. Jediný efekt je jiná struktura rostliny, keř roste spíše doširoka a více se větví, nicméně úroda je prakticky stejná. Jde to vysvětlit i jednoduše a vlastně i logicky. Rostlina nasadí tolik plodů, kolik jí to umožní zásoba živin. A jestli je vysoká dva metry a široká půl metru nebo vysoká okolo metru a široká metr padesát, to na to opravdu nemá vliv. Jako nádhernou ukázku jsme se rozhodli použít fotografii našeho kamaráda Riche. Rich Blood vypěstoval nádhernou rostlinu odrůdy Fatalii Yellow, a to zcela přirozenou cestou. Z rostliny sklidil okolo 5,5 kilogramů paprik v první vlně sběru. Pevně věříme, že fotografie mluví za vše. Pro podobné fotografie a spoustu cenných rad doporučujeme přidat se na Facebooku do skupiny Guru Cultivators Collective. Podotýkáme, že se jedná o jednoletou sazenici, tedy výsev v únoru, sklizeň na podzim.

 

Druhou samostatnou kapitolou je vyštipování květů. Stejně jako v předchozím případě je dovůdem zvýšení výnosu. Princip spočívá v tom, že plod je náročný na spotřebu vody a živin. Proto se věří, že pokud malá sazenice vysoký třeba 20 cm začne plodit, vysílí ji to a na úkor několika málo plodů již moc nenaroste. Z toho důvodu se květy vyštipují někdy až do konce června. Dlouhou dobu jsme tuto metodu sami preferovali i ji propagovali mezi ostatní. Jenže potom jsme zjistili, že to tak vlastně vůbec není. Rostliny se zaštípnutými květy jsou zezačátku skutečně vyšší. Jenže jakmile přestaneme květy štípat a desítky se jich začnou přeměňovat na plody, růst se na delší dobu velmi zpomalí až zastaví. Oproti tomu rostliny, které plodí ihned zezačátku, jsou sice menší, nicméně plody nasazují postupně a na tento stav se adaptují. Naučí se s živinami hospodařit tak, že zároveň rostou a doplňují nové větve plody. V určitou chvíli tak vyštipované rostliny nejenže doženou, ale rostou dál a dál. Ve stádiu zrání je navíc chlorofyl degradován a dochází k syntéze karotenoidů. Tím se uvolní kapacity chlorofylu opět pro silnější růst. Ve srovnání můžeme říct, že vyštipované rostliny mají krásnou úrodu, ovšem zaplodí jednou, výjimečně dvakrát. Oproti tomu přirozeně rostoucí rostliny plodí ve 3-4 vlnách na sezónu a celková úroda je skutečně vyšší.

 
 

 

KVETOUCÍ A PLODÍCÍ ROSTLINY

 

 
  U rostlin, které kvetou a plodí, vzrůstají nároky na fosfor a draslík. Pokud jste doposud přeci jen hnojili růstovým hnojivem, je nejvyšší čas přejít na hnojiva pro květ a plod. Dále je potřeba o sazenice pečlivě pečovat. U řady rostlin hrozí, že se pod váhou plodů větve zlomí. To platí zejména pro kultivary druhu C. baccatum. Zde je vhodné větve vyvázat, případně zajistit celou rostlinu okolo pletivem (jak tomu je na fotce s Richem výše). Zde také nastává otázka, jestli nechávat nebo vylamovat boční výhony. Opět si s výnosem nepomůžeme. Rozdíl je poze v tom, že rostlina s bočními větvemi je širší a hustší, kdežto rostlina bez nich vyšší a vzdušnější. My osobně boční šlahouny vylamujeme, protože je nám řidší rostlina pohodlnější pro izolaci květů, o které si za chvíli povíme víc. Na rostlinách, které jsou již trvale venku, si také brzy všimneme různých živočichů. Ze zahrádkářškých skupin lze usoudit, že dnešní pojetí zahrady spočívá v lánu mrtvého trávníku a použití stovek litrů insekticidů a herbicidů, které (pokud možno) zlikvidují úplně vše, co se skládá z živých buněk. Tak takhle tedy, prosím, ne. Drtivá většina živočichů je naopak prospěšná. Více si o nich povíme v samostatné kapitole. Zde jen stručně. Mezi významné škůdce samozřejmě patří mšice, molice, svilušky, puklice nebo třeba vlnatky. Škůdcem se mohou stát i mravenci, kteří mohou zcela zamořit a zničit kořenový bal rostliny a na jejich listy roznášejí mšice, které si pěstují jako zdroj medovice. Jako škůdci se mohou chovat také larvy různých skupin hmyzu, ať se jedná o ponravy brouků z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae) požírající kořínky nebo housenky můry černopásky bavlníkové (Helicoverpa armigera), které parazitují uvnitř zrajících plodů. Velmi prospěšní jsou naopak škvoři a sekáči, kteří se živí odumřelými, hnijícími nebo plesnivějícími částmi rostlin. Pokud jste na listech zpozorovali drobné kulaté otvory, pak vám škvoři pravděpodobně vykousali části napadené bakteriální skvrnitostí nebo nějakou houbovitou chorobou. O prospěšných živočiších, ale i škůdcích bychom se tu mohlirozepisovat skutečně dlouho, proto jim přenecháme samostatnou kapitolu.   Namísto toho si zde povíme něco o čistotě osiva v praxi. Různé kultivary se mezi sebou mohou docela dobře křížit (čehož se v podstatě využívá při tvorbě nových odrůd). Dokonce i některé druhy se mezi sebou mohou bez problémů křížit. Pokud tomu chceme zamezit, musíme začít s tzv. izolací osiva. To lze globálně rozdělit na dva typy, izolaci jednotlivých květů a izolací celých rostlin nebo jejích částí. Začneme izolací celých rostlin. Ta spočívá v zajištění rostliny nebo její části velmi jemnou textilií. Tím se zabrání hmyzu, aby se na květy dostal s pylem jiných odrůd, potažmo druhů. Má to však jeden zásadní háček. Papriky jsou samosprašné, nejsou závislé na opylení hmyzem. Jejich pyl se velmi dobře nese větrem. A tkanina s tak jemnými oky, aby jimi neprošla pylová zrna o velikosti v řádu mikronů, jednoduše neexistuje. Z toho důvodu se nejedná o plnohodnotnou izolaci, pouze o snížení pravděpodobnosti nechtěného křížení. Daleko vhodnější, i když pracnější, je izolace jednotlivých květů. Jednou z možných metod je uzavření ještě neotevřeného květu do ZIP sáčku nebo čajového pytlíku. Takto je květ zcela izolován od okolního prostředí a blizna po otevření přijde 100% do kontaktu pouze se svým vlastním pylem. Důležité je zejména ZIP sáčky nasadit skutečně až těsně před otevřením květů, mají totiž tendenci se v nich rychle zapařit a následně uhnít. Po otevření květu jej stačí izolovat 24 hodin. Pylové zrno začne klíčit pylovou láčkou a i kdyby se po sejmutí sáčku na bliznu dostal jiný pyl, jednoduše nedokáže dohnat jednodenní náskok. U čajových sáčků je pak výhoda jejich prodyšnosti a lze je nechat na květu až do odkvětu a počátku růstu plodů. Další metodou je zalepení květu od špičky cca do poloviny vodou ředitelným lepidlem jeko je Spartakus nebo Herkules. Květ se tak nikdy neotevře a uvnitř dojde k opylení a oplození. Nevýhodou je zejména rozpustnost ve vodě (při zálivce může dojít ke smytí lepidla a otevření květu). Dále pak může na květu utkvět pouze tenká vrstva a květ se i přes ni dokáže prorvat a otevřít. V neposlední řadě můžeme květ omylem přilepit ke kalichu a plod naroste miniaturních rozměrů, přičemž nebude obsahovat semena.   
 

 

RŮST A ZRÁNÍ PLODŮ

 

 
 

Po úspěšném opylení a oplození dochází k růstu plodů a následně k jejich zrání. V praxi to vypadá tak, že se na rostlině 1-2 měsíce nachází hromada zelených plodů, které najednou ze dne na den změní barvu(například) do žluté. A právě změna barvy je znakem zralosti. Mnoho lidí se na facebookových skupinách ptá, jak poznají, že je paprika již zralá. Odpověď je jednoduchá, plody dojdou do finální parvy. Ta je nejčastěji červená, ale také oranžová, broskvová, lososová, žlutá, krémová, bílá, hnědá a vzácně také zelená nebo fialová až černá. Vždy je potřeba si alespoň zjistit, co pěstujeme za odrůdu a jakou barvu čekat. Pokud naše semena nepochází z izolovaných plodů nebo se jedná o ještě nestabilní hybridní odrůdy, je pravděpodobné, že nám vyrostou plody tvarem či barvou odlišné. 

 

 

Využití mají jak zralé, tak nezralé plody. Nezralé jsou aromatičtější a křupavější a jsou vhodné na nakládání. Z nezralých Jalapenos se například připravují světozánámé Jalapeno Poppers. Naopak plody zralé jsou sladké, někdy i méně pálivé a měkčí. Je prakticky nemožné globalizovat, které stádium se hodí na co (krom zavařování, kde zralé plody skutečně nepříjemně změknou). Můžeme připravit nasládlou omáčku ze zralých paprik a ovoce, stejně tak můžeme připravit aromatickou peruánskou pastu ze zelených rocot. Možností je skutečně spousta a využití má jakákoli paprika ve kterémkoli stádiu. Pouze bychom se vyvarovali použití nezralých plodů, které nedorostly finálních rozměrů. Ty jsou často nahořklé. Stejně tak časem nabývají nepříjemné chuti papriky přezrálé.

 

 
     
 

 

REÁLNÁ VELIKOST A PAL PLODŮ

 

 
 

Každá odrůda má geneticky dané specifické vlastnosti jako je struktura rostliny, její výšky, počet květů v trsech, barva a velikost květů a barva, tvar, velikost a pal plodů. Nicméně všechny tyto vlastnosti mohou silně ovlivnit vnější faktory. Rostliny v nevhodném substrátu (např. přiliš kyselé nebo zásadité pH, absence živin) nedoroste potenciálních rozmětů. Stejně tak je tomu s velikostí a palem plodů. Čím více živin je rostlina schopná absorbovat, tím více jich může investovar nejen do svého růstu, ale také do růstu plodů. Ve větších plodech pak může vytvořit více semen a tím si zajistit vyšší míru reprodukce. Asi už všichni víte, kam tím mířím. Dejme tomu, že jsem zakoupil odrůdu Habanero Vietnam, které dorůstá nějakých 5-7 cm délky. Rostlinu dám do květináče na parapet a na podzim sklidím 2-3 cm dlouhé chuderky. Samozřejmě v tom mám hned jasno, za všechno může prodejce, který mi prodal nějaký šunt. Důležité je ale zamyslet se nad tím, že malá nádoba vede k menšímu kořenovému balu a tím pádem k menší ploše pro absorpci (fakt se tam nepíše "b", si to vygooglete) živin. Rostlina tak jednoduše nemá dostatek stavebního materiálu, aby mohla vytvořit plody maximálních potenciálních rozměrů. Tedy v malé nádobě nejenže bude menší samotná rostlina, ale také její plody. Pokud chceme skutečně dosáhnout potenciálního maxima, případně ještě větších rozměrů, je potřeba rostliny pěstovat v adekvátně velké nádobě, případně ve volné půdě. 

 

 

Stejně tak můžeme ovlivnit i výsledný pal, i když ne nijak extrémně. V prvé řadě si musíme říct, že pal plodů se silně odvíjí od podnebí. Carolina Reaper dosahuje pálivosti až 2 milionů SHU (zpravidla však o poznání méně) v oblastech subtropického pásma. V našich podmínkách dosahuje palu "jen" něco málo přes 1 milion SHU. Naopak v oblasti Yukatánu byly u této odrůdy naměřené neuvěřitelné 3 miliony SHU. To ale není vše. U odrůdy Trinidad Scorpion Moruga balo naměřeno téměř 2,5 milionu SHU a u Bhut Jolokia téměř 2 miliony SHU. Chápu, že nevěříte. Více si můžete přečíst ZDE, publikace má open access. Mohu tedy sníst u nás vypěstovanou Jolokii, ale v Karibiku budu mít velký problém s Habanerem. I v rámci podnebí se však mohou rostliny svým palem lišit. Nejčastější metodou je stres rostlin pomocí sucha. To znamená, že rostliny zaléváme až když silně svěsí listy a substrát pod nimi je téměř vyprahlý. Takové rostliny jsou o poznání pílivější než ty, které mají all inclusive a neustále vlhkou půdu. Dále pak plody sklizené na konci podzimu dosahují až poloviční pálivost oproti těm sklizeným v létě. Prakticky se jedná o vliv klimatu v kontrastu léto x podzim stejně jako v případě mírné pásno x tropy. Několikrát se nám již stalo, že superhot kultivary sklizené v listopadu dosahovaly palu průměrného Jalapena. 

 

 
     
 

 

 

SHU - CO TO VLASTNĚ JE?

 
 

Hodnota SHU (Scoville Heat Units) vyjadřuje koncentraci kapsaicinoidů v měřeném vzorku. Dřív se měřila odhadem ředěním paprik cukerným roztokem. Dnes se měří pomocí HPLC, tedy kapalinové chromatografie. Zde se jen na chvíli zastavíme. HPLC je poměrně zdlouhavý proces, a který je potřeba adekvátní vzorek. V poslední době můžeme narazit na přístroje, které nabízí měření SHU z malého vzorku do 1 minuty. Takovéto přístroje, a že nestojí málo peněz, jsou evidentní podvod, které se neslušují z vědeckých možností takového měření. Pokud bychom mohli nahradit zdlouhavou kapalinovou chromatografii ani ne minutu trvajícím úkonem, byl by to skutečně převratný objev. Zpět ale ke stupnici SHU. Jak jsme již napsali, jedná se o koncentraci kapsaicinoidů v měřenému vzorku. Z toho důvodu je dobré uvědomit si jednoduchou skutečnost. SHU se měří ze suchých plodů. Pokud byhom měřili míru SHU z čerstvé papriky, vyšla by pochopitelně několikanásobně nižší, protože čerstvá paprika se skládá z velkého množství vody. Je to jako srovnat panáka čisté vodky a panáka stejné lihoviny rozpuštěné v 0,3 l ovocného džusu. Ve druhém případě bude koncentrace daleko nižší, nicméně při vypití obou budeme stejně opilí. Důležité je také hodnoty nesčitat, protože se jedná o koncentraci. Nejednou jsme četli, že někdo snědl 2 Jolokie, tedy dohdomady zkonzumoval 2 miliony SHU. To je samozřejmě nesmysl. Pokud si dáme dva panáky 40% alkoholu, nemůžeme tvrdit, že pijeme 80% alkohol. Co kdybychom si dali 3? To už je nad 100 %. A ne, nejsme alkoholici, i když to tak vypadá. 

 

 
     
 

 

SKLIZEŇ A KONZUMACE PLODŮ

 

 
  Skutečně zde nebudeme rozepisovat různé recepty, jen si stručně vyjmenujeme možnosti, co s paprikami můžeme udělat. Velmi oblíbené je sušení paprik a následné použití jako koření. Nejlepší způsob je papriky zbavit stopky, podélně rozkrojit a pověsit na slunce nebo umístit do sušičky. Čerstvé papriky lze také zavařit do nálevu. Jak jsme již psali, pro tento účel se spíše hodí nezralé papriky, které nebudou tolik měkké. Papriky lze také zamrazit, ovšem po rozmrazení se z nich stane bahno, navíc se výrazně sníží jejich pal. Mimo nespočtu receptů na omáčky lze připravit tzv. mash. Ten spočívá v rozmixování paprik se solí a olejem. Takto vzniklá pasta pak slouží jako základ pro chilli omáčky (blázni jako my ji používají vlastně jako samotnou omáčku). Ze všech možností je u nás nejoblíbenější mash. Z plné bedny paprik vznikne prostorově nenáročná miska. Díky konzervaci v soli vydrží pasta v lednici měsíce, aniž by se zkazila. V případě přípravy omáčky pak stačí jednu nebo dvě lžíce na hrnec a je hotovo.    Pár slov ještě věnujeme konzumaci čerstvých paprik. Člověk se možná může pousmát, nicméně na některé věci je skutečně třeba dávat si pozor. To, že koupíme odrůdu, která je téměř bez palu ještě neznamená, že nebude pálit. Mohlo totiž skutečně dojít ke zkřížení s jinou odrůdou. Pokud člověk není na pálivé zvyklý, i několik desítek tisíc SHU umí znepříjemnit den. Proto doporučujeme vždy první plod rozkrojit a ochutnat nejprve špičku. Dalším krokem je olíznutí plodu v oblasti placenty co možná nejblíže stopky, kde je koncentrována většina kapsaicinoidů. Pokud je jedno z toho nebo dokonce oboje pro nás bolestivým zážitkem, jistě sami sobě poděkujeme, že jsme papriku jen tak nerozkřoupali najednou v puse. Velmi důležité je také nejíst papriky nalačno. Je to stejné, jako když jdete na paná... No dobře, už ne. Kapsaicin dokáže skutečně dost potrápit prázdný žaludek. Nejlepší je před konzumací sníst něco tučného a preventivní pohár mléka také neučkodí. Kasein totiž přerušuje vazby mezi kapsaicinoidy a receptory bolesti a může předejít bolestem břicha.  
 

 

A to je tedy vše. Pokud jste si přečetli všechny články od výsevu až k těmto odstavcům, jste připraveni vytěžit ze své (nejen první) sezóny maximum. Zbytek se už bude odvíjet jen a jen od vašich zkušeností. Časem si každý najde svůj vlastní způsob, jak pěstovat. Někdo zůstane u substrátu, jiný přesedlá na hydro- nebo aeroponii. Důležité je však jen jedno - ať to roste!

 
                 

 

Česky
• E - SHOP •
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.