Křížení chilli papriček

KŘÍŽENÍ CHILLI PAPRIČEK
 

Obrázek č. 1

Papriky, tedy celý rod Capsicum, se vyznačují oboupohlavními květy. To znamená, že na jednom květu se nacházejí samčí (tyčinky) i samičí pohlavní orgány (pestík – blizna, čnělka, semeník). Papriky tedy spadají do skupiny samosprašných rostlin. K samotnému opylení se však pyl musí dostat na bliznu. Nejčastěji při přenosu hmyzem, méně efektivně pak při přenosu větrem (anemochorie). Možná mnozí, kteří pěstují papriky v bytě nebo nevětraných sklenících, znají, že s takovými rostlinami je potřeba občas mírně zatřepat, aby se pyl z tyčinek vůbec někam dostal. V opačném případě květy opadají a nic z nich nebude. 

Obrázek č. 1 (nalevo): Stavba květu papriky (Capsicum) v otevřeném stavu. Květ se skládá z 6 korunních pístků (pod nimi dále 6 kališních, které nejsou vidět), 6 tyčinek a 1 semeníku. Tento počet je mimochodem pro papriky neobvyklý, většinou je korunních a kališních lístků i tyčinek 5.

Kdybych měl nějak popsat, co to samotné křížení je, tak se jedná o přenos pylových zrn z jedné odrůdy (rostliny) na bliznu odrůdy (rostliny) druhé. Zde proroste pylovou láčkou až do semeníku. Následně dochází ke splynutí samčí a samičí pohlavní buňky dvou různých odrůd (rostlin), vzniku zygoty a následně embrya. Abychom mohli úspěšně zahájit křížení, musíme na jedné odrůdě najít již plně otevřený květ produkující pyl (jako na Obr. č. 1) a na druhé odrůdě květ těsně před otevřením (viz Obr. č. 2). Takováto neotevřená „bakulka“ má pod korunními lístky již plně vyvinuté tyčinky i pestík. Dokud však nedojde k otevření květu, na tyčinkách se zpravidla netvoří pyl. Pokud ale přeci jen už budou tyčinky poprášené, musíme vyhledat jiný květ. Není to tedy pouze o tom správně celou akci provést, ale zejména o vhodném načasování, kdy máme u dvou vysněných odrůd zároveň jeden květ otevřený a produkující pyl, zároveň ale u druhé odrůdy květ těsně před puknutím. 

 

 

1# Křížení vždy začneme sběrem pylu. Pyl sbíráme na průhlednou nebo černou mělkou nádobku, ideálně nějaké víčko nebo plastovou lžičku (od Brufenu, …). Pyl sbíráme tak, že těsně pod otevřený květ umístíme naši nádobku a svrchu do květu (pinsetou, prstem, …) opatrně několikrát poklepeme (viz Obr. č. 3). Uvolněný pyl se přilepí na povrch naší sběrné nádobky (viz Obr. č. 4). Sesbíraný pyl přikryjeme tak, abychom zamezili kontaminaci nádobky jiným pylem. Po dobu dalších prací uchováváme nádobku ve stínu.

Obrázek č. 2: Plně vyvinutý květ před samotným otevřením. Pokud již vidíme, že zelené zbarvení nevyvinutých květních lístků přichází do bílé, lze daný květ použít. U „bakulek“, které jsou již kompletně bílé nebo dokonce puklé je vysoké riziko, že uvnitř najdeme  tyčinky produkující pyl. 

Obrázek č. 3: Sklepávání pylu  do sběrné nádobky. Při sklepávání nesmíme do květu udeřit příliš silně; mohli bychom se květem   otřít o sběrnou nádobku, se   které bychom tak setřeli pyl   na květní lístky.

Obrázek č. 4: Sesbíraný pyl. Nelekejme se, že je ho mnohdy jen malé množství.
I v malé kupce je obrovské množství pylových zrnek, přičemž na oplození vajíčka je potřebné jen jedno. Pokud z květu žádný pyl nepadá, musíme zkusit květ jiný. Některé květy pyl netvoří a později odpadnou. Z toho důvodu není například vhodné otevřený květ odtrhnout a tyčinkami se otřít o bliznu druhého květu. Nemáme jistotu, že květ skutečně pyl produkoval.

Obrázek č. 5: Pinseta vhodná  k preparaci květu. Špičaté konce jsou důležité, ovšem pozor na mechanické   poškození květu. I menší   škrábnutí často vede k   hnilobě a následnému   odumření květu.

2# Nyní se pustíme na přípravu květu mateřské rostliny ke křížení. Z výše zmíněné „bakulky“ budeme muset odpreparovat korunní lístky i tyčinky. Taková práce vyžaduje značnou dávku trpělivosti a preciznosti, zejména však vhodný nástroj. Tím je pinseta s tenkými a špičatými konci (viz Obr. č. 5). Tupým kopáčem bychom způsobili více škody než užitku. Jednou rukou květ opatrně uchopíme mezi dva prsty a tím ho fixujeme proti pohybu. Druhou rukou pomocí pinsety začneme s odtrháváním květních lístků (viz Obr. č. 6). Pokračujeme, dokud z květu neotrháme opatrně všechny květní lístky (Obr. č. 7). Následně začneme opatrně s odstraňováním tyčinek (Obr č. 8). Už po první odtržené tyčince se nám uprostřed objeví část pestíku, konkrétně čnělka s bliznou. Pokračujeme, dokud neodstraníme všechny tyčinky tak, že na květu zůstane pouze pestík (Obr. č. 9).

Obrázek č.  6: Začínáme s trháním korunních lístků. Už po odtrhnutí prvního vidíme uvnitř namodralé tyčinky.

 Obrázek č. 7: Květ bez květních lístků s obnaženými tyčinkami.

Obrázek č. 8: Odstraněním první tyčinky obnažíme čnělku se semeníkem.

 Obrázek č. 9: Květ zbavený květních lístků a tyčinek. Uprostřed vidíme pouze bliznu s čnělkou, tedy části pestíku.

3# V momentě, kdy je náš „květ“ tvořen pouze pestíkem, je potřeba přenést nasbíraný pyl na bliznu. Metod je mnoho. Použít lze štěteček, vatovou tyčinku, já osobně však bliznu o samotný pyl ve sběrné nádobce otřu a tím ji pylem obalí  (viz Obr. č. 10). Vždy je však třeba dávat pozor a počínat si opatrně, členka je velmi křehká a snadno se zlomí. Když se nám podařilo dostat pyl na bliznu, zbývá již poslední věc: zabezpečit bliznu pro možnosti styku s jiným pylem. Toho docílíme například sepnutím ZIP-sáčku okolo stopky květu. Do sáčku vždy vkládáme lísteček s názvem odrůdy, jejíž pyl jsme použili (viz Obr. č. 11) nebo provedeme označená zápisem fixou přímo na sáček. Zároveň je vhodné do sešitu poznačit, jaké křížení jsme provedli. Dobré je také mít v zápisech systém, na prvním místě vždy zmínit matku (oškubaný květ pouze s pestíkem) a na druhém místě otce (použitý pyl). V mém případě by tedy zápis vypadal C. chinense 'I Scream Scorpion' x C. chinense 'Trinidad Scorpion Green'. Zápis v sešitu je druhá kontrola pro případ jakékoli ztráty lístečku. Mimochodem, lísteček je vhodné označit tužkou, která se v případě deště na rozdíl od propisky nebo některé fixy nesmyje.

Obrázek č. 10: Přiložením blizny na pyl dojde k jejímu obalení pylovými zrny.

Obrázek č. 11: Nakřížený květ zafixovaný ZIP-sáčkem s označením otcovské odrůdy. Čím je sáček menší , tím lépe (zejména kvůli poryvům větru, květ by se mohl plápoláním ulomit).

Obrázek č. 12: Sáček sepínáme těsně u báze stopky, abychom poryvy větru ještě minimalizovali.ZIP-sáček jemně obepnutý na samotné bázi stopky květu. 

 Samotný ZIP-sáček obepínáme na stopce co možná nejblíže její bázi (Obr. č. 12). Docílíme tím poměrně vysoké stability i při silnějších větrech. Pokud bychom sáček obepli na konci květu, tak by během větru sáček příliš létal do všech stran a pravděpodobně by tím stopku vylomil a došlo by k odpadnutí květu. Nejvhodnější je rostliny s nakříženými květy ochránit proti větru, ve volné půdě můžeme okolo omotat nějakou fólii, rostliny v květináčích lze snadno přenést do závětří. Stejně tak je vhodné takové květy zastínit. Při silném slunečním záření se vzduch uvnitř sáčku rychle ohřeje, květy se uvaří, zežloutnou a upadají. Při samotném obepínání sáčku také dáváme pozor, abychom nepoškodili čnělku, nebo abychom sáček příliš nestlačili. Při silném stlačení dojde k zaškrcení stopky květu, který v důsledku znemožnění příjmu živin opět odpadne. Sáček tedy sepneme co nejméně, ale tak, aby zaručeně držel.

Samotný sáček stačí na květu ponechat 24 hodin (jako minimum se uvádí 6 hodin). Pylové zrno na blizně okamžitě začínají prorůstat pylovou láčkou. V praxi to funguje tak, že pylové zrno, které jako první láčkou proklíčí a dostane se k vajíčku, jej oplodní. Žádné pylové zrno nedokáže dohnat čtyřiadvacetihodinový náskok. Včasným sejmutím sáčku také eliminujeme riziko opadu květu v důsledku poryvů větru, přehřátí či zahnívání ve vlhkém prostředí.

4# Důležité je také vědět, kdy naše úsilí přišlo vniveč. Pokud jsme vše provedli správně a květ odpadl, nedá se nic dělat a je třeba to zkoušet znovu. Ovšem některých chyb se často dopustíme sami. Velmi často dochází k vylomení čnělky (Obr. č. 13). Taková čnělka právě ztratila spojení se semeníkem a není tedy možnost, jak by mohlo dojít k oplodnění vajíčka. Květ během pár dní samovolně odpadne. Obdobná situace nastane, pokud se nám „podaří“ čnělku zcela utrhnout (Obr. č. 14). Je asi jasné, že v takovém případě není ani kam pyl přenést, takže se musíme přemístit k novému květu. Ovšem někdy se může stát, že poškodíme samotný semeník (Obr. č. 15). V mém případě jsem do něj udělal názorné díry a nešetřil jsem ho, v praxi jej však spíše poškrábeme. Nejčastěji k tomu dojde při vytrhávání tyčinek, kdy špičkou pinzety zajdeme příliš hluboko do středu květu. Na zmíněném obrázku již tedy čnělka s bliznou není, ale i kdyby byl a došlo oplození vajíčka, takový květ má mizivou šanci na zdárný vývoj. Jakákoli infekce, škůdce, hniloba způsobená vlhkostí (déšť) nebo fatalita poškození květu způsobí jeho odpadnutí.

Obrázek č. 13: Zalomená čnělka.

Obrázek č. 14: Zcela odtržená čnělka s bliznou.

Obrázek č. 15: Zdeformovaný semeník. Fatální poškození, které i v přítomnosti čnělky s bliznou, které zde chybí, způsobí odpadnutí květu.

Nikdo učený z nebe nespadl a nejinak tomu je i u křížení. Zkrátka a jednoduše je potřeba neustále trénovat. Zezačátku mnohokrát zjistíte, že vlastně otevřený květ, na který chcete nanést pyl, držíte v ruce, ale on už nedrží na rostlině. Zalomené blizny budou na denním pořádku. Kdo však vytrvá, ten bude odměněn svou vlastní, zcela unikátní odrůdou. Často také slýchávám, že můj článek je velmi krátký a že je určitě něco, co si nechávám pro sebe. Není. A nenechávám. Křížení není žádná věda, metodika je velmi snadná na pochopení a vyžaduje pouze svůj čas na naučení. Naopak budu jen rád, pokud víc lidí bude experimentovat nebo dokonce vytvářet cílené crossy mezi různými odrůdami, potažmo druhy. Neboť k čemu jsou informace, když si je člověk nechává jen pro sebe?

Závěrem bych chtěl pouze zopakovat: trpělivost, trénink a chuť tvořit něco nového. O ničem jiném to není a není třeba v křížení hledat nějakou vědu. Možná se může zdát, že to je samé „teď květ odpadne“ a „tehdy zase květ odpadne“, ve zkratce však lze jednoduše říci, že pokud se zcela zdržíme poškození klíčových částí květů, není se čeho bát. Pouze bych dodal, že v případě mezidruhového křížení (např. C. frutescens x C. baccatum) může být úspěšnost nižší, než v případě křížení v rámci jednoho druhu (např. C. annuum x C. annuum). Proto je lepší provést křížení několik a pak už jen doufat, že to vyjde. A v takovém případě se za rok těšit na výsledek naší práce!

 ZPĚT
Ochrana soukromí a nastavení
Abychom mohli přizpůsobit obsah a reklamy konkrétním uživatelům, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat návštěvnost našeho webu, používáme soubory cookie. Informace o vaší práci s webem také sdílíme s našimi partnery pro sociální média, inzerci a zpracování analýzy, a to v souladu s dokumentem Zásady zpracování osobních údajů. V části „Nastavení souborů cookie“ můžete upravit své preference. Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.